Ztracený ve světě: A Tribute To Oldřich Janota

Písničky od „Muže, který prochází zdí“ (v roce 2000 cena kritiků Žlutá ponorka za celoživotní přínos) na album nahráli: Jablkoň, Traband, Tara Fuki, Fru Fru, Maraca, Čankišou, Jana Vébrová, Žamboši, Květy, Jarret a mnoho dalších.

Tomáš S. Polívka v úvodním slově v albu píše: „Těžko najdete jinou tak mihotavou, zvukomalebnou, snivou, bezčasou a nadčasovou hudbu, jakou jsou písně Oldřicha Janoty. Řadili je k folku, minimalismu, experimentálnímu rocku i alternativě a ony přitom zůstaly bez ohledu na žánr či formu pocitem, náladou, tušením, obrazem, chvěním. Možná proto je mohli po svém uchopit tak různorodí interpreti a ony zůstaly nezaměnitelné. ... „

Na albu se nachází sedmnáct skladeb. Album otevírá Jablkoň s titulní písní celé kompilace, Michal Němec říká, proč si vybral právě tuto skladbu: „Ztracený ve světě, to je taková úplně typická Janotovka... A Janotovky ty já prostě rád.“
Nálada této skladby jakoby předurčuje ráz první poloviny alba, která ctí spíše klidnější podobu písní Oldřicha Janoty. V druhé půli alba postupně přibývá rockovější podoba písní, aby závěr a tečku za celou kompilací udělal Tomáš Kočko, který skladbu Sedm havranů nahrál čistě „janotovsky“, tedy kytara a zpěv.

„... Janota zpívá v jedné ze svých nejznámějších písní „i cesta může být cíl“. Tribute album můžeme brát jako zamávání spřízněných duší poutníkovi. Popřejme Oldřichovi Janotovi, ať ho stále těší hledání. A sami se těšme na další nalezené písně, další doteky nezměrna i pokory jako z veršů zenových básníků.“

1. září 2009 proběhne křest alba na speciálním koncertě v pražském klubu Vagón (od 21:00 hod.), kde zahrají Traband, Jana Vébrová a další.

Jarda Svoboda, Traband: Kvůli verši "jako opilý muž na rohu náhle zasažený bleskem/ jsme poznáním podobni zralým plodům/ ale nakaženi steskem". Ale dlouho jsem si lámal hlavu s tím, kdo a komu a proč je tím druhým břehem, dokud jsem to neprožil na vlastní kůži. Setkání s blížencem, který dává směr a smysl jinak divoce a nahodile běžící řece.

Karel Heřman, Čankišou: Místní blázen je veselá píseň a já si ji pamatuji ze svých mladých let ještě když hrál Oldřich Janota s Mozart K v 80. letech minulého století v Ernově sále Staré radnice v Brně. A pro mě to byla nejuchopitelnější píseň, z těch, o kterých jsme společně uvažovali.

Zdeněk Král, Minach: Původně jsme chtěli  píseň Druhý břeh, která se nám velmi líbila, a ve které jsme pro nás viděli určitý potenciál. Ale unikla nám, protože 5 minut před námi ji zabral Traband. Nakonec jsme, vzhledem k našemu zaměření, dali přednost písni Tvůj stín, ke které jsme se snažili přistoupit pokorně a s citem. Udělat jí po svém, ale zároveň nezničit její křehkost a prostotu. Když byl výsledek hotový, zdálo se nám, že je to "naše" nejlepší píseň.

Honza Žamboch, Žamboši: Píseň Země Nikoho se mi líbí pro její stále platící a nadčasové poselství, je naléhavá a mluví k věcem, na které mám stejný názor. Nemusel jsem dlouho vybírat.

Jana Vébrová: Text. Protože je tam krásnej text!

Petr Krško, ZVA 12-28 band: Predlohu si nesmierne vážime, ale dovolili sme sa pesničky "Hydrant" zhostiť po svojom. Pri aranžovaní sme sa bavili a skladbu si dovolíme zaradiť do nášho širšieho koncertného repertoáru.

Petr Filák, Maraca: Můj důvod byl, že jsem měl ve 13 letech jedinou kazetu, kde mi sestra namixovala Kryla, Mertu, Janotu atd.. Od O.J. tam byla jen jediná piseň a to Bitva na Tursku. Takže nostalgie. Ostatni Maracaci ho vůbec neznali. Možná proto jsme ji tolik změnili.

Martin Kyšperský, Květy: První album Oldřicha Janoty, které jsem měl, bylo ještě samizdatově vydané, koncertní "Žně". Nejdřív se mi to vůbec nelíbilo, a pak jsem to poslouchal pořád dokola. A dodnes je to nejlepší deska ! A na ní Oldřich velmi málo zpívá, spíš civilně vypráví. Ve skladbě Žlutý kopec se mu v jedné chvíli jakoby zlomí hlas, a dostane takovou zvláštní barvu.. nevím proč se mi to tak líbí. Miluju tuhle písničku.


