Často se vyskytují barevné deště – červené, černé a žluté. Například žlutý déšť mohli 14. února 1870 zažít Janované v Itálii. Zde totiž jistá žlutá substance pokryla ulice tak hustě, že se špatně chodilo a odhadovaná váha se točila kolem stotisíc tun. Únor 1877 v německém Penchlochu zaplavil jiný druh žlutého deště – hustého a v barvě zlaté. Substance uvolňovala silný zvířecí zápach a chemická analýza potvrdila přítomnost amoniaku a dusíku. Zůstaneme-li u žluté pak se musí zmínit rok 1578 v norském Bergenu – padaly tam malé žluté myšky.
Z dešťů složených ze živých tvorů vedou obecně žáby a ryby. Charles Fort píše následující: „Odpoledne 5. května 1848 se v Londýně zničehonic zvedl vítr, poté zhaslo Slunce a město přikryla temná noc. Nebylo vidět ani na krok. Od této chvíle se spustil téměř hodinový liják vody a ryb, dlouhých patnáct centimetrů, stříbřité barvy a s velkými ploutvemi. Vzorky ryb se rozeslaly po všech britských univerzitách, ale nikdo nevěděl o jaký druh se jedná. Až zpráva z Káhiry říkala, že jde o jeden druh sladkovodní ryby. Nikdo však nemohl vysvětlit jak se zde ryby, které Palestinci nazývají „Ryby ze San Pedra“ ocitly.
V roce 1666 se ohromného množství mořských ryb dočkali v britském Cransteadu a to i přesto, že jsou od moře vzdáleni více jak deset kilometrů. Malé rybky zachvátily v únoru 1830 Faridpur v Indii a žáby s pulci zase Londýn na konci července 1838. Před cca 45 lety se v Buenos Aires strhl déšť zmrzlých žab – jakoby byly v kostkách ledu. Nepadaly jen ony, ale také růže a další květiny, taktéž zmrzlé.
Na konci července 2006 se v malé vesnici Manna na jihu Indie divili skutečnému rybímu dešti. Podivně pršelo patnáct minut, ale tuto záhadu vyřešil profesor university z Kottayamu, který řekl, že déšť způsobilo minitornádo, které vyhodilo ryby z jejich přirozeného prostředí.
Město Memphis v americkém Tennesse si roku 1877 užilo deště tisíců hadů, dlouhých až 45 centimetrů. Věří se, že je přinesl vzdálený hurakán, ale nikdo nevysvětlil, proč jich bylo tolik. Během sněhové bouře ve švýcarských Alpách padaly v roce 1922 na zem housenky, pavouci a velcí mravenci. Stovky slávek se objevily během přehnání silné bouře v kanadském Montrealu v prosinci 1857. Sacramento v Kalifornii pokryly zase v roce 1870 vodní ještěrky dlouhé pět až dvacet centimetrů.
Z neživých věcí spadlých na zem uveďme rok 1969 - v Punta Gordě na Floridě padaly golfové míčky. Červen 1995 si obyvatelé Moberly v Iowě pamatují jako tornádový čas. Zvláštní je, že ve 250 kilometrů vzáleném Keokuku chvíli poté přivítali sodovkový déšť – žádná bublinková voda, ale přímo neotevřené plechovky! Mezi 2.-11. zářím 1857 pršel na některých místech Lake County v Kalifornii slaďoučký cukr. Zdejší lidé se nezalekli a ihned si připravili sirup.
Dále bylo vidět padat broskve, maso, staré mince, bahno, ledové bloky, kousky bavlny, kříže, medúzy, žížaly, mořské hvězdice, krev... Co zatím nikdo nezaznamenal jsou deště nejčastějších domácích zvířat – psů a koček.
Zdroj informací:
Boletín Más Allá del Contacto, www. planetacurioso.com, Infobae.com
