Nedávno mi moje kamarádka, která léto strávila ve slunné Kalifornii v USA, vyprávěla, jak neuvěřitelné pořady se ve státech vysílají. Jako třeba tento: Formou Pošty pro tebe se nejdříve s jedním z hostů rozebírá jeho strašný úděl. Například matka, která při autonehodě ztratila celou svoji rodinu. Tato matka je pak posazena do soudcovského křesla a před ní následně předstoupí tři soutěžící. Každý z nich má za úkol, co nejsrdceryvněji předvést, jak je jim daného hosta a jeho osudu líto. Herecké výkony pak neberou meze. Paní, co přišla o rodinu, nakonec vybere jednoho, který byl nejpřesvědčivější a jejímu srdci nejbližší. Ten pak dostane finanční obnos a všichni jsou šťastní až do smrti.
Zdá se vám, že takovou hrůzu a zvěrstvo u nás nemůžete vidět? Možná už se pro ni připravuje půda. Bailando se sice prezentuje málem jako charitativní akce s jediným úkolem, pomoct druhým. Jenže má to spoustu háčků ..
V únoru tohoto roku castingů v Brně, Ostravě a Praze zúčastnily téměř 4000 lidí. Zájemci předvedli své pohybové schopnosti, ale hlavně představili svůj projekt, jak pomoci bližnímu svému. Odborná porota pak ve třech kolech prosívala účastníky castingu přes stále menší a menší otvory v sítu. Jejich záměr je jasný. Vybrat co nejzajímavějšího člověka, pokud možno tanečně nadaného, ale hlavně, s co nejvíce srdceryvným příběhem, přesně podle Mexických regulí, kde pořad vznikl a vysílá se od roku 2005.
Ze čtyř tisíc lidí, kteří potřebují pomoc nebo chtějí pomoci, aby se mohli zviditelnit, vybrala porota jen pouhých osm šťastlivců. Ostatní, ať už jsou jejich osudy sebe smutnější, mají holt smůlu. Charita? Stěží!
Každému z osmi soutěžících byla následně přiřazena jedna „slavná osobnost.“ Plastiková zprávařka Lucie Borytová, ulítlá zahradnice a kutilka Adéla Gondíková, několika násobná držitelka ceny o nejkrásnější ňadra v ČR Iva Kubelková, teenagerská filmová hvězda Jiří Mádl a další .. osobnosti.
Každý z tanečníků má svůj sen, jak pomoci blízké osobě. Od záchrany před ochrnutím, přes pomoc postiženému dítěti, až po podporu dětského domova. Vyhraje však jen jeden. Hodnotit bude odborná porota, ale samozřejmě nebudou chybět ani SMS diváků v hodnotě několika desítek korun za kus. Už víte jak budete hodnotit? Budete si vybírat podle tanečního výkonu nebo podle míry neštěstí? Hezké číslo nebo hrozící smrt? Zdá se vám ještě pořád tak absurdaí jedna z amerických reality show, o které jsem mluvil na začátku? Možná budeme za pár let sledovat soutěž o transplantaci ledviny. "Je mi líto pane Novák, ale ledvinu vyhrává pán Bláha. Můžete to zkusit zase za pět let." V jiné soutěži třeba rozhodneme o tom, kdo dostane nové srdce. Zdá se vám to nemožné? Mě už ani ne ..
Ať už výherce dostane jakkoli vysokou finanční pomoc, bude to stejně jen zanedbatelné procento z celkového výdělku televize a jejích partnerů (partnerem TV Nova se stala sázková kancelář Sazka, která určuje kurzy na jednotlivé soutěžící a pokud máte chuť, trhnout něco na neštěstí druhých, máte jedinečnou šanci). Jestli si někdo bláhově myslí, že komerční televize má zájem na bezplatné pomoci občanům jen ze svého vlastního zájmu a že za vším nestojí jen obrovský kalkul a vidina nepředstavitelného zisku, tak je nejspíš jen bláhový snílek a idealista. Údělem komerční televize, stejně jako kterékoli jiné fabriky, je udělat co nejlepší business. Je to přirozené a není na tom nic špatného. Záleží ale na vkusu diváků, kteří svou sledovaností určují, jak dobrý obchod to bude. Komerční televize je zrcadlo nastavené většinovému diváku. Záleží jen na něm, jak daleko to až zajde.
Nakonec přikládám docela úsměvný citát moderátora soutěže Dalibora Gondíka.
Dalibor: "Je to nádhera, být přítomen u naprosto mimořádného televizního projektu novodobé historie, a ještě navíc pomoci lidem, kteří pomoc potřebují. Těším se!"
A co ty zbývající čtyři tisíce lidí, kteří tuto šanci nedostali? A co statisíce těch, kteří se do soutěže vůbec nepřihlásili? Ti pomoc nepotřebují Dalibore?
