Příběh mladé lékařky, která najde svoji osudovou lásku v zapadlé horské vesnici, kde se jako členka odboje ukrývá před gestapem, režíruje talentovaný Pavel Khek. V hlavních rolích účinkují Evellyn Pacoláková jako Eliška a Vasil Fridrich jako její manžel, prostý kovářský pomocník Joza. Dále hrají Jitka Smutná, Oldřich Vízner, Veronika Janků, Viktor Dvořák, Lukáš Jurek a další. Hru uvede v české premiéře 10. března 2012 Divadlo Rokoko.
„Silný milostný příběh z doby heydrichiády vytvořený podle předlohy výborné české spisovatelky je samozřejmě přitažlivé téma jak pro režiséra, tak pro diváky,“ říká třiatřicetiletý režisér Pavel Khek, který s Městskými divadly pražskými spolupracuje poprvé.
Divadelní scénář vytvořil společně s dramaturgyní a autorkou inscenační úpravy Věrou Maškovou. Příběh hry vychází ze dvou bestsellerů spisovatelky Květy Legátové: povídkové knihy Želary a na ni navazující novely Jozova Hanule. „Jako motto jsme si vzali nádhernou větu Květy Legátové. ´Hledači pokladů dělají obrovskou chybu pohledem do dálky, to je místo mizení´. Jinými slovy: Zázrak života leží přímo před námi, jen jsme někdy trochu slepí, že ho neumíme objevit a uchopit“, říká Pavel Khek.
Podle Pavla Kheka má hlavní hrdinka Želar až překvapivě blízko k mnoha úspěšným ženám dneška. Takovým, které mají slibně rozjetou kariéru, slušný příjem, přitažlivého milence, a přesto cítí, že jim něco zásadního schází. „Teprve v Želarech Eliška zjistí, že svůj život zatím vůbec neovládala. Až skrze obyčejné věci – vaření, štípání dříví, porozumění přírodě a pomoc druhým – najde sama sebe“, říká režisér. Hrdinčinu úvodní hrůzu z prozrazení, pachuť ze svatby s cizím mužem i osamělost v horském zapadákově navíc postupně prozáří láska. Právě ta Elišku vysvobodí ze starých návyků a otevře před ní úplně nový svět. A když přijde osvobození, vzpomínku na Želary si už nese s sebou…
Elišku hraje Evellyn Pacoláková. Ta už v Městských divadlech pražských vytvořila výrazné ženské postavy, jako byla Jana Eyrová, Amaranta v dramatu Sto roků samoty, Rosa ve hře Vše o mé matce nebo Catherine v komedii Vzpomínky na vodě. Evellyn zaujala zejména proměna Elišky v souvislosti s přijetím nového jména Hana, pod kterým kvůli utajení v Želarech vystupuje: „Zatímco Eliška znamená ´Můj Bůh je přísaha´, Hana je ´milostiplná, něžná´. V Želarech Eliška ztrácí aroganci a nalézá pokoru. Šlechtěná růžička pěstovaná v krásném květináčku se zároveň mění v růži s trny na obranu - květinu zocelenou drsnou přírodou, která vydrží mnohem víc,“ říká herečka.
Partnera hlavní ženské hrdiny, neotesaného, ale také citlivého a rovného Jozu hraje Vasil Fridrich. Ten v divadlech ABC a Rokoko kromě vděčných komediálních rolí zaujal i jako Otík ve Zlatých úhořích nebo Edmund v Králi Learovi. Rodák z Uherského Hradiště má mimochodem kořeny právě v „želarském“ kraji. Předobrazem fiktivní vesnice Želary, kam své povídky Květa Legátová zasadila, byla totiž oblast valašsko-slováckých „kopanic“, prostých stavení z jílu a slámy roztroušených v drsném kraji u hranic Moravy a Slovenska.
Želary v divadle Rokoko ale napínavě přibližují i osudy dalších postav. K těm patří zejména kořenářka a čarodějná „bohyně a vědma“ Lucka v suverénním podání Jitky Smutné, skeptický doktor Beníček (výborný Oldřich Vízner), nebezpečně zarputilý Farář (charismatický Jaromír Nosek) a mnoho dalších, ostře a přesně vykreslených charakterů.
Drsná krása přírody a krajiny, želarské nebe i ozvěny folklóru se promítly do scénografie, kterou pro inscenaci Želary vytvořil Michal Syrový. Hudbu s motivy lidových písní složil David Hlaváč, kostýmy zachycující rozdíl mezi městem a vesnicí navrhla Agniezska Pátá-Oldak. „Zásadním scénografickým prvkem je podlaha, která se celou hru staví, v kostýmech jsou důležité boty, jimiž se po ní šlape,“ připomíná Věra Mašková, podle níž jsou Želary „drsnou romancí sevřenou mezi dvěma totalitními režimy, které jsou neslučitelné se životem…“
Zdroj: tz MDP
