Zahrady potěšení

Čínská zahradní architektura rozlišuje dva základní směry - císařské zahrady s nejvýznamnějšími v Pekingu a soukromé zahrady například v Su-čou. Vznikaly v průběhu tisíciletí od jedenáctého do devatenáctého století. První zprávy o zahradách v Su-čou ale pocházejí už ze šestého století, významného rozkvětu se dočkaly za dynastií Ming a Qing. Tehdy se město v deltě řeky Jang-c’-tiang pyšnilo dvě stě osmdesáti zahradami. Jejich význam vystihuje čínské pořekadlo: „Nebe nahoře má svůj ráj, svět dole má Su-čou a Chang-čou.“ Už Marka Pola ve druhé polovině třináctého století okouzlila zdejší jezera a palácové rezidence.

Největší
Jednou z nejproslulejších je Zahrada pokorného služebníka nebo také Zahrada skromného úředníka. Tato největší historická zahrada v Su-čou byla na Seznam UNESCO zapsána v roce 1997 spolu se Zahradou prodlévání (The Lingering Garden), Zahradou mistra rybářských sítí (The Master of Nets Garden) a Horskou vilou všeobjímající krásy (Mountain Villa with Embracing Beauty).

Zahrada pokorného služebníka je největší soukromou zahradou v Číně. Její základy položil v roce 1509 až 1513 císařský úředník, který se po službě v císařském paláci vrátil domů na odpočinek. Klasické uspořádání východní, střední a západní části zahrady doplňují rezidence. Součástí velké zahradní soustavy je pahorek s borovicemi, bambusovým hájem a tekoucí vodou. Dvě třetiny plochy zahrady zaplňují jezírka, kanály a bazénky s vodními květinami. Stavbám dominuje Pavilon mandarínské kachničky.
Zahrada pokorného služebníka je miniaturním světem přírody v deltě řeky Jang-c’-tiang, která byla odjakživa jednou z nejúrodnějších a nejzelenějších oblastí na světě.

Další zahrady
V Zahradě odpočinku a rozjímání patří k nejvyhledávanějším místům Terasa měsíčního svitu, ze které oči sledují postupně jednotlivá zákoutí tak, jak je osvětluje měsíc. Pro Zahradu prodlévání jsou typické pahorky vytvořené lidskou rukou. Důležitým bodem je šest a půl metru vysoký vápencový útvar a šest set sedmdesát metrů dlouhá vycházková trasa chráněná přístřešky. Jsou v ní zakomponovány desítky děl tvořících ojedinělý doklad tisíciletého vývoje čínské kaligrafie. Současná tvář zahrady se vyvíjela přes čtyři sta let. Mezi klasickými historickými zahradami byla jako první v roce 1961 vyhlášena národní kulturní památkou.

Zahradě mistra rybářských sítí dominuje vodní plocha a skvostné stavby z feudálního období s originální dekorací a unikátním nábytkem. Horská vila všeobjímající krásy patří mezi oceněnými zahradami k nejmenším. Má množství skalních útesů, jeskyní, kamenných obydlí a neobvykle sestavených stromových zákoutí.
Nejstarší zahradou v Su-čou je zahrada nazvaná Pavilon temně modrých vln, která vznikla v roce 1229. Podle svědectví tehdejšího básníka Su Sunqina se tehdy rozkládala poblíž konfuciánského kláštera a její scenérie se výrazně lišila od všech přírodních výtvorů, které bylo možné v té době spatřit. Některé pavilony byly rekonstruovány v osmnáctém století. V severní části zahrady vede při vodním kanále ojedinělá zdvojená chodba zdobená stovkou oken s pozoruhodnými mřížkami.
Do souboru klasických zahrad byla zařazena také Zahrada manželského odpočinku. Je pro ni typický pahorek vystupující z jezera a vodní pavilon s dřevěnými ornamenty z období dynastie Ming.

Soulad s přírodou
V klasických čínských historických zahradách patří k pavilonům malby, kaligrafie, sochy, voda a kámen. Pavilony s terasami se odrážejí ve vodních plochách, v žádné ze zahrad nechybějí skály jako symbol hor, kterými se podle místní filozofie šíří zemská síla. Vstupní brány do zahrad často evokují tvar měsíce.
Dnešní architekti obdivují technologii dřevěných rámových konstrukcí pavilonů, soubory konzol, charakteristické střešní převisy i cizelované střešní tašky s nezbytnými motivy draka. Zahradní prostor je zdmi dokonale oddělen od městského ruchu, přestože často leží uprostřed historických center. V pavilonech se lidé mohou oddávat meditaci, věnovat se psaní a čtení, hraní a poslechu hudby, pití čaje a jiným aktivitám. Příznačné jsou jejich názvy – lotosový, orchidejový, pomerančový, nebeský, jarní, se sirupovou vůní či sladké vonící rýže, čajový, bambusový.

Okna pavilonů a průhledy kamenných zdí jsou protkány mřížkami s motivy květin a různé výseky dovedou oči přesně k místu, kam zamýšlel architekt.
Historické zahrady respektují pojmy čínského životního stylu jin a jang. Tento princip se projevuje ve skladbě všech čínských zahrad, které jsou postavené na souznění přírody a staveb. Večer dodávají zahradám zvláštní kouzlo lampiony.

Symboly
V každé čínské zahradě má důležité místo bambusový strom, který je pro Jižní Čínu typický. V literatuře je opěvován jako symbol síly a nezlomného charakteru, ale také skromnosti, stáří a veselosti.
Do sestavy symbolů patří také borovice, která reprezentuje ctihodnost a důstojnost, vytrvalost a dlouhý život.

Podle významu pro lidský život jsou buď ve východní, západní, jižní či severní části zahrady zakomponovány magnolie, břestovec čínský, zimokvět časný, santal bílý či jinan dvoulaločný. Kvetoucí švestkové stromy prezentují schopnost obnovy a reprodukce, pivoňky jsou obrazem bohatství a chryzantémy znakem nádhery a lesku. Nejrůznější vlastnosti jsou připisovány také růžím, které jsou i na tisíce let starých čínských kresbách a které patří ke královnám klasických čínských zahrad.

Autor: Marie Kysilková
Foto: autorka a Turistický úřad v Su-čou
Zdroj: 100+1