Umíte počítat?

Devatenáctiletá Jill z Michiganu měla velké potíže s matematikou, v ostatních předmětech vynikala. Hlásila se na univerzitu, kde chtěla studovat politologii, kvůli matematice však nezvládla přijímací testy. Loni na podzim se rozhodla zajít k odborníkovi a nechala si provést vyšetření svých studijních schopností. Vyšlo najevo, že její IQ je nadprůměrný, ale její schopnost počítat odpovídá úrovni jedenáctiletého dítěte. Byla u ní konstatována dyskalkulie, porucha matematických schopností, která postihuje operace s čísly stejně jako vyšší matematickou představivost včetně prostorové představivosti. Jill si ani v běžném životě nedokázala správně spočítat svou útratu v obchodě a měla potíže se čtením času z ručičkového ciferníku hodinek.

Zmatek v číslech
Dyskalkulie je velmi specifická poruchá učení projevující se nedostatkem schopnosti pracovat s číselnými údaji. Postižené osoby například nejsou schopny najít souvislost mezi skupinou symbolů, například pěticí ořechů a číslicí, která vyjadřuje počet ořechů, tedy 5 nebo jejím slovním vyjádřením pět. Stejné potíže mají se sčítáním a odečítáním. U dětí i dospělých se dyskalkulie vyskytuje stejně často jako známější porucha čtení – dyslexie. Postihuje asi pět procent lidí, týká se tedy stovek milionů obyvatel zemí celého světa. Dlouho nebyla odborníky brána na vědomí. O tom, kdo neuměl počítat, se soudilo, že je hloupý. Teprve pozdější výzkumy odhalily příčiny dyskalkulie a zároveň přinesly postiženým naději, že pod odborným vedením tuto poruchu překonají podobně jako dyslektici.

Schopnost počítat je v dnešní době nezbytná nejen pro pracovní, ale i pro soukromý život. Dyskalkulie snižuje šanci uspět při studiu, najít si zaměstnání odpovídající schopnostem člověka a získat odpovídající ohodnocení. Přitom lidé s touto poruchou mohou být jinak vysoce inteligentní a velmi výmluvní.

Učení, nebo nadání?
Schopnost člověka pracovat s přesnými čísly je podle některých názorů vrozená a souvisí s činností určité části mozku. Podle jiných je jen výsledkem učení. Důkazem vrozené schopnosti počítat může být výzkum vědců z University College v Londýně. Ti nedávno testovali děti ve věku od čtyř do sedmi let, které mluví původními australskými jazyky, s malým počtem číslovek. Zjistili, že navzdory chudému jazyku tyto děti neztrácejí nic ze schopnosti počítat ve srovnání s anglicky mluvícími dětmi. Jazyk tedy není rozhodující.

Nejen člověk, ale i další živočichové mají tzv. smysl pro přibližná čísla. Jde o schopnost posoudit, která hromada ovoce je větší, aniž by bylo nutné přesně spočítat všechny kusy. Experimenty s havrany, potkany a opicemi prokázaly, že i tato zvířata mohou rozlišovat mezi počty teček na dvířkách schránek s potravou.

Když se dítě seznamuje s jazykem a s číslovkami, dává si je do souvislosti se smyslem pro přibližná čísla. Postupem času se učí počítat se stále přesnějšími čísly a rovněž jejich symbolickými vyjádřeními. Dokladem toho může být výzkum, kterým na počátku devadesátých let psycholožka Karen Wynnová z Arizonské univerzity prokázala, že už pětiměsíční děti mohou rozlišovat mezi číslicemi jedna, dvě a tři.

Rozhodující poměr
Je tedy klíčem k počtům vrozená schopnost během okamžiku určit, na které hromadě se nachází více potravy či z které strany přibíhá více nepřátel? Neurolog Stal Dehaene z College de France tvrdí, že rozlišování mezi vyššími a nižšími čísly je jen intuitivní. Závisí totiž na tom, v jakém poměru k sobě obě čísla jsou, jinak řečeno, zda je jedna hromada ovoce výrazně větší než druhá. Pokud se obě čísla k sobě blíží, je rozlišení mezi nimi nesnadné.

Zdá se ale, že ani smysl pro přibližná čísla není všem lidem společný. Loni provedený experiment se čtrnáctiletými dospívajícími prokázal, že odhadnout na první pohled větší množinu někteří lidé nedokážou v pěti ani ve čtrnácti letech. Jiné děti správně rozlišily mezi menší a větší množinou, avšak neumí těmto množinám přiřadit konkrétní číslice.

Jak se dá zjistit?
Je vůbec možné dyskalkulii exaktně zjistit? Mnoho odborníků o tom pochybuje s tím, že patrně existuje více druhů dyskalkulie s různými příčinami v lidském mozku. Přesto existují testy, jejichž účelem je zjistit důvod nesouladu mezi IQ nebo obecnými poznávacími schopnostmi a špatnými výsledky v matematice.

Nástrojem k lepšímu pochopení počítání jsou různé programy, které vyučují matematiku děti trpící dyskalkulií na základě porovnávání přibližných čísel podle toho, které je větší. To tyto děti většinou zvládají. Teprve pak se přistupuje k složitějším úkonům – sčítání, odčítání, násobení. Tvůrci programů však přiznávají, že účinnější bude dětem vysvětlit jen strategii počítání a zároveň je nechat používat kalkulačku. Pozornost se tak může zaměřit i na jiná odvětví matematiky, například geometrii. Děti prokazatelně trpící dyskalkulií by měly mít ve školách zvláštní režim včetně odlišného režimu zkoušení. Pedagog by se měl soustředit na to, aby dítě neztrácelo sebevědomí a tím i chuť s učením matematiky pokračovat.  

Zdroj: 100+1