Nejstarší nalezené záchodky jsou staré více než čtyři tisíce let. Možná překvapivě, jeden z nejstarších pochází z Indie a datuje se kolem roku 2500 př.n.l. Obyvatelé tehdejší Indie znali a používali kanalizaci, která vedla přímo pod otvorem toalety, kde protékala voda. Ve starověkém Egyptě pak kanalizaci zastupoval Nil. Byla objevena i speciální toaleta pro faraona v podobě trůnu vytesaného do vápence. Kdybych se detailně zmiňovala o kanalizaci a toaletách ve starověkém Římě, vydalo by to na dlouhý článek. Podíváme se tedy jen na samotný záchod - první byly konstruovány na principu „turecké šlapky“ a pak se začalo s budováním pohodlnějších. Nad jímkou stavěli dřevěná, cihlová nebo kamenná sedátka a většina majetnějších měla záchody splachovací. Veřejné záchodky pak byly zpoplatněné. Zajímavé je, že záchodovou lidovou slovesnost, v podobě různých nápisů, poznámek nebo erotických kreseb znala už antika.
Středověk
Tato doba si s hygienou moc problémy nedělala a lidé se neostýchali vykonat potřebu klidně před svými sousedy, aniž by se nějak ukrývali. Na ulicích ležely odpadky, lidé vylévali nočníky z oken přímo na ulici. Venkované si zřizovali hnojiště, kam chodili vykonávat svou potřebu. Nicméně právě ze středověku máme doloženu i kadibudku. Na hradech a kamenných tvrzích byly prevéty (staročesky též prevent či výsernice), který byl zřizován v arkýři ve stěně paláce. Sedátko bylo na okraji arkýře a exkrementy tak mohly volně padat podél zdi dolů. Pod otvorem byla někdy dřevěná záklopka, aby zespoda neprofukoval vítr.
Od baroka dál
Renesance a baroko přinesly zlepšení hygieny a konec některým středověkým nešvarům. S prvním splachovacím záchodem v moderních dějinách přišel Angličan John Harrington v roce 1597. Dalším pokrokem pak byl vynález sifonu, který zabraňoval pronikání zápachu zpět do místnosti. S tím přišel roku 1775 londýnský hodinář Alexander Cummings. Myšlenka to byla v té době skvělá, ale byl tu jeden problém - nedostupnost kanalizace. Roku 1778 byla založena Josephem Bramahem první firma na výrobu splachovacích záchodů, které byly většinou určené pro lodě, kde nebyla potřeba kanalizace. V 18.století začal Thomas Twyford jako první vyrábět mísy z porcelánu (do této doby byly většinou kovové nebo dřevěné). Kvůli nepřítomnosti kanalizace vznikaly různé vynálezy - například místo vody vypadával ze zásobníku písek (ano, dnešní podobnost s kočičím záchodem není náhodná). Od poloviny 19.století pak s rozšiřováním kanalizace došlo i k prosazování splachovací toalety se sifonem. Významným zlepšením v historii tohoto předmětu byl ještě patent J.G.Jenningse z roku 1852, který v míse vytvořil prohlubeň naplněnou vodou.
A dnes? Vývoj směřuje k úspoře dávkování vody a můžete nalézt i vymoženosti typu japonských záchodů, s vyhřívaným prkénkem, hudbou či nastavením teploty sprchování.
