Ačkoliv jsou japonština a čínština odlišnými jazyky, kdysi dávno převzali Japonci pro zápis svého jazyka čínské znaky. Zjednodušeně řečeno, ty složité obrázky, které se v zápisu objevují, jsou právě ty čínské (kandži). Japonci se do konce základní školy naučí zhruba 2000 těchto znaků, což jsou ty nejvíce používané. Na zbytek mají překladače. Hiragana se pak používá k zapsání slov japonského původu a katakana pro slova převzatá nebo cizí. Tradičně se japonština píše odshora dolů a zprava doleva. Běžně ji ovšem můžete vidět psanou i horizontálně a zleva doprava. Mě třeba zaujalo psaní titulků u některých filmů, které bylo napravo a svisle…
Další specialitou tohoto jazyka pak jsou zdvořilostní stupně. Podle toho s kým a kdy mluvíte. Mají tak stupeň důvěrný, zdvořilý (zhruba naše vykání) a uctivý.
Proč Japoncům nejde angličtina
Předně je to proto, že některé jazykové záležitosti prostě japonština nemá. Například pro odlišení množného a jednotného čísla je důležitý kontext, protože slova vypadají stejně a nerozlišuje se ani rod, tj. je tu jen jedno slovo pro mužský i ženský rod. V angličtině je i jiná větná stavba a k tomu spousta časů tam, kde si japonština vystačí se dvěma. No a v neposlední řadě je to také chybějící „l“, které nahrazují hláskou „r“ a tak místo London tu máme Rondon.
Nadávky
Jak to s nimi tedy je? Po shlédnutí českého filmu Knoflíkáři jsem nabyla dojmu, že Japonština nadávky nemá a tak jedna z mých otázek pro mojí japonskou kamarádku byla právě na toto téma. Odpovědí mi bylo, že i v jejich jazyce nadávky existují! Rozdíl bude tedy jinde - nemají ve zvyku (nebo povaze?) je tak často používat jako například my. Souvisí to tedy i s tím, že v Japonsku narazíte hlavně na korektnost a uctivost. Proto je dobré si naopak zapamatovat alespoň základní slovíčka jako je arigato gozaimasu (děkuji) či sumimasen (promiňte). Frekvence jejich používání mě překvapila především v obchodech či dopravních prostředcích. Nikde jinde jsem se nesetkala s tím, že vagónem metra procházel průvodčí s jízdním řádem v ruce a v každém vagónu se uklonil při vstupu a znovu při odchodu…
Japonská jména
V této zemi je zvykem psát nejprve příjmení a potom jméno a tak v tom má třeba takový Evropan někdy zmatek. Moje kamarádka se jmenuje Iijima Kozue, no a poznejte z toho co je jméno a co příjmení…Japonská jména i příjmení jsou většinou složena ze dvou čínských znaků, které jsou spjaty třeba s přírodou, geografií, pozitivními vlastnostmi nebo pořadím narození. Tak třeba jméno Hanako je složeninou slova květina a dítě nebo chlapecké jméno Jiró znamená druhorozený syn. Při výběru jména se dbá na to, aby jméno vyjadřovalo vážnost, úctu a přinášelo štěstí. Většina přezdívek v japonštině pak vzniká použitím prvních dvou slabik s křestního jména a příjmení. Tak třeba Burapi je pro Japonce Brad Pitt (neboli Buraddo Pitto) nebo Jimihen je Jimi Hendrix. Slavení jmenin tak, jak to máme u nás, Japonci nemají.
Závěrem bych se chtěla zmínit o některých jejich státních svátcích, protože i ty vypovídají o japonském životě. Japonci tedy mají celkem 14 státních svátků a najdete mezi nimi například Den moře, Den úcty ke stáří, Den kultury či Den díkuvzdání práci…
