Text vám předkládám na konci tohoto článku, ale berte jej prosím s rezervou. Tedy dvěma.
Tou první je fakt, že ten příspěvek přišel emailem (a možná i vám), nikdo tedy s jistotou neví, kdo ho skutečně vrhnul na papír. Udělal to ale velmi spontánně a jednomu se (obzvlášť v únoru, kdy se zima zase začíná tak neskutečně vléct) z toho všeho až chce trochu zavzlykat.
Tou druhou rezervou je pohled na věc samou, že zimní deprese, ať už se zakládají na jakékoliv reálii, vždycky nakonec přejdou. Každý je tak trochu maniodepresivní, jeden den je prostě příšernost a druhý se pak stane nějaká maličkost, která člověka bůhví proč zase nějak odrazí.
Takové maličkosti se snažíme dávat na naše stránky, sem tam na vás může od nás bafnout něco pozitivního. Třeba právě to odstartuje křivku vaši nálady trochu vzhůru. My se tu totiž nezabýváme politikou a osobně jsem stále více přesvědčená, že k tomu snad ani nikdy nedojde. Jak už bylo řečeno několikrát, vynecháváme ji, jelikož v podstatě není co probírat a není třeba si u nás ničit náladové stupnice. Právě teď by ta moje byla na bodě nula a možná i trochu pod, kdyby si člověk tu nejaktuálnější maškarádu připouštěl k tělu. Ale že to byla bitva, co? I madam, co neumí kloudně promluvit nasadili, aby nakonec… Vždyť víte.
U NÁS V MAGAZÍNU se v posledních dnech strhla taky trochu mela. Tou je zimní fotosoutěž, ve které jsme vyhlásili téma ryze pozitivní. Soutěžící mají svýma fotkama dokázat (a to hlavně těm městským čtenářům), že to s tímhle ročním obdobím taky jde a najde se na něm pořád něco k radovánkám. Fotek přišlo za první dny hodně a jsou jedna lepší než druhá. Jako negativní stránku věci vidím to, že až budeme losovat výherce, bude se muset vyřadit někdo, kdo se kvůli nám třeba válel ve sněhu (nebo tam donutil válet se svoje děti) nebo někdo, kdo postavil obří sněhuláky. Chci říct, že ty fotky jsou opravdu skvělé, máme z nich radost.
Soutěž trvá do konce února – můžete se ještě zúčastnit.
Právě teď probíhá pravidelný turnaj v piškvorkách (vždy 10. – 20. v měsíci) a dále jede V.I.P. soutěž o vstupenky do kina na skvělý film Skafandr a motýl.
Seriál o Japonsku bude na přání čtenářů pokračovat a to hned po článcích, které by vám měly usnadnit létání.
A teď už tedy text, který vás zbaví posledních iluzí. Pak si asi dejte ty naše fotky.
Bodka Milana Lasicu
V zimnom období sa ľudí často zmocňuje depresia. Vidia všetko v čiernych farbách. Nečudo. Je stále pod mrakom, teplota okolo nuly, chystá sa pršať alebo snežiť, neviete presne, ako to dopadne, práve preto, že je okolo nuly, takže sa ani nemáte na čo tešiť, lebo sneženie by vás iste potešilo, ale dážď určite nie, nie je nič horšie, ako keď v zime začne pršať, to je priam odporné, hoci, medzi nami, ani sneženie nie je ktovieaká výhra, priznajme si to, zasneží, spočiatku to vyzerá dosť efektne, romantika, zima, spomienky na detstvo, Vianoce, sneh vŕzga pod nohami, ale v skutočnosti prd makový, o chvíľu je na uliciach čľapkanica, zničíte si topánky, hoci ste si kúpili zimné, drahé, odolné, ale hovno sú odolné, premočia sa za štvrť hodiny, a potom aby ste chodili v mokrých topánkach, nič horšie vás nemôže stretnúť, pretože najdôležitejšie v zime je mať v suchu nohy a keď ich máte premočené, telo sa neubráni, sople sa začnú rinúť z nosa, nedajbože máte aj zvýšenú teplotu, stačí takých tridsaťsedem osem a potíte sa ako somár v kufri, najradšej by ste zaliezli niekam do postele, ale nemôžete, pretože musíte ísť do roboty, lebo keby ste nešli, museli by ste ísť k lekárovi a sedieť tam niekde v čakárni pol dňa, aby vám potom predpísal aspirín a povedal, že nemáte chodiť medzi ľudí, to si môžete predpísať aj sami, nakoniec, medzi ľudí by ste najradšej nechodili ani keď ste zdraví, lebo ľudia vás v podstate serú, neviem, kto povedal tú kravinu, že človek je tvor spoločenský, naopak, človek má čo robiť, aby mohol komunikovať s inými ľuďmi, čo to dá námahy, koľko odriekania, lebo ľudia sú svine, ľudia sa delia na veľké svine a ešte väčšie a nikdy neviete na ktorú skupinu práve natrafíte, hoci v podstate je to úplne jedno, najlepšie by bolo nevychádzať z domu, lenže aj doma je pekná otrava, to je tiež pekná kravina, že rodina je základ spoločnosti, ďakujem pekne za takú spoločnosť, ktorej základom je rodina, veď vieme, ako to v rodinách vyzerá, každý hrabe pod seba, na nikoho sa nedá spoľahnúť a niekedy je aj chladnička celkom prázdna, takže ak toto má byť základ spoločnosti, tak sa nečudujme, že sú ľudia takí nasratí, chudáci gayovia, myslia si, že v tom ich vytúženom registrovanom partnerstve to bude iné, nebude, bude to také isté, akurát, že ti nepolezie na nervy žena, ale muž, ale na to, aby ti liezol na nervy muž, nepotrebuješ registrované partnerstvo, stačí chodiť do roboty, tam ti aj tak lezú na nervy všetci, kurva, keby aspoň zasvietilo slnko, ale ani to zimné slnko nestojí za veľa, kašlem na všetko, idem si šľahnúť pol fľaše borovičky a ráno mi bude ešte horšie. Toto je tá vaša demokracia?
