Bude rok 2012 koncem světa?

Mayové patřili k nejlepším astronomům starověkého světa. Jejich pozorování nebeských těles, zejména pohybu Měsíce a Země okolo Slunce, předčilo i středověké evropské astrology. Astronomické znalosti byly doprovázeny pozoruhodnými matematickými dovednostmi. Vynalezli velmi jednoduchý a logický způsob zápisu čísel pomocí čárek, teček a znaku lastury, který představoval nulu.

Mayský kalendář
Své výpočty i záznamy v kalendáři prováděli Mayové pomocí dvacítkové soustavy. Jejich rok měl tři sta šedesát dnů a skládal se z osmnácti měsíců po dvaceti dnech. Počátkem mayského kalendáře je podle většiny odborníků rok 3114 př. n. l. Stejně jako se náš letopočet nedávno změnil z roku 1999 na 2000, mayský letopočet se jednoho dne změní ze dne a roku označeného jako 12.19.19.17.19 na den a rok 13.0.0.0.0.

Vyjdeme-li z počátku mayského kalendáře, jímž je mytické stvoření světa v roce 3114 př. n. l., a provedeme-li několik výpočtů, zjistíme, že přechod na rok 13.0.0.0.0 vychází na 21. 12. 2012. Co z toho plyne? Podle některých odborníků nic, pouze se začnou psát jiné číslice mayského kalendáře. Podle jiných je toto datum spojeno s globálními katastrofami, či naopak s povznesením lidstva a jeho přechodem do vyššího stavu existence. Současní potomci starých Mayů s datem 2012 žádnou zvláštní událost nespojují.

Minulá proroctví
Proroctví, která ohlašovala konec světa nebo alespoň světových říší, bývala spojena zejména s náboženstvím. První století po Kristově smrti lidé očekávali zánik dosavadního světového pořádku a příchod nového téměř bez přestávky. Rozklad římské říše a nájezdy barbarských kmenů těmto myšlenkám nahrávaly i v pátém, šestém a sedmém století.

Potom se pozornost Evropy upřela na rok 1000. Když v roce 999 proletěla okolo Země Halleyova kometa, zdál se konec nevyhnutelný. Nic se však nestalo, a tak se kněží soustředili na tisícileté výročí Kristova ukřižování v roce 1033. Ani tento předpoklad nevyšel. Svět žil dál.

V nedávné minulosti se lidé obávali přelomu letopočtu 1899 a 1900 nebo později let 1914, 1925 či 1975. Nespočet výkladů měla Nostradamova proroctví psaná v málo srozumitelných čtyřverších. V jednom se hovoří o zániku světa v červenci 1999. V tu dobu měl na Zemi přijít velký Král děsu. Mnoho lidí se července 1999 obávalo, ale nic zvláštního se nestalo. To nebrání spekulacím o jiném možném datu, které je ve zmíněném letopočtu zašifrováno.

Kosmické události
Podle zastánců katastrofického konce v roce 2012 může v tuto dobu dojít k zvláštnímu postavení roviny, v níž obíhá Země okolo Slunce, vůči rovině celé galaxie tzv. Mléčné dráhy. To způsobí nárůst gravitace působící na Slunce a tedy i na celou sluneční soustavu včetně Země. Tato událost je přirozená, v roce 2012 však má vyvolat chaos. Mayové podle některých autorů tuto událost mohli pouze předvídat, nemohli ji však přesně předpovědět, protože by k tomu museli mít dostačené poznatky o rovinách Země a rovině galaxie.

V roce 2012 dojde ještě k jedné události. V noci z 5. na 6. června přejde před Sluncem planeta Venuše tak, že na Zemi bude možné sledovat její stín na slunečním kotouči. Tento jev nastává velmi zřídka, ale podle astronomů nemůže mít žádný zjistitelný vliv na gravitaci či zářivost Slunce, protože stín bude vůči Slunci příliš nepatrný. Stejně tak nepůsobí žádnou katastrofu konstelace, k níž dochází každých 584 dní. Země, Venuše a Slunce se v tento okamžik nacházejí téměř v jedné přímce, aniž by to vyvolávalo jakékoli tragédie.

