Takový chodníček můžete posypat inertním zdrsňujícím materiálem – to je například písek, popel nebo štěrk. Podobně lze použít, máte-li jich hodně, také piliny. Druhou možností pak je využít chemii – kuchyňskou sůl nebo třeba chlorid vápenatý. Ač bude efekt stejný, tedy menší „šance“ spadnout, obě možnosti jej dosáhnou diametrálně odlišnými cestami.
Aby neklouzla noha
Na posyp chodníku lze použít písek, štěrk, piliny nebo popel. U poslední jmenované varianty je ale třeba předem ověřit, zda to obec povoluje. V některých městech a vesnicích je popel jako posypový materiál zakázaný. Popel z uhlí totiž obsahuje značný podíl sedimentárních hornin a tedy i poměrně hodně těžkých kovů, včetně těch radioaktivních. Popel ze dřeva je sice v pořádku, ale pohledem lze jen těžko poznat, jestli se jedná o popel z uhlí nebo ze dřeva, proto jej některé obce prostě zakazují jako takový.
Nabízí se i jedna vyloženě „zelená“ posypová varianta s ekoznačkou Ekologicky šetrný výrobek. Jde o posyp bez chemických příměsí Ekogrit, vyrobený z expandovaného jílu. Je lehký a má vysokou vydatnost, desetilitrový pytel zájemce vyjde ani ne na 50 korun.
Efekt těchto posypových postupů ale ztrácí význam, pokud nepřetržitě sněží – kamínky či písek zapadnou sněhem a cesta dále klouže. Zkušenost silničářů říká, že posyp štěrkem je vhodný, pokud jsou dlouhodobě teploty pod bodem mrazu a nesněží.
Drobné kamínky nebo hrubý písek mají tu výhodu, že po té, co sníh sleze, zůstanou ležet na chodníku. Můžete je smést, uložit a příští zimu použít znovu.
A co sůl?
Ale co dělat, když je zima taková, jaká bývá – tedy chvíli mráz, chvíli nad nulou, pak to všechno zmrzne a navíc ještě zapadne sněhem? Nabízí se možnost vybojovat schůdnost cesty s pomocí chemického rozmrazovacího materiálu, typicky soli. Sůl svými vlastnostmi způsobuje fyzikálně chemickou změnu sněhu a ledu, následkem čehož dochází k tání. Jednoduše řečeno se díky soli snižuje bod mrznutí vody. Problém soli je, že její použití leckde zakazuje místní vyhláška.
Sůl totiž vůbec není dokonalá a její použití na svém pozemku byste měli pečlivě zvážit. Posyp solí způsobuje znečištění vod a půdy a škodí stromům i jiným rostlinám, které se nachází poblíž. Problémy sůl působí i zvířatům. Ochránci tvrdí, že psi mají z chůze po betonu či asfaltu mnoho malých oděrek na packách. A sůl, která se do nich dostane, není rozhodně nic příjemného. A v neposlední řadě sůl ničí i džíny a boty. Sečteno a podtrženo, můžete se setkat nejen s tím, že obec zakazuje k posypu popel, ale i sůl.
Pokud je ale situace kritická a rozhodnete se sůl použít (a v obci je její použití povoleno), pak vězte, že kuchyňská sůl neboli chlorid sodný má smysl jen do zhruba - 5 °C, při teplotách pod - 11 °C již bývá zcela neúčinná. Na nižší teploty je použitelný chlorid vápenatý, který funguje až do - 35 °C. Chlorid vápenatý je ale několikanásobně dražší než běžná sůl.
Ekologičtí aktivisté v zahraničí by rádi našli „něco jiného“, co nebude pro životní prostředí tak škodlivé jako chlorid sodný. To ale půjde těžko. Jak totiž ukázaly pokusy v Německu a Švýcarsku, solení nelze v současné době nahradit, všechny alternativy jsou buď enormně drahé, nebo málo účinné.
Nesmekněte sebou!
Šetrnou variantou k posypu solí je pořídit si tzv. nesmeky, jakési protiskluzové návleky na boty, které vám pomohou překonat každou ledovku. Návlek bývá opatřen buď hroty nebo je vyroben z kovového řetízku. Sehnat se dá za cenu od 200 Kč. Výhoda nesmeku je, že může sloužit několik sezon, nemusíte nic nikam sypat a můžete si je snadno vzít kamkoliv s sebou. Nezaskočí vás pak žádný zledovatělý chodník.
Autor: Martin Singr
Zdroj: Ekolist.cz
