Tímto článkem začíná naše pravidelná rubrika, která by nám všem měla odhalit zákoutí různých profesí. Jestli jste někdy snili o nějakém zaměstnání, ke kterému jste se z nějakého důvodu nedostali, tak potom možná právě u nás se o něm dozvíte víc. Jaké
to je být recepční, asistentkou, řidičem z povolání, překladatelkou nebo třeba ředitelem banky. Záleží to totiž na vás, do této rubriky budete přispívat právě vy, čtenáři FiftyFifty.cz.
Dnes tu máme první příběh, který budiž jakousi předlohou, jak má takový článek vypadat. Má totiž uvést čtenáře do atmosféry a pocitů toho či oného pracovního prostředí. Na závěr si můžete přečíst odpovědi na tři základní otázky, které musí každý autor zodpovědět. Nejlepší příspěvek týdne vyjde další pátek, nejlepší příběh měsíce vyhrává 500,- Kč.
Přečtěte si tedy ten dnešní, úvodní text o tom, jaké to je být recepční v hotelu a jak vypadá lidstvo zpoza recepčního pultu.
Pracuji v jednom menším pražském hotelu a již řadu let sleduji chování našich hostů. Nevýhodou našeho zaměstnání je, že si občas všichni hosté myslí, že recepční rovná se sluha. Často musím zatnout zuby a "donést hostu modré z nebe" nebo odkývat nějaký nesmysl.
Včera jsem ale právě zažila něco, co mě potěšilo a hlavně se to jen tak nestane. Trochu to odhaluje jiný pohled na lidi.
Nastoupila jsem denní službu a chytla tak spoustu platících hostů, jelikož odjížděl téměř celý hotel a každý platil zvlášť. I přistoupila k pultu nafintěná Polka a dožadovala se rychlého zaplacení, jelikož spěchá na letiště. Vypsala jsem ji dle jejího přání hlavičku účtu, provedla platbu kreditní kartou a účet vytiskla. Ten se ji ale nezdál, musela jsem platbu v hotelovém systému stornovat a psát účet znovu. A to už se za pultem dělala fronta. Dalším v pořadí byl letitý Holanďan, kterému jsem se již omlouvala za zdržení. "That´s ok, don´t worry...", slyšela jsem z jeho úst podruhé, jelikož se Polka rozhodla ještě na poslední chvíli u mě něco pokoupit. Když měla konečně pocit, že má vše co chtěla a že vše včetně položky účtu, kterou jsme musely na poslední chvíli ještě celou rozebrat je v pořádku, konečně se jala k odchodu. Už jsem myslela, že se snad nikdy neodlepí.
Konečně jsem se mohla věnovat dalšímu hostu. Platil zlatou kartou American Express a mile se usmíval. Bylo to vyřízeno za dvě minuty. Když jsem se otočila, zjistila jsem, že si zde rozmilá Polka zapomněla pas. Rychle jsem pozamykala vše potřebně a vyběhla s jejím pasem v ruce před hotel. Byla ale už daleko.
Křičela jsem jak na lesy a dokonce jsem pískala na prsty. Byla však zabrána do hovoru s kolegyní, bylo to zbytečné. V tom vycházel Holanďan a ptá se, co se děje. Vysvětlila jsem mu situaci, včetně toho, že zkrátka nemůžu pryč a paní se chystá odletět bez pasu. Beze slov mi vtiskl do ruky svůj nóbl kufřík, čapnul po pasu a vydal se ve svém drahém kabátě, kravatě a obleku já nevím za kolik, klusat do kopce za Polkou. Musel běžet dost dlouho, viděla jsem jen jeho rozevlátý flaušový kabát. Na dálku jsem viděla, že se ta ženština sotva ohlédla, jen šmátla po pasu a pochodovala dál. Holanďan se vracel s úsměvem, možná z pocitu právě vykonaného dobrého skutku. Podal mi ruku a já mu poděkovala.
Zpoza recepčního pultu vidíte různé lidi ze všech koutů světa. Ale vůbec nezáleží na tom, odkud jsou anebo co mají na sobě.
Hosté mě budou neustále překvapovat, právě tak jako ten včera. Nejde prostě házet národy nebo etnika do jednoho pytle, protože každý jedinec je jiný a je jedno, zda je z Polska, Ameriky nebo třeba Grónska.
Co je třeba umět a znát?
Rozhodně je třeba znát cizí řeči, alespoň na konverzační úrovni. Dále umět komunikovat s lidmi a mít snad trochu organizační schopnosti, jelikož je to někdy pěkný fofr.
Co vás na tom nejvíc prudí?
No lidi. Nejvíc mě rozhodí nepříjemný a tupý člověk, který si hraje na něco co není. Někdo ho naštve a on to pak spustí na recepčního. Většinou se takový nakonec hádá o každou korunu na účtě.
Co je na této práci výhodou a co vás na tom vlastně baví?
Za výhodu považuju pracovní dobu, děláme na směny. Někdy se i na noční trochu prospím a pak mám hodně volného času. Neumím si představit, že jsem každý všední den v práci od rána do večera. A co mě baví? Je to paradox, ale někdy mě baví zase jen ty lidi. Někteří třeba zajímavě vypráví o světě a já se něco dozvím. Ale nejvíc mě baví, když je klid a já si můžu v klidu projíždět internet.
Máte i vy svou příhodu z práce? Zkuste nám ji poslat na [email protected] a třeba ji uvidíte ve vydání příští pátek.
A nezapomeňte, nejlepší ze čtyř příspěvků měsíce vyhrává 500,- Kč!!!
V případě, že se obáváte svého slohu nebo gramatiky, hoďte své zbytečné starosti za hlavu! Máme velice šikovného korektora, kterému činí ohromné potěšení texty po nás všech opravovat...
Odhal svou profesi
09.12.2005
Právě dnes začíná pravidelná rubrika Odhal svou profesi, právě dnes si můžete přečíst první čtenářský příspěvek. Dnes o atmosféře za recepčním pultem a jak je třeba občas i vyběhnout... Zúčastněte se i vy a vyhrajte 500,- Kč!
Autor: FiftyFifty
