Starověký Egypt
Staří Egypťané byli přesvědčeni, že sny přinášejí poselství jak dobrých, tak i zlých duchů. Ve výkladu snů byli velmi zběhlí, však také nejstarší dochovaný snář pochází právě z Egypta (zhruba z období 2000 př. n. l.). Egyptští vykladači tehdy rozlišovali sny jak dobrých, tak i zlých lidí. Sny se podle nich zdály oběma skupinám, někdy ale jejich výklad mohl pomoci právě k nepravostem. Proto byli vykladači velmi obezřetní a také velmi drazí.
V Egyptě bylo kromě typického výkladu snů běžné i to, že se lidé nechávali pod účinky různých lektvarů a zaříkávadel uspat a na druhý den ráno, hned po probuzení, si nechávali kněžími sen vyložit. Výklad pak považovali za jakousi formu věštby.
Kněží a vykladači se také snažili utřídit snové symboly a výklady snů podobným stylem jako v dnešních snářích. Jejich výklad byl však postaven na protikladech. Například šťastný sen byl předzvěstí katastrofy, tragický naopak šťastné budoucnosti. V tom se ale oproti moderním snářům velmi lišili, protože nelze, aby jeden symbol znamenal u všech lidí jedno a to samé.
Židé hráli prim
Mezi nejlepší vykladače snů v Egyptě pak patřili Židé. Nejznámější příběh je o Josefovi, který faraónovi vyložil sen o sedmi vypasených a sedmi hubených kravách. Sedm úrodných a bídných let se naplnilo a Josef se tímto výkladem stal váženým členem faraónova dvora.
Starověké Řecko
Řekové povýšili výklad snů na daleko vyšší úroveň. Stavěli totiž tzv. snová orákula, svatyně, které sloužily čistě pro snění a k výkladu. Asi nejznámější věštírna a orákulum byly v Delfách, kde byl i vytesán nápis "Poznej sám sebe!".
Sny a mytologie
Mezi starořecké bohy pak patřili Hypnos, bůh spánku, a Morfeus, bůh, který ve spánku sděloval varování a předpovědi budoucnosti. V orákulích se Řekové také často nechávali léčit. Doufali totiž, že je ve spánku navštíví bůh zdraví Asklepion.
"Důvěryhodné snáře"
Výkladu snů se ale nevěnovaly jen různé „obdařené“ osoby, ale i zcela regulérní filozofové. Mezi nejznámější patří Artemirodos, stoický filozof, který sepsal celou sbírku pěti snářů nazvanou Oneirocrtica. V nich je kladen velký důraz na význam osobnosti člověka a prostředí, ve kterém žije.
Výkladem snů se zabýval i Sokrates, který sny považoval za hlas svědomí. Jeho žák Platon se pak domníval, že ve snech žije divoká a nezkrotná část duše.
Zdroj: Dobrý spánek.cz
