Šikana má svá stádia a své zákonitosti. Od prvotního vylučování člena skupiny, přes vytvoření silného jádra agresorů a stanovení pokřivených norem ve skupině, až po totalitní vládu šikanujících, kdy oběť nemá šanci se nijak bránit. Ve vyšších stádiích se ztrácí přirozená odvaha postavit se agresorům, říci jiný názor, upozornit na nepravosti. I „slušní žáci“ začínají být paralyzovaní, přebírají normy, které nastavují agresoři, považují situaci za přirozenou.
Strach, aby se agrese neobrátila proti nim, mlčící většinu brzdí v tom, aby cokoliv udělala a zastavila šikanu. Mlčení je ale v takovém případě bráno jako souhlas s tím, co se děje. Klíčový musí být nekompromisní postoj vedení školy, které musí pravidelně mapovat riziková místa, mít nastavenou otevřenou komunikaci mezi učiteli i žáky, jasně daná pravidla a hlavně se nebát přiznat pochybení a především je otevřeně řešit.
Přáli bychom všem, aby se ve všech skupinách a kolektivech objevili lidé, kteří se odváží vyjádřit svůj nesouhlas. Stejně jako to udělalo pár studentů na Střední průmyslové škole v pražských Malešicích. Děkujeme za odvahu!
Peter Porubský, vedoucí Linky bezpečí
Kateřina Schmidová, vedoucí Rodičovské linky
Zdroj: tz Linka bezpečí
Glosa Linky bezpečí - Jak může šikana na škole zajít tak daleko?
19.02.2016
Medializace nedávného brutálního případu šikany učitelky nám připomněla, že ne všichni si dokážou představit, jak se stane, že situace zajde až tak daleko. Šikana ve skupinách, třídách, školách nevzniká totiž ze dne na den...
