Žárlivost

Podle psychologů je žárlivost nejdestruktivnějším citem, který má na svědomí řadu nejtěžších zločinů včetně únosů a vražd. Žárlivost obvykle vzplane takovou měrou, že potlačí rozumné uvažování. Člověk se začne chovat tak, že místo aby si milovaného člověka udržel, ho naopak odradí a ztratí. Dokonce i lidé s tréninkem, který je učí sebeovládání, dokážou žárlivosti podlehnout. Typickým příkladem byla astronautka Lisa Nowakova, která v roce 2007 ve věku 44 let jela bez zastávky stovky kilometrů z Houstonu do Orlanda na Floridě, aby unesla novou přítelkyni kolegy astronauta, svého bývalého milence.

Závist a žárlivost
Žárlivost na úspěchy druhých není skutečnou žárlivostí, i když se v této souvislost výraz žárlivost často chybně používá. Jde o obyčejnou závist, která obvykle vzniká, srovnáváme-li své úspěchy, majetkové poměry, krásu a další vlastnosti s druhými. Je to směs nespokojenosti, pocitu podřadnosti a špetky frustrace.

Kořeny žárlivosti je třeba hledat daleko v minulosti v evolučním vývoji. Jejím cílem bylo a je udržet vztahy mezi členy páru v zájmu přežití rodiny a prostředí pro výchovu potomků. Z tohoto pohledu se podle psychologů stává dnes žárlivost přežitkem. Udržet si druhého už není otázkou přežití rodiny. Stále častěji dochází naopak i k několikanásobné výměně partnerů a koeficienty rozvodovosti zejména ve vyspělých zemích stoupají.

Žárlivost a osobnost
Žárlivost je velice bolestivý pocit. Zcela zatemní mysl a je velice obtížné se jí zbavit. Podle psychologů její projevy záleží do značné míry na charakterových vlastnostech člověka. Nejvíce postihuje nejisté jedince, kteří si nejsou jisti ani v jiných oblastech, například v práci, společenských kontaktech a podobně. Jen málokdy je tento destruktivní cit využit pozitivně – k tomu, aby se člověk zamyslel nad důvody, proč ho partner podvádí nebo opouští, aby se zamyslel nad sebou a svými kvalitami.

Nedefinovatelný jev
Žárlivost zatím nikdo nedokázal přesně definovat. Je to dáno tím, že jde o velice složitý cit, který zahrnuje mnoho pocitů – strach z opuštěnosti a ze ztráty milované bytosti, lítost, zlost, silný pocit zrady, ale také závist a pocit ponížení a ublíženosti. Podle některých psychologů může žárlivost někdy působit i kladně, pokud se projevuje umírněně. Partnerovi se tak dává najevo, že o něj ten druhý stojí. To je dobré zejména v počátcích vztahu. Dvoří-li se muž cizí ženě ve společnosti, je to rozbuška, která zapálí žárlivost jeho přítelkyně nebo manželky, která si uvědomí možnost ztráty.

V jednom se shoduje většina psychologů. Žárlivost mužů a žen vyvolávají rozdílné příčiny a také průběh je jiný. Zatímco muži žárlí na případné sexuální aktivity své partnerky, u žen vyvolává žárlivost možný citový vztah jejich partnera s jinou ženou. Jednorázovou nevěru jsou schopny ustát, citový vztah nikoliv.

Co ukázaly výzkumy
Texaský psycholog David Buss zkoumal zhruba tisícovku lidí v různých stadiích vztahů: ženaté a vdané, zasnoubené, dlouhodobé partnery i lidi, kteří se teprve poznávají. Dospěl k závěru, že inklinování k žárlivosti je ovlivněno dvěma základními faktory. Žárlivost je typická pro neurotiky a citově nestabilní lidi, kteří jsou náchylní i k dalším negativním pocitům a stavům, jako je zlost, úzkost a deprese. Čím více jsou lidé citově labilní, tím větší sklony k žárlivosti se u nich projevují. Do značné míry je to dáno geneticky, ale také vlivem prostředí, v němž daná osoba žije.

Vliv mohou mít i takové faktory, jako je nevyrovnanost vztahu členů dvojice, ať už jde o intelektuální úroveň, velké věkové rozdíly nebo o to, jak partneři vypadají. Méně pohledný parter, ať jde o muže nebo o ženu, se velice snadno dostane do citově nejisté pozice a žárlivost je na světě. Žárlivost není nutně spojena s láskou. Partner, který svou ženu či milenku už nemiluje, může na ni nicméně tvrdě žárlit, projeví-li o ni zájem jiný muž.

Žárlivost a mozek
Rozpoutaná žárlivost působí člověku, který ji prožívá, reálné pocity bolesti. Jak jsou v tom konkrétně zapojeny určité nervové spoje a okruhy, se teprve zkoumá. Významně v tom pomáhá MRI zobrazování. Zatím se zjistilo, že u mužů žárlivost aktivuje amygdalu a hypothalamus, tedy oblasti, v nichž jsou silně soustředěny receptory testosteronů a které souvisejí se sexualitou a také s agresivitou. U žen je to trochu jinak. Pomyšlení na nevěru partnera a žárlivost se projeví v těch oblastech mozku, které souvisejí s empatií, plánováním, úmysly a společenskými pravidly.

A co na budoucnost žárlivosti říkají psychologové? Není nejmenší naděje, že by vymizela, i když z evolučního hlediska je v podstatě přežitkem. Navíc v uvedeném průzkumu se více než padesát procent účastníků, žen i mužů, přiznalo, že se nejméně jednou v životě pokusili odloudit partnera někomu jinému. Někomu se to podařilo, někomu ne. Pro silné jedince by ani takový problém neměl být nepřekonatelný a měl by se vyrovnat se ztrátou bez zbytečných výbuchů žárlivosti.


Zdroj: 100+1