Spojeni osudem

27. listopadu 1975 večer byl členem organizace IRA zastřelen spisovatel Ross McWhirter. Ve stejný okamžik, avšak osmačtyřicet kilometrů daleko, se jeho bratr Norris sesul k zemi, pravděpodobně po srdeční příhodě. Osudové spojení bratrů McWhirterových není zdaleka ojedinělé. Vyskytuje se i u jiných dvojčat. Jak tento jev vysvětlit? Silné emocionální pouto lze vysvětlit u sourozenců, kteří vyrůstali společně. Zvláštní vztahy jiného druhu poutají dvojčata, která vyrůstala odděleně a k prvnímu vzájemnému kontaktu došlo až v dospělosti.

Stejné záliby
Jim Lewis a Jim Springer se narodili jako jednovaječná dvojčata a ve věku čtyř týdnů se dostali do různých rodin. Poprvé se setkali, když jim bylo 39 let. Co měli po celá léta odloučení společného? Oba měli psa jménem Toy, oba si vzali za manželku ženu jménem Linda a oba se podruhé oženili s ženou jménem Betty. Syn jednoho z bratrů se jmenoval James Allan, druhého James Alan. Oba kouřili stejnou značku cigaret, pili stejné pivo, okusovali si nehty a stavěli miniaturní modely nábytku. Oba měli stejnou značku auta stejné barvy a jezdili s ním na dovolenou na stejnou pláž na Floridě. Když prošli psychologickými testy na univerzitě v Minnesotě, ukázalo se, že oba bratři měli natolik podobné výsledky v oblastech inteligence, gest, zálib, zdraví či funkcí mozku, jako by byl jeden člověk testován dvakrát. Je to jen náhoda?

Další zvláštní případ se týkal sourozenců Oskara Stohra a Jacka Yufea, jednovaječných dvojčat, kteří se narodili v roce 1933 na Trinidadu německé matce a židovskému otci. Sourozenci byli rozděleni, když jim bylo šest měsíců a jejich rodiče se rozešli. Oskar se vrátil do Evropy, kde ho vychovávala matka a babička v katolickém duchu a v nacistické ideologii, Jack vyrůstal s otcem a později odjel do Izraele, kde pracoval v kibucu a nakonec se stal důstojníkem námořnictva. Ačkoli jejich zázemí stěží mohlo být rozdílnější, oba měli řadu shodných vlastností – četli časopisy odzadu, hlasitě kýchali na veřejnosti a splachovali toaletu před použitím. Měli podobný styl myšlení, mluveného projevu, měli rádi stejná kořeněná jídla i stejný alkohol.

Překvapivé dědictví
S myšlenkou zkoumat vztah vrozeného a získaného chování přišel už v roce 1875 Francis Galton. Jednovaječná dvojčata, jejichž geny se dokonale shodují, jsou ideálním nástrojem pro zjištění, nakolik lidské chování ovlivňují geny a nakolik je důležitý vliv okolí – rodiny, přátel, kolektivu. Jeden z nejobsáhlejších výzkumů v této oblasti provedl Thomas Bouchard z univerzity v Minnesotě.

Během dvaceti let jeho tým pracoval se 126 páry dvojčat žijících v oddělených rodinách, z toho bylo 74 párů jednovaječných dvojčat. Fyzické i duševní vlastnosti dvojčat žijících odděleně byly srovnávány s jednovaječnými i vícevaječnými dvojčaty, která vyrůstala pohromadě. Každý v průzkumu odpovídal na více než 1500 otázek.
Některé osobnostní rysy, například zájmy, agresivita, úcta k pravidlům a autoritám či sklony k vyznávání náboženství jsou přinejmenším z padesáti procent předávány z rodičů na děti. Dá se tedy říci, že jsou z poloviny vrozené a z poloviny získané. Role genů je tedy mnohem větší, než se na první pohled zdá.

Virtuální dvojčata
Potvrzením významu dědičnosti jsou i tzv. virtuální dvojčata. Jde o děti zpravidla stejného věku, které byly vychovávány ve stejné rodině, nejsou však pokrevní příbuzné, nejčastěji proto, že jde o osvojené děti. Vyrůstají sice ve stejném prostředí, přesto toho obvykle nemají mnoho společného, ani pokud jde o zdraví či osobnostní rysy.

Pohled do mozku
Mají-li jednovaječná dvojčata stejně uspořádaný mozek, je pravděpodobné, že na podobné podněty z okolí budou reagovat podobně. Tento předpoklad se pokusili ověřit vědci z univerzity RWTH v Cáchách. Použili přístroj pro snímkování magnetickou rezonancí a sledovali mozkovou činnost jednovaječných dvojčat a běžných sourozenců při zadaných úlohách. Zkoumané osoby si měly například zapamatovat řadu vybraných čísel a v průběhu toho byli několikrát vyrušeni jiným početním dotazem, například „Je pravda, že 2 + 4 = 7?“ Vědci zjistili, že někteří lidé si číselné řady pamatují spíše pomocí oblastí mozku, které jsou významné pro řeč, jiní v oblastech důležitých pro představivost. Lidé z první skupiny dosahovali slabších výsledků, protože byli náchylnější k chybám po vyrušení. Do jaké skupiny konkrétní člověk patří, záleží do velké míry na genetické výbavě člověka. Tu mají jednovaječná dvojčata shodnou, proto dosahují stejných výsledků. Tím ale současné poznatky o vzájemné spřízněnosti dvojčat končí. Zda nějakou roli hrají zatím neznámé způsoby přenosu myšlenek, nelze jednoznačně dokázat ani vyvrátit. 


Zajímavosti o dvojčatech
Častěji než jiní sourozenci trpí klaustrofobií. Vysvětlením může být zážitek stísněného prostoru před narozením.
Poměr narozených dvojčat k ostatním dětem se v jednotlivých státech liší od 1:80 po 1:140.
Dvojčata se častěji rodí matkám, kterým je více než 35 let.
Ne všechna dvojčata se narodí jako dva zdraví jedinci. Vzácně dochází k pohlcení jednoho plodu druhým (fetus in fetu). Jde o tzv. parazitické dvojče, které ve svém sourozenci přebývá, a ten o něm neví.
Ve starověku byla jednovaječná dvojčata pokládána za projev nadpřirozené moci.
V řadě náboženství mají takovou podobu bohové.

Zdroj: 100+1