Česko : Finsko 2 : 4
(9.Židlický, 39.Židlický – 15.O.Jokinen, 36.Lehtinen, 41.Selänne, 49.Lehtinen)
Čeští hokejisté podruhé prohráli, tentokrát proti soupeři světové třídy - Finsku.
Zápas byl přitom velmi dynamický a vyrovnaný, až do chvíle, kdy přišel brutální faul na našeho excelentního hráče Jaromíra Jágra.
Fin Jarko Ruutu ukázal svoji zákeřnou podlost a v plné rychlosti narazil skloněného Jágra, jenž ránu evidentně nečekal, na mantinel. S tržnou ránou na hlavě a viditelně otřesen tak opouštěl ledovou plochu, na které po něm zbyla kaluž krve.
Do zápasu již nenastoupil.
Tým dohrával zápas bez svého dravého vůdce rozhozen, bez jiskry a bojovnosti. Finové zúročili naši pasivitu a utrápenost pokusů českých útočníků. Přisypali dva góly a vyhráli utkání v poměru 4:2.
Ruutu, který se po sestřelení Jágra poťouchle usmíval, tak odvedl svému týmu medvědí práci – vyřadil našeho střelce ze hry a i díky tomu umetl Finům cestičku k vítězství.
Je to však cesta smradlavá, nesportovní, až se oči protáčí.
Česko : Itálie 4 : 1
(13.Hejduk, 15.,29.,59. Prospal – 58.Parco)
Asi málokdo by před turnajem vsázel na to, že rozhodující zápas o čtvrtfinále svedou čeští mistři světa s domácí Itálií.
Vítězství nad papírově nejslabším soupeřem skupiny se nerodilo tak lehce, jak by kdekdo očekával. Italové se snažili být neustále v pohybu, hrát do těla a efektivně bránit.
Přesto se nakonec projevila kvalita a zkušenost našeho týmu a Češi dokázali svého soupeře přehrát.
Jako určité varování může sloužit česká nekoncentrovanost, které naši hráči v různých fázích zápasu podléhali a dovolovali tak Italům podnikat nebezpečné výpady, z nichž jeden skončil za Vokounovými zády.
Úterní zápas s Kanadou bude jakýmsi tučným předkrmem před čtvrtfinálovým duelem, jenž se odehraje ve středu.
Věřme, že Češi si všechny své triky schovávají v klobouku jako kouzelník Pokustón a ve středečním duelu jimi svého soupeře omráčí.
Bob a bobek budou jistě křepčit také!
Bauerova stříbrná senzace
Lukášova bojovnost, spojená s výbornou formou se však těmto obtížím postavila razantně proti. Pomohly mu i skvěle připravené lyže, takže odjel jeden ze svých nejlepších závodů a doběhl tak pro famózní druhé místo – a svou první olympijskou medaili vůbec!
České zlaté naděje rozmetalo opět Estonsko, tentokrát prezentované Andrusem Verpaalem, jenž Bauerovi zlatou bránu přibouchl. Opět závodník, o kterém celý rok nikdo neslyšel.
Estonští černí koně tak hravě přeskakují i ty nejtěžší překážky a brání českým fanouškům pocítit ještě povznešenější olympijskou náladu.
Jandův olympijský konec ?
Olympijský humbuk evidentně Jandovi nesedl a začal dokonce hovořit o italské olympijské účasti jako o své poslední v kariéře.
Doufejme, že si v rodném Frenštátu vše v klidu čajového odéru rozmyslí, protože my všichni víme, že hopsat přeci umí bravurně!
Na našem konečném devátém místě se dozajista podepsala neuvěřitelná administrativní chyba.
Tu spáchal manažer českého týmu Žalčík, který se v přihlašovací listině přepsal a místo Milana Šperla musel na poslední chvíli nastoupit náhradník Dušan Kožíšek.
Kožíšek v takto kritické a pro něho neúměrně hektické situaci bojoval, ale v posledním úseku štafety se propadl z třetího na deváté místo.
Celý skandál je natolik absurdní, že si lze při pohledu na Žalčíka pouze poklepat nevěřícně na hlavu a smutně povzdychnout.
Sluší se však českým běžcům poděkovat, zejména Dušanu Kožíškovi, pro kterého byla situace mimořádně obtížná.
Díky hoši, byli jste skvělí!
