Záhada Noemovy archy

Byla to hora Ararat, turecky zvaná Büyük Agri Dagi nebo arménsky Massis na dnešním území Turecka? Od panování sultána Süleymana I. Nádherného v šestnáctém století až do roku 1828 patřila legendární hora do perské Arménie. Když ruští carové začali s expanzí na jih, získali mimo jiné i Ararat. Po roce 1918 se jeho dědičkou stala Arménská svazová republika, ale jen na dva roky. Díky prudké vojenské ofenzivě připojil v roce 1920 Mustafa Kemal zvaný Atatürk horu k tureckému území.
Nezávislá Arménie ale dodnes používá Ararat jako svůj národní symbol. Úřední budovy i kostely zdobí rytiny, obrazy i plastiky znázorňující posvátnou horu. Její silueta je i na lahvích pověstné arménské brandy.

Pohled do historie
Už staří Sumerové, jedna z prvních civilizací na světě, se o Araratu zmiňují v eposu o Gilgamešovi. Sumerské epické básně popisují podobně jako bible velkou potopu, která způsobila zkázu a po opadnutí dala zrod novému lidskému pokolení.

Podle knihy Genesis Starého zákona by to mohl být Ararat. Sám název vznikl špatným výkladem slova Urartu z židovské tóry sepsané Mojžíšem, neboť v hebrejském originále byly pouze souhlásky rrt. Lidé u Araratu celá staletí zbytky biblického plavidla hledají. Tuto možnost podporují i závěry vědců, že oblast severní Persie a Arménie byla ve starším paleolitu skutečně zaplavena vodou. Také staří Řekové se domnívali, že  právě z oblasti dnešní Arménie přišel nový život. Lidé zde začali jako první zpracovávat bronz a železo a z dnešní Arménie, Íránu a přilehlých končin pochází i množství dnes známých zemědělských plodin a domestikovaných zvířat.

Hora Cudi
Teorie, že dnešní Ararat je místem přistání Noemovy archy, nebyla nikdy potvrzena. Podle některých teorií to mohla být i dnešní hora Cudi na hranicích Turecka s Irákem vzdálená asi pět set kilometrů od Araratu. Podle jedné legendy si tam ze zbytků Noemovy archy křesťanská sekta nestoriánů vystavěla klášter, který byl zničen bleskem roku 766.

Podle dalších teorií se potopa mohla odehrát i v oblasti Černého moře. Během poslední doby ledové poklesla hladina moří natolik, že se Černé moře stalo sladkovodním jezerem, do něhož neproudila slaná voda ze Středozemního moře. Tato situace vydržela jen do té doby, než začala opět stoupat celosvětová teplota. Jak docházelo k tání, hladina moří se rok od roku zvedala a jednoho dne naplaveninami ucpaný průliv Bospor oddělující Středozemní a Černé moře nemohl dále odolávat rostoucímu tlaku vody. Po jeho proražení se přívaly vod s ohromným řevem vřítily do pánve a během několika dní pohltily obrovské kusy země.

K výzkumům mapování dna Černého moře byl použit přístroj CHIRP, dva metry dlouhý, torpédu podobný echolokátor. Jeho pomocí vědci postupně získávali vertikální profil sedimentů, jako když se krájí mnohovrstevný dort. Podařilo se prokázat, že tuto oblast opravdu postihla obrovská záplava, ale to zdaleka není důkazem, že právě tam se odehrála biblická potopa.

Někteří vědci se domnívají, že inspirace pro legendy o Noemovi a Gilgamešovi byla jinde, a to v oblasti řek Eufrat a Tigris, kam je umísťován i biblický ráj. Obě řeky byly známy velkými záplavami, a pokud se rozvodnily obě najednou, mohlo to mít pro oblast dnešního jižního Iráku, kde Gilgameš žil, katastrofální následky. Všechny tyto teorie jsou zajímavé, ale všechny asi velmi dlouho, možná navždy, zůstanou v říši mýtů a záhad.    

Zdroj: 100+1