Rozhovor s Milanem Pálešem, dramaturgem a vydavatelem alba „Ztracený ve světě“
Indies Scope se k vydávání kompilací uchyluje (kromě výročních samplerů) velmi výjimečně. Jaké důvody vedly ke zrození alba „Ztracený ve světě"?
Velmi jasný důvod, chtěli jsme vzdát hold umělci, jehož tvorbu obdivuji již od 80. let. Chci ukázat lidem a především mladé generaci, že tady žije písničkář, jehož písně neznají a měli by je znát! Chtěl jsem poukázat na kouzlo a originalitu těchto písní. A k tomu samozřejmě vznikla ideální příležitost 60. narozeniny Oldřicha Janoty. Věřil jsem, že muzikanti ušijí písním nový slušivý kabátek.
 
Jaká byla dramaturgie a čím se řídil výběr písniček na albu?
Výběr písní byl zcela v kompetenci umělců, kteří píseň sami aranžovali i nahráli. Já jsem jim dal pouze poslechnout výběr písní z mého starého koncertního archívu. Ale někteří měli jasno hned, co budou chtít nahrávat, i bez mého archívu. Pořadí nahraných písní jsem již sestavoval já. Snažil jsem se je poskládat za sebe tak, aby si posluchač nevšiml, že každou píseň hraje jiná kapela. Čehož samozřejmě nelze zcela dosáhnout, protože na albu hrají opravdu rozdílné kapely. Ale snažil jsem se ty rozdíly zmírnit a zpříjemnit poslech.
 
Jak obtížné bylo přesvědčit interprety k nahrání písniček a které kriterium bylo důležité při oslovení interpretů?
Nejprve jsem oslovil umělce, kteří vydávají u Indies Scope, a říkal jsem si, že podle zájmu bych pak oslovil i umělce, kteří již nahráli v minulosti nějakou píseň od O. Janoty, třeba Mňágu a žďorp. Ale zájem našich umělců byl obrovský, což mě potěšilo. Nakonec jsem musel ještě některé kapely odmítnout, protože by písně nevlezly na CD.  

A co na to Oldřich Janota?
No to je spíš otázka pro něho, já jsem se snažil vydání "A Tribute to Oldřich Janota" před ním utajit a přinést mu je jako překvapení k narozeninám. To se bohužel nepovedlo, jeden muzikant mu to nevědomky prozradil. Ale doufám, že Olda Janota bude nadšený, stejně jako jsem byl já, když jsem to poprvé slyšel. Doufám, že ho potěší, když si poslechne svoje písně v podání třeba Jablkoně nebo Tara Fuki v jiné aranži s jinými nástroji. Protože já si myslím, že si všichni jeho kolegové muzikanti dali při nahrávání strašně záležet.  


Oldřich Janota
Básník, hudebník, překladatel, vystudovaný žurnalista, v dobách totality noční hlídač či topič Oldřich Janota (*27. srpna 1949 v Plzni) napsal první písně na sklonku 60. let. Nejdříve vystupoval jako osamělý písničkář, později coby člen folk-rockové kapely Pentagram. Folkovou škatulku definitivně přerostl, když v roce 1979 sestavil  dodnes kultovní skupinu Mozart K. V první polovině 80. let se Janota stal jaksi mimoděk jedním z nejpopulárnějších písničkářů, ale věhlas a halas nesvědčil jeho neprvoplánovým vizím. Raději opustil písničkovou formu a v triu s Lubošem Fidlerem a Pavlem Richterem se vrhl na novátorské experimenty s přednatočenými pásky. Pak jakoby si dopřál čas na rozmyšlenou. Na přelomu 80. a 90. let se vrátil k akustickým nástrojům a spolu s Irenou a Vojtěchem Havlovými se vydával na výlety do hájemství soudobé „vážné“ hudby. V posledních letech uzavírá kruh a hraje většinou sám s kytarou.


Ztracený ve světě – A Tribute To Oldřich Janota
Tracklist:
1/ Ztracený ve světě – Jablkoň
2/ Země Nikoho – Žamboši
3/ Čekání – Tara Fuki
4/ Prvnička – Cimbálová muzika Stanislava Gabriela
5/ Červen na Svaté – Jana Vébrová a Ivan Acher
6/ Druhý břeh – Traband  
7/ Zvláštní ptáčci – Jarret
8/ Kácení akátu – Hukl
9/ Hotel Savoy – Fru Fru
10/ Žlutý kopec – Květy
11/ Tvůj stín - Minach
12/ Balada o požárním hydrantu – ZVA 12-28 Band
13/ Bitva na Tursku  – Maraca
14/ Fetišista – Tomáš Kočko & Orchestr
15/ 24 hodin volného času - Okrej  
16/ Místní blázen  – Čankišou
17/ Sedm havranů  – Tomáš Kočko


Zdroj: tz Indies Scope