Ještě před pár léty by se dalo českých známých tváří v reklamě spočítat na prstech jedné ruky. Legendární Tomáš Hanák a jeho Zmýlená neplatí nebo vtipné scénky Zdeňka Izera na téma sekaček a křovinořezů byly většinou jen osvěžující výjimky. To předznamenávalo, že veřejnost je schopná herci odpustit, když svůj obličej a jméno propůjčí komerčním účelům, pokud je scénka vtipná a chytrá. Možná právě to ovlivnilo Petra Čtvrtníčka pro to, aby se rozhodl vstoupit do světa reklamy také. Jeho fenomenální styl a smysl pro humor doslova otřásly celou republikou a způsobily obrovský boom. Napodobovali ho všichni. Herci, politici, moderátoři, chlápci v hospodě i děti. Lidé se zamilovali do roztomilých pejsků (mimochodem ty si prosadil sám Petr, protože jednoho vlastní) převlečených za soby, smáli se vtipný monologům a Čtvrtníčkovu flegmatickému výrazu, jako by místo reklamy sledovali zábavnou scénku z České sody. Byl to velmi chytrý tah, udělat parodii na reklamu a tím se jednak odlišit, ale také se od hloupých a bezduchých reklam distancovat. Čtvrtníček dokázal, že pokud si známá tvář vybere k propagaci výrobek nebo instituci, se kterou se dovede ztotožnit tak, aby jí lidé uvěřili, a pokud do reklamy vloží svůj styl, originalitu a jedinečnost, nemusí to být jen rychle vydělané peníze, ale taky jedna z dalších velkých rolí.
Záhy po velikém nástupu falešných sobů a nevěřitelném ohlasu u veřejnosti, začaly castingy na reklamy překypovat českými herci. Od těch starých a osvědčených, přes seriálové, až po ty divadelní. Jako by jim Čtvrtníček dodal odvahy a nasadil brouka do hlavy: Když to dokázal on, tak proč ne já? Tak lehké to ale nebylo. Většiny známých tváří, jako třeba Daniela Šinkorová, Helena Vondráčková nebo Veronika Žilková, jste si v reklamě nejspíš ani nevšimli. Zazářilo jich jen málo. Nejvíc paradoxně téměř neznámý herec (bratranec předsedy křesťanských demokratů Čunka) Josef Polášek a jeho "domácí žvýkání." I když už dříve hrál ve filmech jako Divoké včely, Doblba, Mistři nebo Vyhnání z ráje a od vojny hraje divadlo, proslavila ho až reklama na profesionální žvýkačky. Dalším, kdo originálním způsobem pobavil a neurazil byl určitě oblíbený herec Milan Šteindler, který vtipně využil svého dlouholetého alter ega Karla z legendárních kurzů němčiny Alles Gute (Česká soda), a jeho jméno a svou tvář propůjčil k propagaci výrobku, posilujícímu mužskou erekci. Pěknou a veselou reklamu plnou hudby a tance natočil také výborný herec nové generace Jiří Macháček. Jako jeden z mála si dokázal udržet svůj styl a svou tvář.
Existují ale i herci, kteří díky reklamě přišli o značnou část svých fanoušků. Jako příklad za všechny bych uvedl žižkovského baviče a herce Jiřího Krampola. Převážně mladší část českého národa mu má za zlé, že se zaprodal jednomu z nejhorších bulvárních deníků. Téměř každý den nás tak informuje o tom, jak si díky těmto novinám dodělal nejdříve základní vzdělání a později dokonce maturitu. Kdo více zauvažuje, pochopí, že se z jeho strany jedná o nadsázku, ale že tyto deníky ubližují a poškozují Krampolovy kolegy a kamarády z branže jistě popřít nelze.
Zatímco píšu tento článek a za zády mám puštěnou televizi, uvědomuji si, že pomalu nastupuje zase nový trend. Jsou jimi obyčejní lidé z ulice, neherci, kteří vypadají věrohodněji a přesvědčivěji, než rozesmáté celebrity bez soukromí a s veřejnou minulostí.
Co říct na závěr? Málokomu se podaří natočit výbornou reklamu, která na čas učaruje celé veřejnosti. Ten, kdo to dokáže, se ale určitě nemusí bát výsměchu a pošklebků. Může to být jedna z jeho prvních velkých rolí nebo skvělý návrat na herecké výsluní. Chce to jen zapojit hlavu, přidat důvtip, osobní kouzlo a šarm, dobře si vybrat výrobce a hlavně, nemluvit reklamštinou.
