Typy topných podlah
K základním konstrukčním typům patří elektrické a teplovodní podlahové vytápění. Elektrické se realizuje topnými kabely, rohožemi nebo fóliemi. Proti teplovodnímu má nižší výšku topné části podlahy, a tím i menší tepelnou setrvačnost. Tenkovrstvé topné podlahy mají vysokou adaptabilitu, pružnost a rychle se montují. Lze je dobře využít i při menších rekonstrukcích. Tyto systémy mohou doplňovat i jiný používaný topný systém jako centrální teplo či teplovodní systémy. Hodí se do malých přízemních domů.
Teplovodní vytápění charakterizují trubky, kterými protéká voda ohřívaná plynovým či elektrickým kotlem. V těchto soustavách se projekčně stanovuje maximální dovolená teplota náběhové vody, která vychází z maximální povrchové teploty podlahy a její konstrukce. Teplovodní vytápění se volí u větších domů, pokud se má vytápět celý nebo téměř celý prostor.
Přednosti tepla od země
Podlahové vytápění zajistí rovnoměrné rozdělení teploty po celé ploše místnosti. V porovnání s klasickým topením pomocí radiátorů či kamen dokáže ušetřit osm až deset procent topných nákladů za rok. Zdravotně nezávadné a ekologicky šetrné topení minimalizuje víření vzduchu a tím i prachu v místnosti. Omezuje schopnost růstu roztočů a bakterií, zvyšuje relativní vlhkost, a tak se stává tento systém topení vhodným pro osoby s alergiemi. Instalace se hodí do všech druhů místností. Provoz podlahového topení nepotřebuje údržbu a lze ho připojit na nízkoteplotní zdroje tepla jako tepelná čerpadla a solární či zásobníkové systémy. Jen je třeba se postarat o výměnu termostatů jednou za tři až pět let. Počáteční vyšší investice do instalace se rychle vrátí a navíc firmy uvádějí životnost až sto let. Ostatně, kromě ekonomických úspor jistě každý ocení větší a vzhledově lepší místnosti bez radiátorů a kamen.
Nevýhody systému
K nevýhodám podlahového topení patří vyšší investiční náklady. Hlavně pokud již stavba stojí, jde o těžkou instalaci, a tím i vyšší vklady. Proto se musíte rozhodnout již při stavbě - můžete tak ušetřit minimálně polovinu peněz. Podlaha má velkou tepelnou setrvačnost a obtížně se narychlo reguluje. Pokud vám tedy pere slunce do místnosti, nelze jinak, než že si musíte několik hodin počkat dokud teplo od podlahy neustane. Při konečné úpravě povrchu se musí respektovat vlastnosti dřevěných krytin, koberců apod. Je nutná realizace technické záruky nepřekročení nejvyšší teploty podlahy ve všech režimech. Další nevýhodu představuje pomalejší náběh topení kvůli prohřátí podlahové vrsty, pod kterou je uloženo.
K základním konstrukčním typům patří elektrické a teplovodní podlahové vytápění. Elektrické se realizuje topnými kabely, rohožemi nebo fóliemi. Proti teplovodnímu má nižší výšku topné části podlahy, a tím i menší tepelnou setrvačnost. Tenkovrstvé topné podlahy mají vysokou adaptabilitu, pružnost a rychle se montují. Lze je dobře využít i při menších rekonstrukcích. Tyto systémy mohou doplňovat i jiný používaný topný systém jako centrální teplo či teplovodní systémy. Hodí se do malých přízemních domů.
Teplovodní vytápění charakterizují trubky, kterými protéká voda ohřívaná plynovým či elektrickým kotlem. V těchto soustavách se projekčně stanovuje maximální dovolená teplota náběhové vody, která vychází z maximální povrchové teploty podlahy a její konstrukce. Teplovodní vytápění se volí u větších domů, pokud se má vytápět celý nebo téměř celý prostor.
Přednosti tepla od země
Podlahové vytápění zajistí rovnoměrné rozdělení teploty po celé ploše místnosti. V porovnání s klasickým topením pomocí radiátorů či kamen dokáže ušetřit osm až deset procent topných nákladů za rok. Zdravotně nezávadné a ekologicky šetrné topení minimalizuje víření vzduchu a tím i prachu v místnosti. Omezuje schopnost růstu roztočů a bakterií, zvyšuje relativní vlhkost, a tak se stává tento systém topení vhodným pro osoby s alergiemi. Instalace se hodí do všech druhů místností. Provoz podlahového topení nepotřebuje údržbu a lze ho připojit na nízkoteplotní zdroje tepla jako tepelná čerpadla a solární či zásobníkové systémy. Jen je třeba se postarat o výměnu termostatů jednou za tři až pět let. Počáteční vyšší investice do instalace se rychle vrátí a navíc firmy uvádějí životnost až sto let. Ostatně, kromě ekonomických úspor jistě každý ocení větší a vzhledově lepší místnosti bez radiátorů a kamen.
Nevýhody systému
K nevýhodám podlahového topení patří vyšší investiční náklady. Hlavně pokud již stavba stojí, jde o těžkou instalaci, a tím i vyšší vklady. Proto se musíte rozhodnout již při stavbě - můžete tak ušetřit minimálně polovinu peněz. Podlaha má velkou tepelnou setrvačnost a obtížně se narychlo reguluje. Pokud vám tedy pere slunce do místnosti, nelze jinak, než že si musíte několik hodin počkat dokud teplo od podlahy neustane. Při konečné úpravě povrchu se musí respektovat vlastnosti dřevěných krytin, koberců apod. Je nutná realizace technické záruky nepřekročení nejvyšší teploty podlahy ve všech režimech. Další nevýhodu představuje pomalejší náběh topení kvůli prohřátí podlahové vrsty, pod kterou je uloženo.
