Zvířata samozřejmě běžně potřebují přítomnost dalších jedinců vlastního druhu. Jenže pes a člověk spolu žije už 15 000 let. Za tak dlouho dobu se psi na soužití natolik adaptovali, že v mnoha případech se člověk stal hlavním sociálním partnerem.
Podle výzkumníků z veterinární univerzity ve Vídni (Vetmeduni Vienna) vztahy mezi psy a jejich majiteli vykazují velmi podobnou kvalitu, jako hluboké spojení mezi malými dětmi a jejich rodiči. Vědci výsledek svého výzkumu zveřejnili na konci června v časopise PLOS ONE.
Jedním z aspektů pouta mezi lidmi a psy je takzvaný efekt základní důvěry. Stejný efekt vykazuje vztah mezi dětmi a rodiči. Malé děti chápou své rodiče nebo vychovatele jako základní bezpečnosti prvek, který jim umožňuje bez obav zkoumat své okolí.
Efekt důvěry nebyl doteď u psů nijak zkoumán. Až Lisa Hornová z Vetmeduni se rozhodla chování psů a jejich majitelů blíže probádat. Zkoumala reakce psů za tří různých podmínek: když u toho nebyl majitel, když majitel do situace nijak nezasahoval a nakonec, když majitel psa aktivně motivoval.
Psi mohli získat odměnu v podobně jídla, pokud správně manipulovali s psími hračkami. Jídlo bylo ukryté buď přímo v nich nebo pod nimi. Překvapivě se ukázalo, že psy odměna zajímala mnohem méně, když jejich majitelé nebyli přítomni. Naopak rozdíl mezi tím, zda byl majitel jen přítomen, nebo aktivně psa podporoval, aby odměnu našel, byl pramalý.
Následně vídenští veterináři zkusili nahradit majitele zvířete cizí osobou. Psi vykazovali jen malou ochotu spolupracovat s cizím člověkem. Jejich ochota hledat odměnu byla téměř stejně nízká, jako kdyby tam žádný člověk nebyl.
Pode vědců je chování psů velmi ovlivněno důvěrou ve svého majitele, podobně jako děti důvěřují svým vychovatelům. „Co nás skutečně překvapilo je fakt, že dospělí psi se chovají tak podobně, jako malé děti. Proto chceme dále zkoumat, jak se toto chování u psů vyvinulo a přímo jej srovnat s chováním dětí,“ říká Hornová.
Odkaz na studii (v angličtině) najdete na serveru časopisu Plos One.
Zdroj: Ekolist.cz
