Pondělí
Začala mi dovolená a já zůstal poprvé sám doma. Žena i s dětmi na týden odjela k matce. Znamenalo to pro mě velmi příjemnou změnu a užíval jsem si ten skvělý pocit mít dům jen sám pro sebe. Jen já a náš pětiletý pes. Těšil jsem se, jak s Azorem prožijeme nezapomenutelných sedm dní. Hned ráno jsem si udělal přesný plán na každý den a rozvrhl jsem si čas. Věděl jsem přesně kdy vstanu, kolik času strávím v koupelně a kolik přípravou snídaně. Propočítal jsem také čas na mytí nádobí, úklid, psí procházky, nákupy a vaření. Když jsem zhruba odhadl celkovou dobu vyhrazenou na povinnosti, příjemně mne překvapilo zjištění, že budu mít spoustu volna. Nechápal jsem, proč ženy tolik mluví o domácnosti a dělají z toho takovou vědu, když je to činnost, která vyžaduje tak málo času. Šlo jen o to, dobře si ho zorganizovat.
Večeřeli jsme každý kotletu. Já i pes. Na stůl jsem si postavil svíčku, abych si udělal pěknou atmosféru, prostřel sváteční ubrus a do vázičky dal růži. Pes měl paštiku, jako předkrm, pak maso s jemnou zeleninou, a keks jako dezert. Po večeři jsem popíjel víno a kouřil doutník, schovaný pro výjimečné příležitosti. Už dlouho jsem se necítil tak dobře.
Úterý
Ráno mě bolela hlava a zaspal jsem. Usoudil jsem, že se budu muset znovu podívat na svůj časový rozvrh. Zdálo se mi, že bude vyžadovat malé změny. Psovi jsem vysvětlil, že každý den není svátek a nemůže tedy mít vždy předkrm a hlavně tři misky, které pak musím umývat. Při snídani jsem si všiml, že výroba pomerančové šťávy má jednu nevýhodu. Ovoce znečistí celý přístroj. Jiná možnost - udělat šťávu rovnou na dva dny. Pak bych nemusel stroj vymývat denně.
Objev: Zjistil jsem, že párky mohu ohřát v polévce a ušetřit tak jednu nádobu, kterou nemusím později umýt. Rozhodně jsem nemínil denně luxovat, jak si to přála žena. Úplně postačí jednou za dva dny. Důležité je se přezout a otřít psovi packy. Usmál jsem se nad nepatrnými změnami v plánu a opět se cítil skvěle.
Středa
Vybil se mi v noci mobil, tudíž jsem znovu zaspal a v denním plánu tak nastala trhlina. Začínal jsem mít pocit, že mi domácnost zabírala víc času, než jsem odhadoval. Měl bych svou pracovní činnost zracionalizovat. První kroky: koupil jsem jídlo v sáčku. Nemusím přece ztrácet čas neustálým vařením. Jídlo by se nemělo připravovat déle, než se jí. Stlaní začínal být problém. Nejdřív rozhodit přikrývky, vyvětrat a pak složitě stlát. Přišlo mi to zbytečné a ztráta času. Měl jsem při stlaní pocit marnosti. Usoudil jsem tedy, že není nutné stlát každý den, když zase půjdu večer spát.
Také psovi jsem už nepřipravoval složité jídlo. Nakonec, kdo tu měl dovolenou, já nebo Azor? Koupil jsem už hotové jídlo pro psy. Tvářil se divně, ale měl smůlu, když jsem mohl jíst už hotové jídlo já, musel se přizpůsobit i on.
Čtvrtek
Pitomej mobil! Vyhrabal jsem z nepoužívaných věcí v krabici starej, dobrej budík. Další věc. Už žádné pomerančové šťávy! Jak takový nenápadný pomeranč dovede ušpinit přístroj, to je neuvěřitelné. Kupuji hotovou šťávu v lahvích. Objev: Podařilo se mi vylézt z postele tak, že jsem skoro vůbec nenarušil přikrývky. Pak stačilo jen trochu uhladit deku. Ovšem chtělo to cvik a bylo nutné, aby se člověk během spánku v posteli moc nevrtěl. To znamenalo nestřídat často polohy. Bolela mě kvůli tomu trochu záda, ale to se dalo odstranit horkou sprchou. Také jsem se přestal každý den holit. To byla opravdu zbytečná ztráta času. Navíc jsem tím získal čas, který mi chyběl a kterým disponuje žena, která se neholí.
