Vila Tugendhat

Letos začátkem března zkoumali týden vilu odborníci pěti evropských vysokoškolských týmů ze tří zemí - jeden tým z České republiky, další z Vídně, Drážďan, Kolína nad Rýnem a z Hildesheimu. Vila je ve velmi špatném stavu. Výzkumy se zaměřily na to, jaké technologie byly při zrodu vily použity na povrchy dřeva, kovu, kamene i omítek.

Teď je třeba ujasnit postup prací, které se budu týkat obnovy jak vnějšího pláště budovy, tak dřevěných součástí interiéru i kovových a kamenných prvků. Závěry březnového průzkumu budou obsahovat konkrétní návrhy, jak konzervovat originální předměty, které jsou ve vile, případně návrh na jejich rekonstrukci i na to, jak o ně v budoucnu pečovat, aby se situace neopakovala.

Vlastní restaurátorské práce pak provedou vybraní specialisté na restaurování a umělecké řemeslo. Český tým z litomyšlské Fakulty restaurování Univerzity Pardubice, který se na projektu podílí, má upřesnit postup obnovy kamenných prvků ve vile – to znamená travertinové dlažby a schodišť v interiérech i v exteriérech. Zpráva o výsledcích restaurátorského průzkumu bude zpracována do konce letošního července.

Historie
Slavný německý architekt Ludwig Mies van der Rohe vyprojektoval vilu pro rodinu majitele brněnské textilky Fritze Tugendhata. Manželé Tugendhatovi architekta pozvali v září 1928 do Brna a stavět se začalo hned v červnu následujícího roku. Vila je na předměstí Černých Polí v prestižní brněnské rezidenční čtvrti nad parkem Lužánky. Na stavbě se podílela řada domácích i zahraničních firem a přírodní materiál se dovážel z nejrůznějších částí světa. V prosinci 1930 se Tugendhatovi mohli do vily nastěhovat.

Dům byl svým designem převratný už v té době. Obrovské prosklené zdi propojovaly dům s okolní krajinou, dvě okna vedoucí do zahrady se spouštěla přímo podlahou do suterénu. Základem vily je ocelový skelet. Stojí na ocelových pilířích krytých pochromovanými plechy. Těmito pilíři jsou zcela netypicky neseny stropy místo zdmi. V jednotlivých patrech jsou obrovské terasy.

Vila Tugendhat je třípodlažní dům zasazený do svažitého terénu. Má suterén, přízemí a první patro. V suterénu bylo umístěno technické zázemí, které i dnes překvapuje svou dokonalostí, v druhém podlaží – v přízemí je hlavní obytná zóna pouze náznakově oddělená překrásnými stěnami, jednou onyxovou, druhou z ebenového dřeva.

Dále je tu zimní zahrada a jedna z teras. V prvním patře, které směrem do ulice je vlastně v úrovni chodníku, je hlavní vstup do vily. Samostatný vchod měl byt šoféra s garáží a terasou. Architekt Ludwig Mies van der Rohe navrhl i vnitřní vybavení domu, moderní dodnes. Nábytek je převážně z trubkové nebo pásové oceli a z ušlechtilého dřeva.

Rodina Fritze Tugendhata ve vile žila jen osm let. Z obavy před nacisty Tugendhatovi emigrovali z tehdejšího Československa nejdříve do Švýcarska a pak do Venezuely. Odešli včas. Na podzim roku 1939 zkonfiskovalo vilu gestapo. Po válce působila ve vile soukromá taneční škola, pak byla vila Tugendhat znárodněna a od roku 1994 je ve správě Muzea města Brna. To ji zpřístupnilo veřejnosti. V roce 1995 se vila Tugendhat stala národní kulturní památkou a v prosinci 2001 byla zapsána na Seznam světového kulturního dědictví UNESCO.

Vila po válce sice prošla některými nevhodnými rekonstrukcemi, ale v zásadě kromě koupelen se uchovala v původní, i když hodně omšelé, podobě.


Ludwig Mies van der Rohe (1886 až 1969)
Německý architekt, přední představitel funkcionalizmu v architektuře. Byl to směr, který se snažil odvodit tvary staveb nebo předmětů z jejich funkce. Van der Rohe používal na svých stavbách hojně sklo, beton a ocelové konstrukce.
V letech 1929 až 1933 působil jako ředitel Bauhausu v Desavě až do zrušení ústavu nacisty.
V roce 1937 emigroval do USA. Kromě vily Tugendhat v Brně patří k jeho dílům například Seagram Building v New Yorku (1958), nová Národní galerie v Berlíně (1968) a Chicago Federal Center (1968).


Zdroj: 100+1