Divný svět vlakových čet aneb RCVP

Vezměme například trať Most – Slaný. Pokud tam četa skončí práci v noci a už spojení lidé domů nemají, nebo ještě čekají na  další ranní služby, což často znamená několik málo hodin spánku před dalším nástupem, bývaly k dispozici nocležny - snad desítky let. Ve Slaném existuje, v Mostě manažerskými „projekty“ v rámci prodejů a nájmů budov, vlakové čety ve skutečnosti o řádnou nocležnu přišly. Měly ji nahradit 2 postele v náhradním prostoru mnohaposchoďové hlavní budovy, což i vzhledem k potřebám a množství lidí je podnes nevyhovující až šokující. Od srpna minulého roku to průvodčí, většinou ženy, řešily tím, že si iniciativně obstaraly staré matrace a v takto primitivních podmínkách na zemi líhají - přečkávají. Služba, která se o nocležnu starala, podle potřeby různě k nástupům budila a pod., při snahách o úspory byla zrušena. "Starej se - každej sám!" zní slogan pro dnešky a zítřky...

Náměty resp. apely k zlepšení situace, které od vlakových čet vzešly, byly dvakrát komisionálně prošetřeny s podivem účastníků komise, jak se toto mohlo stát a zda skutečně tak primitivně a bídně se mezi službami přečkává. Jen krátký čas a bez výsledku začaly být hledány v bližším i vzdálenějším(!) okolí mosteckého nádraží možnosti včetně ubytovny, sloužící zároveň bezdomovcům(!), kde kromě dalšího chyběl i patřičný noční klid. Náprava stále čeká - a nedivíme se proč.
Reorganizací se nyní octlo vedení vlakových čet v Chomutově, příslušný vyšší odborný úsek RCVD (regionální centrum vlakového doprovodu) je v Ústí nad Labem a nadřízený orgán pak v Praze. Průvodčí, která by si třeba i troufla opakovaně u nich žádat lidštější zacházení při přespání s čekáním na další směnu (za což žádný příplatek neexistuje, jak byste se snad mohli domnívat), si to jistě rozmyslí. Na dráze se propouštělo a  nejspíš ještě bude, takže nespokojení mohou být snadno na řadě.

V Mostě, v rozlehlé mnohaposchoďové hlavní nádražní budově s dokonalým informačním servisem, s kulturním střediskem a  čekárnou (už poněkud méně útulnou), se službami mnohými dalšími, chybí až straší stále a  především jediné. Nevůle šéfů z bermudského trojúhelníku Chomutov, Ústí a Praha postarat se o důstojné prostředí pro vlastní lidi. A potažmo i o nás, pro které dráha jezdí.

Průvodčí, který nastupuje do služby špatně vyspalý, není dobrou zárukou spolehlivého výkonu, bezpečnosti a provozního pořádku Českých drah. Ještě máte pochybnosti, že je tu vlastně, zdánlivě nepřímo a skrytě, zaděláno také o bezpečnost cestujících? Čili až na pokyn shora, jak jinak, ustavením údu či orgánu RCVN (kde N bude znamenat noclehy), zrodí se  přepoklad k nápravě?