Ničivá srážka
Stálou hrozbou pro život na Zemi je dopad vesmírného tělesa na naši planetu. Astronomové jsou si však téměř jisti, že žádná taková planetka v roce 2012 Zemi neohrozí. Od devadesátých let jsou všechna vesmírná tělesa mířící k naší planetě sledována a jejich dráha se stále upřesňuje výpočty. V roce 2012 sice čtyři planetky zemskou dráhu protnou, ale pravděpodobnost jejich srážky se Zemí je podle Turínské stupnice nebezpečí dopadu nulová. Tedy nejnižší proti nejvyššímu desátému stupni této stupnice.

Větším nebezpečím pro život na Zemi bude planetka Apophis objevená v roce 2004. Má hmotnost 27 milionů tun a pravidelně protíná zemskou dráhu rychlostí 18 000 kilometrů v hodině. Při troše smůly se Apophis může srazit se Zemí v dubnu roku 2036. Stejný smutný osud lidstvu může připravit planetka 1950 DA v březnu 2880. Vše ale může být jinak. Propočítat přesnou trajektorii planetek v periodě větší než dvacet let není snadné, ve hře je příliš mnoho proměnných. Nelze však vyloučit, že se časem najde další planetka či kometa, které se po srážce s jiným vesmírným tělesem vydají k Zemi.

Tajemné planety
Ve vesmíru existují i bludné planety, které letí prostorem bez cíle poté, co byly vyvrženy ze svého solárního systému. Může se něco podobného stát Zemi? Je známo, že některé planety mění krátce po vzniku polohu, dostávají se na jiné dráhy a vyměňují si energii s prachem a plyny v nových solárních systémech.
V naší sluneční soustavě však panuje už delší dobu zaběhaný pořádek a změnit jej není lehké. Země by neopustila svou dráhu okolo Slunce, ani kdyby vybuchly naráz všechny atomové zbraně, pouze by se stala neobyvatelnou. Vychýlit Zemi by mohlo jen obrovské těleso, jehož průlet sluneční soustavou by však poznamenala silná gravitace Slunce.

Někteří autoři uvádějí, že sluneční soustavou může proletět i neznámá planeta s pravidelnou dráhou, které se říká Niburu nebo Hercolubus. Každých 3600 let údajně protne zemskou dráhu a způsobí otřesy půdy, vulkanické erupce, vlny tsunami a možná i masové vymírání živočichů. Existenci takové planety se dosud nepodařilo prokázat.

Magnetizmus
Obavy může vzbuzovat kolísání magnetického pole Země. To je výsledkem vlastností zemského jádra, které je vlivem konvekčních proudů velmi nestabilní. Už několik tisíc let magnetické pole slábne a je možné, že dojde k záměně severního a jižního magnetického pólu. V minulosti se to již stalo několikrát, naposledy asi před 800 000 lety. Předpovědět, kdy to bude příště, je nemožné. Rok 2012 není pravděpodobnější než jiné roky. I kdyby k záměně pólů došlo v blízké době, důsledkem by mohla být pouze dočasně snížená ochrana Země před proudem částic ze Slunce, tzv. slunečním větrem. Ten by mohl poškodit satelity a některé elektronické přístroje. Stejný následek by mohla mít zvýšená činnost Slunce v letech 2012 až 2013. Podle některých názorů by v tuto dobu měla sluneční aktivita dosahovat vrcholu, pak začne klesat.

Varianty konce
Život na Zemi může vzít v blízké budoucnosti za své ještě z mnoha dalších příčin. Erupce obrovské sopky, například takové, jaká se nachází v americkém Yellowstone, může zaplnit atmosférou prachem a způsobit dlouhou zimu, kterou by přežilo jen minimum živočichů. Za poslední dva miliony let se yellowstonský supervulkán probudil třikrát. K poslední erupci došlo před 640 000 lety. Kromě utvoření více než osmdesátikilometrové kaldery se na zemský povrch dostalo 2500 kilometrů krychlových magmatu a prach pokryl celý severoamerický kontinent.

K zániku civilizace mohou přispět i lidské vynálezy, nejnověji například biotechnologické poznatky umožňující vyvinout nové ničivé viry nebo nekontrolované nanotechnologie. Současná předpověď katastrofy na den 21. 12. 2012 je zvláštní tím, že se údajně opírá o několik nezávislých zdrojů. Kromě mayského kalendáře to má být čínská kniha I Ching používaná k určování budoucnosti a rovněž jeden počítačový program, který prohledává dění na internetu. Jak by taková událost vypadala, ukazuje nový film 2012 režiséra Rolanda Emmericha. Fakt je, že lidská civilizace může zaniknout během okamžiku jak v prosinci 2012, tak i před ním a kdykoli po něm.

Zdroj: 100+1