Podle genetika Deana Hammera je homosexualita zcela určitě alespoň zčásti dána genetickými předpoklady. Výzkumy začal společně s kolegy téměř před patnácti lety, přesto se jim zatím nepodařilo najít přesně ten gen nebo celou skupinu genů, které jsou odpovědné za to, že je člověk gay. Se svým výzkumným týmem nicméně zjistil, že gayové pravděpodobně mají společný genetický marker na DNA zvaný Xq28. Prokázat se to však zatím nepodařilo. Hammer je přesvědčen, že prostředí, v němž člověk vyrůstá, jeho sexuální zaměření v žádném případě neurčuje. Další dvě studie jiných výzkumných skupin tyto závěry potvrdily. Vliv prostředí na homosexualitu například velmi podrobně zkoumal doktor William Reiner, psychiatr z oklahomského Výzkumného centra zdraví, a došel ke stejným závěrům jako Dean Hammer.
V současné době se vědci intenzivně snaží najít odchylky v DNA gayů. Ve většině zemí ale nejsou na tento typ výzkumů dostatečné finanční prostředky. Problém se odsouvá jako bezvýznamný, jako něco, co by se ani zkoumat nemělo.
JEDEN GEN GAYE NEDĚLÁ
Sven Bocklandt léta zkoumá DNA gayů a snaží se najít genetické příčiny homosexuality. Dosavadní výsledky naznačují, že nepůjde o vliv jediného genu nebo markeru, ale o celou sadu genů, které nějak působí, ale zatím nikdo neví jak. Vědci jsou přesvědčeni, že těchto genů není mnoho, zhruba pět až patnáct, a že jejich roli už brzy dokáží objasnit.
Tyto geny se intenzivně snaží objevit Sven Bocklandt, který podrobně zkoumá celé genomy gayů. Problém je v tom, že přečtení genomu a dešifrování každé báze ze 46 chromozomů jednoho člověka dnes stojí deset milionů dolarů. Může to být i méně než deset milionů, pokud se netrvá na přesném rozlišení, ale to by pro vědecké účely nebylo vhodné.
Další vědci, k nimž patří například Alan Sanders z americké Severozápaní univerzity, začínají zkoumat genomy tisícovky bratrů, z nichž jeden je vždy prokazatelně gay. Hledají v jejich genech odlišnosti, případně shody. Statisticky jde o dostatečně velký vzorek, aby výsledky mohly být použity jako vědecký důkaz.
CO NA TO EVOLUCE?
I když společenský tlak v řadě případů vede k tomu, že i gayové se žení a mají děti, není to praxe příliš rozšířená. Proto by podle některých vědců prostá evoluce měla vést ke snížení počtu homosexuálních jedinců, a to jak gayů, tak lesbiček. K ničemu takovému ale nedochází.
Někteří vědci tvrdí, a uvádějí pro to důkazy, že počty gayů vyrovnávají jejich sestry, které podle nich mají daleko více potomků, než je běžné v jiných rodinách. Pokud jsou to děti mužského pohlaví, velmi pravděpodobně jich řada zdědí genetickou predispozici a jsou z nich gayové.
NEJRŮZNĚJŠÍ TEORIE
Otázkou, co určuje, že je člověk gay, se v současné době zabývají desítky výzkumných ústavů po celém světě. Výsledky jsou zatím téměř nulové
Jedna teorie se například snaží dokázat, že gayů je více v netolerantní společnosti než v kultuře, která je uznává. Argumentuje tím, že pokud se gayové musí skrývat, obvykle se i žení, aby svou orientaci zakamuflovali, a mají i děti, které si pak nesou jejich genetickou výbavu. Naopak v tolerantní společnosti nemají gayové potřebu ženit se, nemají vlastní děti a jejich počty by měly ubývat. Ani tuto teorii se nedaří dokázat.
Situaci neobjasňuje ani pohled do minulosti. Nikdo nic neví o problému gayů dejme tomu před 10 000 lety. Naše vědomosti o této otázce sahají maximálně dvě stě let nazpět.
PRENATÁLNÍ VÝVOJ
Podle jiných vědců mohou ovlivnit sexuální orientaci nejen genetické faktory, ale i prenatální vývoj. Tvrdí to například Ray Blanchard, psychiatr z kanadské univerzity v Torontu.
Další uvádějí, že sexuální orientaci může ovlivnit i počet bratrů, a předkládají matematické důkazy, jak s každým dalším mužským sourozencem stoupá pravděpodobnost, že člověk bude gay. Podle této teorie si matka s každým dalším mužským potomkem, kterého čeká, vytváří imunitní reakci na specifické mužské proteiny, například na chromozom Y. Ten je touto odmítavou reakcí negativně ovlivněn, což může vést k tomu, že se dítě narodí jako gay. Ani to se nepodařilo prokázat.
CENTRUM V MOZKU
Ať už jsou příčiny homosexuality gayů jakékoli – genetické, hormonální či má na ni vliv prostředí a společnost, v jednom se vědci shodnou. Výsledek se projeví v mozku. Mají i dost přesnou představu, v kterých místech.
Neurobiolog Simon Levay údajně našel toto místo v mozku už v roce 1991. Srovnával při pitvách šedou hmotu mozkovou gayů a heterosexuálů a zjistil, že jde o oblast v předním hypothalamu označovanou jako INAH-3. U gayů je podstatně méně výrazná než u heterosexuálů a je přibližně stejné velikosti jako u žen. K podobnému závěru došel ve své studii i William Bayne z lékařské fakulty Mount Sinai v New Yorku. Opět se ale nepodařilo osvětlit, proč někdo má INAH-3 méně výrazný, jaké jsou příčiny a proč je výsledkem homosexuální zaměření gayů.
Zdroj: www.stoplus.cz
