Jen se tak blbě podívat...

Pokud mají být hádky kořením života, tak všeho s mírou. A co důvody? Těch se nelze dopočítat.

Někdy stačí ráno se blbě podívat.
Takový výběr nábytku, nevynesený koš, zubní pasta, co se nemačká od konce, nějaký to pivo navíc s kamarádama…… Nebo blbý poznámky. Jsi stejná, jako tvoje matka! Jsi úplně neschopnej, Ivany manžel by ten kapající kohoutek dávno opravil! To by mohlo dojít i na nože.

Taky muži dost často podceňují předmenstruační syndrom.
To může doma vyvolat pěkný dusno. V takovém případě stačí málo, třeba jen vaše přítomnost. Logiku v tom, pánové, nehledejte. Někde se ječí, někde naopak mlčí, ale pod pokličkou to pěkně vře. Smutný pohledy, nafouknutý huby, týdny bez sexu, někde lítají facky, jindy talíře. Jednou u mě zazvonila vyděšená sousedka s pánví v ruce, že toho svýho praštila po hlavě, ale že si nemyslela, že to bude tak hodně. Tak jsem se šla podívat. Bylo to hodně. Litinová pánev. Důvod? Nestojí za řeč.

Pak už toho začínáte mít plný zuby. Jak dlouho ještě? Ti temperamentnější to mají jednodušší. Udobřují se sexem. A co ti, kteří pořád něco řeší? Ti to v sobě ještě pitvají. Odstěhuju se k matce! Ta mi to říkala, že jsi surovec, ignorant a egoista. Tam to trvá déle. Ale po delším soužití se dolaďuje, co na koho platí. Ale ty návraty… To za to stojí. Jsme na sebe zase o trochu hodnější, nebo ne?

Jak je to u vás?