Od pradávna se lidé uchylují k nějaké víře nebo magii. Jenomže ruku v ruce s touto vírou jde strach a vábení nečistých a temných sil zla. Právě v noci ze třicátého dubna na prvního května je prý působení těchto sil nejmocnější. Na takzvanou Filipojakubskou noc, která bývá nazývána též Vaplružina, se prý otevírají skryté poklady, dějí se podivné věci a čarodějnice se slétávají na své sabaty.
Tradice zapalování ohňů na kopcích má prý zahnat temné síly a ochránit smrtelníky. V této souvislosti se také zapalují košťata a vyhazují vysoko do vzduchu. To proto, aby tento oheň zabránil čarodějnicím v „nedovoleném přeletu“. Kde se ale vzala myšlenka, že koště zároveň slouží jako tradiční dopravní prostředek těchto osob? V době, kdy se medicínským znalostem věnovaly různé babky kořenářky, porodní báby a takzvaní čarodějové, se samozřejmě experimentovalo s halucinogenními účinky jednotlivých bylin. Prý zasvěcení do čarodějnického stavu se odbývalo pomazáním násady koštěte, kterou si posléze daná žena dráždila pohlavní orgány, takže docházelo k přímému vstřebávání drogy pokožkou a navozené halucinace způsobily pocit létání.
To, jestli se čarodějnice skutečně setkávají o Valpružině noci k divokým rejům, obcování s ďáblem a pořádání hostin, po nichž hlad nepřechází, právě naopak se stupňuje, se můžeme jen domnívat. Jisté je, že stovky nevinných žen na celém světě skončilo za údajné provozování těchto praktik na hranici.
Dnes už žádné takto kruté tresty nehrozí, a proto se většina lidí právě o Filipojakubské noci schází u ohňů, aby se společně pobavili a snad možná použili i nějakých těch omamných prostředků k navození vzletného euforického stavu.
Když se přehoupne půlnoc, nastává první máj, tedy lásky čas, jak řekl básník, a proto je nutné, podle starých pověr, vyhledat rozkvetlý strom, nejlépe třešeň, a pod ním se políbit, aby snad v následujícím roce nedošlo k „uschnutí“.
Jestli se prvního května slaví Svátek práce, vstup do EU nebo se na tento den stanoví ještě něco jiného, jisté je, že noc, která tomu dni předchází, zůstane nadále magickou, protože nikdo doopravdy netuší, co se vlastně může v tak čarovný čas stát.
Tradice zapalování ohňů na kopcích má prý zahnat temné síly a ochránit smrtelníky. V této souvislosti se také zapalují košťata a vyhazují vysoko do vzduchu. To proto, aby tento oheň zabránil čarodějnicím v „nedovoleném přeletu“. Kde se ale vzala myšlenka, že koště zároveň slouží jako tradiční dopravní prostředek těchto osob? V době, kdy se medicínským znalostem věnovaly různé babky kořenářky, porodní báby a takzvaní čarodějové, se samozřejmě experimentovalo s halucinogenními účinky jednotlivých bylin. Prý zasvěcení do čarodějnického stavu se odbývalo pomazáním násady koštěte, kterou si posléze daná žena dráždila pohlavní orgány, takže docházelo k přímému vstřebávání drogy pokožkou a navozené halucinace způsobily pocit létání.
To, jestli se čarodějnice skutečně setkávají o Valpružině noci k divokým rejům, obcování s ďáblem a pořádání hostin, po nichž hlad nepřechází, právě naopak se stupňuje, se můžeme jen domnívat. Jisté je, že stovky nevinných žen na celém světě skončilo za údajné provozování těchto praktik na hranici.
Dnes už žádné takto kruté tresty nehrozí, a proto se většina lidí právě o Filipojakubské noci schází u ohňů, aby se společně pobavili a snad možná použili i nějakých těch omamných prostředků k navození vzletného euforického stavu.
Když se přehoupne půlnoc, nastává první máj, tedy lásky čas, jak řekl básník, a proto je nutné, podle starých pověr, vyhledat rozkvetlý strom, nejlépe třešeň, a pod ním se políbit, aby snad v následujícím roce nedošlo k „uschnutí“.
Jestli se prvního května slaví Svátek práce, vstup do EU nebo se na tento den stanoví ještě něco jiného, jisté je, že noc, která tomu dni předchází, zůstane nadále magickou, protože nikdo doopravdy netuší, co se vlastně může v tak čarovný čas stát.
