Poslední listopadová neděle tradičně odstartovala adventní čas. Do Vánoc už zbývají necelé čtyři týdny a veškeré dění se točí kolem nich. Dalším veselím, které nás čeká, je svátek svatého Mikuláše, který připadá na 6. prosince. V předvečer tohoto svátku pak obchází domácnosti právě svatý Mikuláš doprovázený čertem a andělem. Tato tradice v minulosti vznikla spontánně a oficiálně vlastně nebyla nikdy započata. Mikuláš z Myry byl na počátku letopočtu biskupem a do podvědomí lidí se dostal díky své štědrosti a pomoci potřebným. Jeho dobrodiní směřovalo především k dětem, proto se stal jejich patronem. Svátek svatého Mikuláše připadá na 6. prosince, kdy údajně zemřel.
Vánoce plné pohody? Až od roku 1989
Svátky klidu a míru, toto spojení by mělo asociovat Vánoce. Vždy tomu tak ale nebylo. Tradice oslav Vánoc započala ve 4. století, když si lidé začali připomínat narození Ježíše Krista. „K Vánocům neodmyslitelně patří víno, které je důležitým nápojem pro celé křesťanství. Víno má připomínat Kristovu krev, proto by u vánoční tabule nemělo chybět červené. Vzhledem ke skladbě jídla podávaného na Vánoce bych proto doporučoval červené víno s kyselinkami. Ideální je pak Frankovka nebo Svatovavřinecké,” doporučuje sklepmistr Ondřej Lukeš. Víno doprovázelo oslavy Vánoc už od jejich vzniku, ne vždy to však byly poklidné oslavy. V raném středověku jim ještě málokdo věnoval pozornost, na významu začaly nabývat až od dob Karla Velikého. V té době měly Vánoce podobu bujarého veselí, opilosti a dokonce i promiskuity a hazardních her. V 16. století se místo dárků rozdávaly úplatky. Tradice vánočního stromečku se k nám dostala z německých zemí roku 1812. V 19. století se pak ustálila i tradice kapra se salátem jako hlavního štědrovečerního jídla.
Období světových válek pak tradici Vánoc značně pozměnily. Nacismus ani komunismus tyto svátky příliš nepodporovaly a snažily se je potlačit. Vánoce, tak jak je známe dnes, se slaví až od roku 1989. V kostelech se půlnoci slouží vánoční mše, která je pozůstatkem nočního bdění.
Silvestr býval tradicí jen v kostele
V gregoriánském kalendáři od sebe rozděluje jednotlivé roky svátek Silvestra, který připadá na 31. prosince. Tento konec starého a příchod nového roku se slaví teprve od 16. století. Silvestr I. byl kněz a později papež, který přežil pronásledování křesťanů. Podobně jako svátek svatého Mikuláše, tak ani ten Silvestrův nebyl nikdy oficiálně uznaným, do 19. století se ani neslavil. Věřící pouze modlitbou v kostele poděkovali za uplynulý rok a modlili se za to, aby nový rok byl šťastný. Až později se začal Silvestr pojit s bujarými oslavami, jejichž vrcholem je půlnoční přípitek. „Připíjet bychom si měli šumivým vínem. Většina z nás dá přednost sektu, protože bývá v České republice zpravidla dostupnější. Dělí se podle obsahu cukru, přičemž oblíbenými variantami jsou suchý brut, polosladký demi-sec a sladký doux. Jako šampaňské se smí od roku 1908 nazývat pouze vína, která byla vyrobena ve francouzské oblasti Champagne-Ardenne z odrůd Rulandské modré, Mlynářka nebo Chardonnay,” uzavřel Ondřej Lukeš z hustopečského vinařství.
Zdroj: tz, redakčně upraveno
