Asi nejsem sama, kdo polemizuje s názvem mateřská dovolená, protože dovolená je něco úplně jiného. Se svými 43 lety patřím do kategorie starší matka a i přesto, že mám tři starší děti, zdá se mi tato „dovolená“ ze všech nejtěžší.
Můj pracovní den začíná většinou okolo šesté hodiny ranní, ve chvíli kdy se probouzí moje holčička Michalka (2 roky) a vyžaduje snídani. Tím začíná celodenní kolotoč.
Poklidit kuchyň. Umýt nádobí od večera, protože to se mi opravdu, ale opravdu nechtělo. Připravit na oběd. Naházet prádlo do pračky. Zamést. Poskládat a vyžehlit prádlo. A u toho všeho mám za zády svého škodiče, který, alespoň se mi to tak někdy zdá, se mi snaží ztrpčovat život jak může. Tu vylije pití, vysype prášek na praní, shodí sušák s prádlem, vyleze na stůl, vytahá nádobí, rozhází ponožky, spodní prádlo si navlékne na hlavu a pak vláčí kocoura (živého) za ocas přes celý dům.
Náš taťka pracuje doma, a tak mu na půl devátou uvaříme kafíčko, pracoval dlouho přes půlnoc a tak ho necháváme vyspat, a dcerka ho utíká vzbudit. Určitě to není nic příjemného, protože kromě pusinek a hlazení mu skáče po hlavě, vypichuje oči a tahá ho za vlasy.
Taťka už zasedl k počítači a my dvě holky vyrážíme na nákup. Přitom nevím, jestli dřív nakupovat, nebo vracet zboží, které dala do košíku Míša a které vůbec nepotřebujeme. Ještě utíkáme pro vodu a alou domu uvařit oběd pro pět hladovců.
Konečně přišla chvíle oddechu, malá jde spát. Musím přiznat, že uspávání je práce taťky (taky si jí tak naučil) a já si konečně dám venku v klídku kafíčko a cigaretku. Odpolední klid byla doba, kdy jsem udělala práce, které s dcerkou dělat nešly. Teď jsem však objevila fenomén zvaný počítač a také magazín FiftyFifty. V klídku a pohodě pročítám články a hraju hry. Pauza už končí „mamí, mamí chci ňam a pa!“ ozývá se z postýlky. Sotva ji převléknu a připravím jídlo, už je tu starší dcera se skoro stejnými slovy „mám hlad a chci jít ven“. Podotýkám, že je jí šestnáct, je zamilovaná a jedním slovem „puberťačka“. Nají se a jde.
Tak se konečně oblékáme a vyrážím s Míšou ven. V kočárku už se jí to nelíbí a tak ťapeme po svých. Odpočinková procházka ztrácí odpočinkovost a stává se sportovním výkonem. Honem domu na večeři, koupání, poklizení a další a další a další, seč mi síly stačí. Posbírám prádlo, setřu koupelnu a asi po sté uklidím hračky. Koupe táta, pokud mu to práce dovolí. Konečně se blíží Míši večeře a spaní. Já usedám ke zprávám, protože se snažím neztratit přehled.
Toto moje povídání možná vypadá jako stížnost, ale já musím říct „tuhle práci dělám ráda“.
Co je třeba umět a znát:
Všechno se člověk nakonec naučí v běhu, ale trpělivost dává zabrat.
Co vás prudí:
No to je špatně řečeno. Musím odpovědět - nic.
Co je na této praci výhodou a co vás na ní vlastně baví:
Kdo nemá děti, nepochopí. Je to největší, ale nejkrásnější dřina.
Každá matka dá jistě autorce tohoto příspěvku zapravdu. O dovolenou se zdaleka nejedná, ale je to práce, kterou všechny ženy konají skutečně s láskou.
Členové radakce gratulují k početné rodině a hodlají nezůstat pozadu!
Další příspěvek čtenářů do naší redakční soutěže Odhal svou profesi uvedeme opět za týden. Soutěžícím se můžete stát i vy, když nám zašlete příběh o vašem zaměstnání. Už jsme tu měli nezaměstnaného traktoristu, genealoga, manažerku... Každé zaměstnání má své zajímavé momenty. Podělte se o ně s dalšími čtenáři. Všechny soutěžní články najdete v rubrice Hala bala, téma peníze bez obav.
Nejlepší příspěvek týdne zveřejníme v pátek, nejlepší článek měsíce jde do vydání poslední pátek v měsíci a vyhrává 500,- Kč.
Příspěvky zasílejte na [email protected]
J.K.
