Svého času, když jsem se intenzivně hledal a na mém účtu bylo pár drobných, které nestačily ani na odeslání výpisu, narazil jsem na internetu na nekonečné množství dotazů občanů USA, kteří u nás hledali své kořeny. Před očima se mi mihlo dobrodružství a neváhal jsem ani vteřinu. Několik zvědavců jsem kontaktoval a odpovědi na sebe nenechaly dlouho čekat. Dostal jsem se do kolotoče, který se ještě nezastavil. Díky tomu jsem navštívil místa, na která bych se jinak nedostal. A také archivy plné knih a záznamů, na které jsem zpočátku zíral a nevěřil, že bych je sám mohl někdy rozluštit. Potkal jsem spoustu různých lidí. Někde seděly milé dámy, které rády pomohly, ale někde jsem potil krev.
V knihovně se mi začaly kupit knihy o dějinách, původu jmen a příjmení, historii měst a obcí.
Nejraději mám, když jedu navštívit přímo místa původu, například hledat rodný dům. Někdy se stane, že nějaký fotím, a kolemjdoucí se se mnou dají do řeči. To bývá spíš v malých obcích. Babička mě pozve na návštěvu, vytáhne staré fotky, příběhy, které uchovává v paměti a které už nikdo jiný nezná. Někdy je těžké odejít, ale musím, přestože bych rád poslouchal.
O kuriozity také není nouze. Někdo pošle informace k ověření, že prapraprastrýc byl šlechticem. Pátrám tedy po šlechtici a on se z něho nakonec vyklube kočí. Nebo mi jednou jistý pán poslal asi 100 let starou skupinovou fotografii a chtěl zjistit totožnost jedné osoby, o které neměl žádné jiné údaje.
Jedna americká dáma si nechala vyfotit rodný dům. Dal jsem se do řeči se současnými majíteli a získal jsem pro ní krásný dárek. Při rekonstrukci toho domu se jim na pozemku podařilo najít střepy z keramického džbánku. Nebyl úplný, ale udělal jí brovskou radost. V takových chvílích mám skutečný pocit, že jsem pro někoho udělal maximum. Že posílám oprpravdu kousek historie rodu. Malý fragment. Otazník. Mohou si sednout nad těmi střepy a dát jim příběh.
Největší kouzlo pro mě měla tato práce ve svých počátcích. To objevování, poznávání. Všechno jsem objížděl s batohem autostopem. To už bych dnes nezvládl. Klientů už je hodně, na kávu a bábovku u kouzelné babičky už není čas. Také jsem musel rozšířit okruh spolupracovníků. Stále však mám svojí práci rád a pořád mě něčím obohacuje.
Svůj strom života ještě hotový nemám, ale měl by si ho udělat každý. I kdyby na tom pracoval celý život. Třeba se budete divit, co vás sem zaválo.
Co je třeba umět a znát: Především je nutné mít chuť a touhu objevovat. Důležitá je také znalost jazyků, především angličtiny. A trpělivost a vůle pořád se něčemu učit.
Co vás prudí: Zkostnatělost některých úřadů a především neochota úředníků. Mrzí mě, že se některým zajímavým případům nemohu trochu déle věnovat.
Co je na této praci výhodou a co vás na ní vlastně baví: Kancelář mám všude, kde si můžu položit notebook. Od počátku mě na mé práci baví to dobrodružství a nekonečné pátrání.
Tento text nám zaslal čtenář Jaroslav a je posledním soutěžním článkem měsíce prosince a vlastně i tohoto roku. V lednu pokračujeme, redakční soutěž s názvem "Odhal svou profesi" má nečekaný úspěch.
Pro nově příchozí dodávám, že podobný text na magazínu FiftyFifty.cz vychází každý pátek a můžete zde najít i ten váš.
Napiště nám o svém povolání, odhalte svou profesi. Podmínkou zařazení do soutěže je zodpovězení vždy stejných třech dotazů o vašem zaměstnání, vaše příspěvky zasílejte na adresu [email protected].
Odhal svou profesi uplynulého měsíce:
9.12. Jsem recepční
16.12 Jsem prodavačkou
23.12. Jsem taxikářkou
Nejlepší příspěvek týdne zveřejníme další pátek, nejlepší příspěvek měsíce vyhrává 500,- Kč!
Máte velkou šanci, dejte se do toho! S pravopisem si hlavu nelámejte, máme nadšeného korektora, který si velmi rád na vašich chybách smlsne. On to prostě zbožňuje, opravovat po nás ty chibki...
Příběhem měsíce prosince se stává právě tento, o genealogii. Čtenáři Jaroslavovi děkujeme a prosíme ho o zaslání čísla účtu na mail redakce.
500,- Kč nechť si užije ve zdraví !
500,- Kč nechť si užije ve zdraví !
Závidíte? Stačí se zúčastnit. Třeba to budete právě vy, koho budeme vyplácet koncem ledna.
