Ďáblova lest

Někdy okolo roku 1150 šlechtic Vrbata založil v Podlažicích na Chrudimsku klášter a věnoval ho benediktinům. Prvním opatem se stal bratr Hugo. Po­dle Františka Palackého ještě sto let po svém vzniku to byl stále nejchudší a nejméně známý benediktinský klášter v Čechách. Přesto právě tam se objevuje největší rukopisná kniha na světě Kodex Gigas. Podle legendy ji za jedinou noc s pomocí ďábla vytvořil jakýsi mnich, aby se vykoupil z trestu smrti. I když by napsání původně 632 skoro metr vysokých stran muselo člověku trvat nejméně dvacet let, písmo je podivuhodně stejné, jako by kniha opravdu vznikla za velmi krátký čas. O autorovi není známo nic. Neví se ani, odkud podlažičtí benediktini získali vzácné texty, které jsou do manuskriptu zařazeny. A proč je uvnitř přes celou stranu namalován obraz pekelníka? Původ Ďáblovy bible je i po staletích stále obestřen tajemstvím. A nový výzkum záhadu ještě více zamotává.  

Stín nad hroby
Na jaře roku 1421 husité po­dlažický klášter dobyli a vypálili. Na jeho místě dnes stojí kostel svaté Markéty. Krátce po roce 1900 tu profesor Plaček prováděl výzkum, odhalil část základů kláštera i gotického svatostánku. Trvalo skoro sto let, než se archeologové do Podlažic vrátili. Průzkum v roce 2004 přinesl několik překvapivých nálezů.  
Přímo v areálu kláštera bylo odkryto šest desítek hrobů mužů, žen a dětí. Ustanovení benediktinského řádu ovšem nic takového neumožňovalo. Je to jediný známý případ, kdy došlo k tak hrubému porušení regulí. Co k tomu asi vedlo?

Vedoucí archeologického výzkumu Jan Frolík nabízí hned trojí vysvětlení. Ke klášteru přiléhala i vesnice. Farní kostel, kde se tradičně pohřbívalo, byl vzdálen asi jeden a půl kilometru. Je tedy možné, že se některým osadníkům nechtělo chodit tak daleko. Nebo mohlo jít o ostatky donátorek a manželek bohatých šlechticů, kteří řád podporovali. A konečně nelze vyloučit, a zprávy z jiných míst tomu nasvědčují, že v třináctém století ještě mnozí duchovní nebrali celibát tak vážně. Klášter byl odlehlý a bez kontroly si zde mniši mohli leccos dovolit.  
Logicky znějící hypotézy ovšem neodpovídají na jednu znepokojující otázku: proč bylo v mužském klášteře pohřbeno daleko více žen a dětí než mužů? Dva dětské hroby se dokonce nacházely přímo v rajské zahradě, kam měli přístup pouze řeholníci. Další dva tajemné hroby pokrývala kamenná deska. Co je pod ní, není známo. Výzkum byl ukončen.

Jestliže za normálních okolností nebylo možné, aby v areálu kláštera pohřbili ženy a děti, pak muselo jít o výjimečnou situaci. Došlo k nějaké tragédii ve vesnici? Nebo všichni zemřeli uprostřed klášterních zdí a pak se musíme ptát proč? Byly ostatky pohřbeny na tak neobvyk­lém místě, aby o nich nikdo nevěděl?

Záhadná jáma
V hlavní lodi původního gotického kostela se nachází záhadný objekt. Dno podlouhlé, asi metr hluboké jámy pokrývají koncentrické řady zčásti šikmých kůlových jamek. Je to naprostý unikát. Nic podobného se dosud nenašlo. Proč zrovna tady stály kůly? K čemu prostor sloužil? Každá z hypotéz, které předkládají archeologové, má své ale.
Ohýbali zde tesaři nad plameny trámy na kostelní klenbu? Na to byla jáma příliš malá a jamky úzké. Odlévaly se tu zvony? Proč by je mniši nechali zhotovit tak brzy, možná celé měsíce či roky před dohotovením samotné zvonice?  Drobné úlomky gotické omítky, které hojně napadaly dovnitř, naznačují, že jáma vznikla buď ještě před, nebo zároveň se stavbou chrámu. Z jedné strany ji částečně narušily základy průčelí barokního kostela, který o staletí později vyrostl na troskách toho gotického.  

