Chrám je nad bílou základnou téměř celý pokryt plátkovým zlatem, takže si název Zlatý plně zaslouží. Vévodí mu zlacená kupole a řada malých minaretů. Byl vybudován uprostřed umělého jezera, v němž se jeho zlaté stěny zrcadlí a připomínají palác z pohádek.
Začátky chrámu byly velmi skromné. Původně to byla stavba z hlíny, kterou tam postavil jeden z prvních sikhských guru Amar Das. Ten našel podle legendy na břehu jezera zázračnou léčivou bylinu, která dala jezeru jméno: Jezero nektaru nesmrtelnosti. Místo začalo přitahovat poutníky. Tradovalo se, že zázračná voda z jezera léčí nejrůznější nemoci včetně lepry.
Čtvrtý guru v pořadí Ram Das se rozhodl dát poutnímu místu důstojnější tvář. Vybudovat chrám, který by připomínal ráj na zemi. Odkoupil přilehlé pozemky i jezero a nechal ho prohloubit. Začali tam přicházet řemeslníci ze širokého okolí a s budováním chrámu pomáhali i poutníci. Základní kámen stavby byl položen v roce 1588. Stavba je směsicí prvků islámské architektury (kupole a minarety), ale základní tvar je čtverhranný, typický pro hinduistické chrámy.
Město, které vzniklo kolem chrámu, dostalo jméno Ramdaspur, ale pak bylo podle jezírka přejmenováno na Amritsar což znamená Jezero nektaru nesmrtelnosti.
Stavba chrámu byla dokončena za pátého guru Arjana Deva, který vyhlásil Amritsar duchovním centrem sikhů. V tu dobu měla stavba v zásadě dnešní podobu, chrám však ještě nebyl pokryt plátkovým zlatem a vnitřní výzdoba byla daleko chudší.
Mahárádža Randžit Sinh
V průběhu historie byly chrám i město cílem mnoha útoků mughalských panovníků. Dva guru byli popraveni ve snaze zlomit odpor sikhů. V roce 1803 se Amritsar stal součástí království mahárádži Randžita Sinha. Ten má velké zásluhy na tom, že se z města stalo nejen duchovní, ale i kulturní a obchodní centrum jeho říše, zatímco Lahaur zůstal politickým centrem. Za Randžitovy vlády město kvetlo. Rostly nové stavby včetně hinduistických chrámů. Chrám sikhů byl zrenovován a nově vyzdoben. Mahárádža k tomu povolal vyhlášené muslimské architekty, dekoratéry a řezbáře. Právě oni v roce 1830 obložili chrám zlatými plátky a podíleli se i na bohaté vnitřní výzdobě. Mahárádža miloval malby, zlaté ozdoby i hedvábné látky. Rád je dával jako dary diplomatickým i státním návštěvám i svým přátelům a blízkým. Muslimští řemeslníci, kteří pro něj tyto předměty vyráběli, měli spoustu práce. Po smrti Randžita Sinha v roce 1839 ale práci a podporu mahárádži ztratili, postupně odcházeli a výzdobu chrámu dokončovali místní řemeslníci – sikhové i hinduisti.
V interiéru chrámu je uložen posvátný náboženský text Ádigranth – sbírka modliteb a oslavných básní, která je dílem sikhských guru a několika muslimských a hinduistických světců.
Během obřadů podstupují věřící koupel v jezírku, které je napájeno podzemním pramenem. Jeho voda údajně očisťuje duši, pomáhá dosáhnout duchovního osvícení, a jak už bylo řečeno, léčí někdy zázračně i choroby.
Město Sikhů
Město Amritsar se Zlatým chrámem leží v indickém státě Paňdžáb v severozápadní části Indie nedaleko indicko-pákistánské hranice. Má dnes téměř tři a půl milionu obyvatel. Kvete tam turistika spojená se Zlatým chrámem a Amritsarem jako poutním místem, výroba koberců a látek a je tam několik univerzit. Celá jeho historie je úzce spjata s historií sikhů a jejich náboženství.
Sikhové
V Paňdžábu dnes žije osmdesát procent ze šestnácti milionů sikhů. Jejich náboženství je jedno z nejmladších na světě. Zrodilo se začátkem šestnáctého století a u jeho vzniku stál guru Nanak (1469 – 1538), který je pokládán za jeho zakladatele.
Sikhské náboženství je synkretickým učením. Spojuje v sobě prvky různých náboženství a to ve zreformované podobě. V zásadě je monoteistické, základem je víra v jediného boha (či božský počátek všeho), podobně jako je tomu u křesťanů, židů nebo muslimů, ale má v sobě i prvky hinduismu. Na rozdíl od hinduistů s kastovním systémem hlásají sikhové rovnost všech lidí před bohem, odmítají složité rituály, vnější uctívání boha i hinduistický asketismus.
Guru Amar Das, který, jak už bylo řečeno, vybudoval první hliněný chrám v Jezeře nektaru nesmrtelnosti, změnil hodnost guru v dědičný úřad a založil tak dynastii sikhských nejvyšších duchovních.
Rozlišovacími znaky sikhů se během výboje staly: turban, pod nímž jsou spleteny vlasy, které si pravověrní sikhové celý život nestříhají, a také vousy rozdělené u brady na dva prameny, srolovány podél lícních kostí vzhůru a rovněž skryty pod turbanem. Každý sikh má mít u sebe tři ocelové předměty: dýku (dříve meč), hřeben a náramek. Řada sikhů si k příjmení připojila název Sinh, což znamená lev.
Zdroj: archív 100+1
