Záhada zvaná yetti

První zprávy o existenci podivné obrovské bytosti, která se toulá v himálajské oblasti, se objevily koncem devatenáctého století. Od té doby informace o yettim čas od času vzrušují veřejnost a podněcují zájem kryptozoologů. Yetti znamená v jazyce Šerpů chlupatý člověk. Pověsti o něm kolují v Himálaji mezi míst­ním obyvatelstvem podstatně déle, už celá staletí a podstatně ovlivnily i zásadní nazírání na tohoto tvora.

V roce 1899 major britské armády Waddell objevil v severovýchodním Himálaji v nadmořské výšce 5100 metrů velké neidentifikovatelné stopy, které připomínaly lidské. Domorodý nosič mu sdělil, že jde o stopy sněžného muže, kterého místní obyvatelé nazývají metoh-kangmi. Během dalších padesáti let viděli horolezci stopy sněžného muže ještě několikrát.

Setkání s yettim
Yettiho skalp uchovávali mniši v tibetském klášteru více než 100 let. V roce 1961 byl převezen do USA. Roku 1925 spatřil Řek Tombazi v horách Sikkimu nejen stopy, ale zahlédl údajně i samotného yettiho. Popsal ho jako obrovského tvora, který kráčel zcela vzpřímeně a cestou otrhával keře. Když si všiml, že ho Tombazi pozoruje, okamžitě zmizel. Ve třicátých a čtyřicátých letech nastal poměrný klid částečně způsobný druhou světovou válkou. Zato padesátá léta přinesla doslova hon na yettiho.

Zatím nejvýznamnějším dokladem o existenci yettiho je fotografie z roku 1951, kterou pořídil horolezec Eric Shipton. Jde o stopu nohy v čerstvém sněhu dlouhou 33 a širokou 20 centimetrů. Noha má pouze tři prsty a úchopový palec. Aby bylo možné porovnat velikost stopy, vyfotografoval ji Shipton vedle horolezeckého cepínu.

Fotografie yettiho stopy ve sněhu z roku 1951. Stopa je dlouhá 33 a široká 20 centimetrů. Noha má pouze tři prsty a úchopový palec.Slavný italský horolezec Reinhold Messner, který jako první v historii zdolal všechny osmitisícovky světa, tvrdil, že viděl nejen yettiho stopu, ale i samotného yettiho, a to dvakrát. Poprvé ve východním Tibetu v roce 1986, podruhé o rok později v Himálaji. V roce 2000 vydal o yettim knížku nazvanou Mé pátrání po yettim. Došel v ní k překvapivému závěru, že yetti je ve skutečnosti medvěd druhu Ursus arctos.

Myšlenka, že yetti je ve skutečnosti medvěd, se objevovala už od třicátých let minulého století. Doktor Ernest Schäfer, který se zabýval výzkumem Tibetu, byl rovněž přesvědčen, že jde o jeden ze tří druhů tibetských medvědů.

Diskuze pokračovaly. V říjnu 2003 byla v permafrostu v pohoří Altaj objevena zachovaná obrovská končetina pokrytá srstí. Testy ukázaly, že je několik tisíc let stará a že v řadě charakteristik připomíná lidskou končetinu.

Podle některých kryptozoologů není vyloučeno, že yetti v minulosti a možná až donedávna skutečně existoval, mohl však být vyhuben dřív, než jsme ho stačili poznat. V tom případě tato záhadná bytost zůstane navždy zahalena závojem tajemství.

Big foot a sasquatch
Roger Patterson a stopy big foota. Trošku víc se ví o yettiho americkém příbuzném tzv. velké noze (big foot) a kanadském sasquatchovi. Nejsou tak plaší jako yetti a občas je lze zahlédnout. Big foot dal podnět k natočení filmu a jeho příznivci a fanoušci o něm vydávají dokonce časopis Bigfoot News. Lesní dělníci z USA i Kanady do něj pilně dodávají stále nové historky o obrovských stopách nohou, velkých výkalech nebo dokonce o osobních setkáních s ochlupenou postavou, která připomíná obří lidoopy.

Hlavním důkazem existence této bytosti je film, který natočil Američan Roger Patterson 20. října 1967 nedaleko Bluff Creeku v Kalifornii. Film známý pod názvem Pattersonův Gimlin film ukazuje postavu big foota, který se pomalu pohybuje od potoka, v němž stál, k nedalekému lesu. Film byl přijat s rozpaky, objevily se četné úvahy o tom, že jde o podvrh, ale nepodařilo se jeho pravost zpochybnit a dokázat, že jde skutečně o podvod. Dokonce se objevila i teorie, že tohoto big foota vytvořil Jonh Chambers, maskér vědecko-fantastického filmu Planeta opic. Ten nařčení tvrdě odmítl.

Novodobé pověsti o big foot nebo možná o sasqautchovi jsou mnohem starší. V roce 1924 v lesích nedaleko kanadského Vancouveru unesla údajně skupina obrovitých bytostí Alberta Osmana, který tam stanoval. Ve spacím pytli ho tito tvorové vláčeli mnoho hodin. Byli čtyři. Podle Osmana připomínali napůl člověka, napůl obrovskou opici. Osman byl jejich zajatcem celých šest dní. Podařilo se mu uprchnout, až když jeden z tvorů, který ho hlídal, snědl jeho tabák a udělalo se mu z něj zle. Nejde o jediné setkání. Od té doby jsou ze severovýchodní oblasti Kanady hlášeny tisíce podobných příhod.

Almové
I Sibiř a Kavkaz mají své tajemné obrovské postavy sněžných mužů. Setkávali se s nimi za druhé světové války vojáci i zajatci. Popisovali je poměrně přesně. Výška přes dva metry, ochlupené tělo, dlouhý trup, krátké nohy a šikmé oči. Ruce měli tito tvorové jako lidé.

Možnosti existence těchto tvorů zkoumá univerzita v mongolském Ulánbátaru i řada dalších pracovišť ve světě, například v Leicesteru ve Velké Británii. V tomto případě výzkumy nenaznačují, že by mohlo jít o medvědy, ale někteří vědci jsou přesvědčeni, že almové jsou pozůstatky neandertálské populace, která v mongolských horách dodnes přežívá.

Yowie
Stopa australského yowieho z roku 1999. V Austrálii mají místo yettiho stvoření zvané yowie. Západní cestovatelé se s ním poprvé setkali v roce 1881. Jde údajně o tvora podobnějšího lidem než lidoopům, který pronikavě, odporně páchne. Byl spatřen v jižních a centrálních částech státu Nový Jižní Wales a na Zlatém pobřeží státu Queensland. Z oblasti Modrých hor západně od Sydney bylo nahlášeno přes 3200 stop a setkání s yowiem.

V roce 1979 oznámili dva lidé, že během pikniku viděli stvoření vysoké tři metry, pokryté srstí, ale vcelku připomínající člověka. Tvor byl u těla mrtvého klokana, kterým se evidentně živil.
 

Zdroj: 100+1