Bylo nutné vymyslet něco nového, modernějšího, veselejšího, prostě inteligentnějšího. Lidé si buď nemohou dovolit vlastní rodinný domek, nebo je jim stejně jako mně příjemnější představa uhnízdit se v pěkném, prostorném bytě, než v domě se zahradou a stát se tak doživotním otrokem v péči o něj. A také ti, kteří nemají dost financí na koupi obydlí a řeší pouze pronájem, nemusí zákonitě končit na anonymních sídlištích. Ale podívejme se blíže na to, co nám vlastně současný trh nabízí a co se masově staví nyní.
Bydlím v malém městě blízko Prahy a v době, kdy jsem pro sebe sháněla nějaké to hnízdečko, jsem měla dvě možnosti - relativně levně koupit byt v některé z těch šedivých věžovitých příšer nebo se poohlédnout po novostavbě. Těch u nás za poslední roky vyrostlo dost, další se staví, projektují a agenti z těchto firem shání budoucí obyvatele, kteří výstavbu předem svými zálohami částečně zafinancují. Tyto společnosti tak mají jistotu, že na projekt budou mít a jejich klienti, že se např. do roka nastěhují.
Rozhodla jsem se nejdříve pro tuto variantu, i když mým snem původně bylo najít zajímavý byt v nějakém starším činžovním domě blízko zeleně (ale přirozené zeleně, ne té uměle vysázené mezi jednotlivými sídlištními bloky) a dle svých představ ho zrekonstruovat. Nicméně jsem se setkala se zástupcem jedné firmy, která projektovala a realizovala celou výstavbu v jedné čtvrti našeho města. Musím ocenit, že mi předvedl nepřeberné množství různých plánků, výkresů, rozměrů a vysvětlivek a zodpověděl každý můj - jistě leckdy prostoduchý - dotaz, jelikož jsem byla v téhle oblasti naprostý amatér. Nakonec mi ještě přesně vypočítal cenu a dokonce by mi býval pomohl i s vyřízením hypotéky. Nákresy jsem si půjčila a nadšeně běžela za tatínkem projektantem, ať to zhodnotí. Jaký byl můj údiv nebo spíš zlost, když jsem zjistila, do čeho mě to vlastně slavný agent chtěl nastrčit.
Ze slíbených 50 m2 jsem musela odečíst část za nesmyslně velkou terasu, dále pár metrů za prostor pod zkosenými stropy, které použitelnou plochu značně zmenšují a potom výklenek pod schody vedoucími do mezonetu. Ještě musím zmínit nelogicky velkou předsíň oproti obytným místnostem a miniaturní koupelně apod. Nakonec by mi bývalo zbylo pár čtverečních metrů k vzteku. Nevěřícně jsem zírala na dokonalé obrázky popsané čísly a šipkami a došel mi veškerý elán.
Nikdy jsem se nedozvěděla, jestli jsem měla smůlu zrovna na špatný projekt nebo to je podobné u všech, protože se mi splnil sen a já objevila vybydlený, dispozičně moc pěkně řešený byt, ve starém cihlovém domě na okraji města u lesoparku. Ten jsem si opravila podle svého a je mi v něm parádně. Určitě mě to vyšlo i levněji a ku větší spokojenosti.
Asi rok a půl poté jsem měla možnost jeden z nových bytů, o které jsem se kdysi zajímala, navštívit a byla jsem zděšená tou titěrností, stísněností, úsporností, kterou z plánků a nákresů nevyčtete. Zkrátka zase další králíkárna!
Králíkárna jako králíkárna
08.01.2007
Konečně kolem nás přestaly růst nevkusné šedé králíkárny (jak se jim s oblibou říká) jako houby po dešti. Budovy, ve kterých najdeme jeden kotec vedle druhého, naprosto identické, s pověstným umakartovým jádrem a papírovými zdmi, skrz které slyšíte každé sousedovo spláchnutí nebo jednotlivá slova manželské hádky. Nemluvě o tom, že každý víkend cítíte, co nad vámi chystají k obědu. Hrůza. A tak se řeklo: „Ne!“
Autor: Hana Burdová