Zalila jsem kávu. Mramorová bábovka vypadala dokonale, jako ze špatné reklamy. Naložila jsem to všechno na tác a odnesla do pokoje. ,,Tak jak se máš?"
No, jak. S Tomášem jsem se rozešla. To víš, je mu dvacet. No, hodnej to byl, to jo. Jenže já už v tom mám jasno, že jo. Bude mi třicet, nejsem zvědavá na nějakýho kluka. Já už vím přesně, kam směřuju. Já už potřebuju nějakou jistotu. Někoho, o koho se můžu opřít. On je sice pracovitej, ale ta jeho profese…no prostě žádný terno. Tak jsem si dala rande se Standou. To je umělec. Režisér. No a taky ještě hraje v nějaký kapele. Nic slavnýho, ale snaží se. No a má byt. Jenže je starší, tak nevím…Má nějaký děti, jenže já se už nechci s někým dělit. Já už si zasloužím něco lepšího. Bude mi třicet.
Hm….sladíš?
Každej den jsem potkávala u baráku jednoho chlápka, s dítětem. Tak mě asi před dvěma týdny oslovil. No, doma jim to moc neklape, říkal. Má pěknýho novýho passata. Manželka je o dost mladší, než já, ale už ji prej nemiluje. Chce se mnou trávit víkendy, jenže jsem mu řekla, že já potřebuju víc. Prostě se nemůžu dělit, rozumíš tomu, ne?? A ten byt, ten by stejně asi nechal jí a se mnou by se vláčel po podnájmech. Já už si to prostě takhle nepředstavuju. Hele, každej mi říká, ty si dřív byla Zuzano plná života, ale já už fakt nemůžu, chápeš to?
No a pak jsem se vyspala s Evženem. Víš, ten sportovec. Chtěl jet se mnou do Nepálu, ale musela bych si to zaplatit. Taky žádný jistoty, ani vyhlídky.
Dáš si ještě kousek bábovky?
Tak sem přemejšlela, že půjdu do nějaký seznamky. Že si tam dám jasný požadavky. Protože už jsem si to srovnala. Všechny priority. Už toho mám za sebou dost, abych věděla co nechci. Byla jsem u kartářky, víš, jak jsem ti říkala, že k ní chodím. Tak tý už taky nevěřim. Před rokem mi říkala, že do půl roku mě to potká, že prostě přijde pravá láska. No a rok je pryč a já pořád nic. Tak teď mi říkala, že do jednatřiceti to přijde. Jenže já nevim. Už jsem naprosto zoufalá. Nic nemám, nikoho nemám a už se mi chce někdy umřít. Pořád potkávám nějaký komplikovaný typy. Když je hezkej, tak není moc vysokej, nebo je bez bytu, nebo má blbou práci, nebo má manželku, nebo sex nestojí za nic, nebo má děsný auto, nebo vůbec nezavolá, nebo chce, abych něco přehodnocovala. Já už prostě nic přehodnocovat nebudu. Už jsem pro to udělala dost…
..nepřipadá ti, že jsem ji trochu připálila?
…no, a to jsem ti ještě nevyprávěla, jak mě na ulici oslovil ten majitel casina. Ten byl teda prachatej, měl všechno, žádnou manželku, na první pohled idylka, jenže já se přece nenechám od nikoho koupit, mám nějakou svojí cenu, nebudu se před někým klanět jenom kvůli tomu, že má mamon, nejsem………..
Hele, já si stejně myslím, že jsem ji možná trochu přesladila.....