Měla jáma původně jiný tvar? Bylo v ní více jamek? A i kdyby, co to znamená? Nepodařilo se najít žádný praktický důvod pro tak podivnou stavbu. Sloužila tedy k rituálním účelům? Toto podezření posiluje jedna překvapující skutečnost. Jáma je, neznámo proč, přesně orientována na sever.

Černá svatyně?
Mezi prvními příkazy, které prý obdržel Mojžíš od Hospodina na hoře Sinaj, stálo: Úplně roztříštíš a na kusy rozmetáš jejich posvátné sloupy. Sloupy zasvěcené božstvům Kenaánců, Chivejců a Jebusejců, posvátné sloupy národů, které ve svých svatyních přinášely lidské, především dětské oběti.  

Starozákonní Kniha Izaijášova obsahuje i řadu menších textů neznámého původu. Jeden z nich vychází z kanaánské legendy o bohu úsvitu Šacharovi, který v podobě Jitřenky či Večernice jako první i poslední vzdoroval slunci. Dokonce se pokusil zmocnit slunečního trůnu, ale byl poražen a svržen. Mýtus se stal základem představy o biblickém Satanovi, který byl sražen z nebe a chce zasednout na Hoře setkávání na nejzazším severu.  Na hliněných tabulkách nalezených v Ugaritu stálo, že mytická severní hora se jmenovala Zyphon. Podobně jako Olymp měla být místem, odkud o osudu světa rozhodují nebeské bytosti. Tak jako muslimové se při modlitbách sklánějí směrem k Mekce, ten, kdo uctíval Satana, by měl mít tvář zákonitě obrácenou k severu, k Hoře setkávání, kterou si jeho pán a vládce přál dobýt. Je sloupová jáma v Podlažicích právě proto orientována k severu? Konaly se u ní černé mše? Působilo v klášteře bratrstvo uctívačů ďábla?  

Podivné shody
Apokryfní evangelium svatého Bartoloměje sděluje, že když Bůh stvořil nebe a zemi, nabral si trochu ohně a stvořil prvního z andělů. Jmenoval se Satanael, to znamená anděl Boží. Byl nesmírně krásný a zastával funkci vicekrále. Ale když se odmítl poklonit Adamovi, a tak zneuctil Boží obraz, začal se nazývat Satan, tedy anděl pekelný. Stal se z něj protivník, odpůrce a žalobce. Drak a had. Text ale není jasnou obžalobou, jako by si apoštol nebyl jistý Satanovým proviněním.  

Je pouhou náhodou, že právě svatému Bartoloměji zasvětili templáři svou unikátní kapli, kterou v roce 1229 postavili v kaňonu řeky Rio Lobos? Do její zdi nechali vytesat nejen křesťanské, ale i muslimské a magické symboly. Podobnou kombinaci nacházíme i v Kodexu Gigas, o němž první zmínky pocházejí také z roku 1229. Poutník procházející okolo jižní strany zmíněné templářské kaple viděl kruhové okno vyplněné pěticí spletených okvětních lístků ve tvaru srdce, tedy symbolem Panny Marie. Uvnitř, kam směli vstoupit jen templáři, ale stejné okno nabízelo zcela jiný výjev. Proti jasné obloze se rýsoval pentagram stojící na špici.  

Ve stejný čas se v Německu, Švýcarsku a v severní Itálii objevují takzvaní luciferiáni, kteří hlásají, že Satan byl neprávem odsouzen a že se opět dočká své nádhery a slávy. Podle buly papeže Řehoře IX. se jejich obřady nelišily od černé mše. Svou roli v nich hrály ropuchy, černý kocour i lidské oběti. Mešní liturgie byla mumlána pozpátku, víno nahrazovala voda ze studny, do níž byly vhozeny nekřtěné děti. Černé mše se měly konat na nějakém kultickém místě, aby znesvěcení bylo co nejsilnější. Vznikla v Podlažicích sekta stejného vyznání? Dokazuje to i vznik Ďáblovy bible?  

Luciferiáni byli přesvědčeni, že Satan přinesl lidem světlo poznání. Je z tohoto pohledu pouhou náhodou, že záhadný obraz ďábla se nachází zrovna v největším rukopise světa považovaném za jedinečný souhrn středověkých vědomostí?

Text a foto Arnošt Vašíček
Mystery film.cz

Zdroj: 100+1