Zjištění: Je zbytečné jíst pokaždé z jiného talíře, přidělává se tím nádobí. To je hotové mrhání časem. Umývat neustále nádobí mi začalo jít na nervy. Také pes jedl z jedné misky. Je to koneckonců jen zvíře.
Poznámka: Dospěl jsem k závěru, že luxovat stačí maximálně jednou týdně. Chuchvalce psích chlupů se stahují do rohů, tudíž nejsou tak vidět. A k obědu i k večeři jsem měl párky.
Pátek
Budík spolehlivě zvonil, ale vůbec jsem se nevyspal. Strnulá poloha nedělala dobře mým zádům. Takže, konec ovocným šťávám, láhve jsou moc těžké!
Zjistil jsem následující: Ráno párek chutnal dobře. V poledne méně. Večer vůbec. Když člověk jedl párky déle než dva dny, mohlo to způsobit i lehkou nevolnost.
Pes dostal sušené jídlo. Je stejně výživné, a hlavně nezasviní misku. Jinak bych si už připadal, jako automatická myčka nádobí.
Rovněž jsem přišel na to, že polévku lze jíst rovnou z hrnce. Chutná stejně. Žádné talíře, žádnou naběračku!
Také jsem přestal vytírat podlahu v kuchyni. Tahle činnost mi už šla na nervy jako předtím stlaní. Při pozornějším prozkoumání kuchyně jsem nabyl dojmu, že se nějak moc vrší hromada odpadků. Netušil jsem, odkud se berou. Další čas na povinnost. Musel jsem s nimi běhat ven.
Poznámka: Konzervy nepadají v úvahu, protože se umaže otvírák.
Sobota
Zjištění: Na co se večer svlékat, když se ráno zas musím oblékat? To si raději déle poležím. Navíc se nemusím vůbec přikrývat, takže postel zůstane perfektně ustlaná.
Azor nadělal nepořádek a přibyly další chuchvalce psích chlupů. Vynadal jsem mu. Nejsem jeho služka! Zvláštní... uvědomil jsem si, že takhle se mnou občas mluví žena.
Sobota byl den holení, ale vůbec jsem do toho neměl chuť. Můj nervový stav nebyl dobrý. Bolela mě záda a nic se mi nechtělo dělat. Rozhodl jsem se snídat jen to, co se nemusí rozbalovat, otvírat, krájet, mazat, vařit, nebo míchat. Všechny tyhle činnosti mne rozčilovaly.
Plán: Oběd sním přímo ze sáčku, rovnou nad sporákem. Žádné talíře, žádné příbory, žádné prostírání a jiné nesmysly.
Trochu mě začínaly bolet dásně. Možná to bylo nedostatkem ovoce, které je moc těžké na dopravu. Mohl to být začátek kurdějí? S podivnými pocity jsem začal myslet na Amundsena.
Odpoledne telefonovala žena a ptala se, zda jsem umyl okna a vypral prádlo. Hystericky jsem se rozesmál. Řekl jsem jí, že na takové věci nemám vůbec čas. Měl jsem problém s vanou, tak nějak se ucpala špagetami. Moc mi to ale nevadilo, protože už jsem se stejně nesprchoval.
Poznámka: Pokud se s Azorem znovu rozhodneme jíst rovnou z ledničky, musíme to udělat rychle, aby nezůstala dlouho otevřená.
Zneklidňující zjištění, když uléhám do postele: Chybí mi má žena.
Neděle
Sledovali jsme s Azorem z postele, jak v televizi jedli lidé nejrůznější pokrmy a lahůdky. Oba jsme měli plné pusy slin. Jsme oba zesláblí a mrzutí. Ráno jsme snídali něco z psí misky. Ani jednomu to nechutnalo. Měl bych se umýt, oholit, učesat, udělat psovi jídlo, jít s ním ven, umýt nádobí, uklidit, nakoupit a udělat celou řadu dalších věcí, ale už se mi nedostává sil. Měl jsem neblahý pocit, že se neudržím na nohou a že mi slábne zrak. Azor přestal vrtět ocasem zhruba před dvěma dny.
V posledním pudu sebezáchovy jsem se odplížil do restaurace a před tím jsem vypustil psa na zahradu. Jedl jsem skvělá jídla na různých talířích víc než hodinu. Pak jsem odešel do hotelu. Pokoj byl čistý, uklizený, útulný. Rozházel jsem postel a opět spal jako na začátku expedice. Bylo to ideální řešení, protože takhle jsem skutečně ušetřil spoustu času.
Až se ráno zotavím, budu přemýšlet, k čemu ho použiji!
