Nejčastěji se objevuje tvrzení, že poprvé se pás objevil v době křižáckých válek, ale žádné důkazy pro to nejsou. První dochovaná zmínka o předmětu, jež lze považovat za pás cudnosti, pochází z knihy od Konrada Kyesera von Eichstätt, kolem roku 1400. V roce 1889 pak byl A.M.Pachingerem nalezen koženo-železný pás v hrobě na kostře mladé ženy z 16.století, bohužel se nedochoval. Teď asi zklamu milovníky středověké romantiky, ale skutečný pás tak jak si ho asi většina z nás představuje - těžký, železný a se zámkem, pravděpodobně ve středověku neexistoval a je jen dílem fantazie pozdější doby. Důkazem toho může být i fakt, že tři muzea (v Norimberku, Paříži a Londýně) podrobila vystavované exponáty pásů cudnosti zkoušce stáří a výsledkem bylo, že buď předměty z expozice stáhla nebo změnila datování. V historických knihách lze narazit i na zmínku z roku 1881 o sestrojení pásu cudnosti pro muže. Nicméně od 17.století až do třicátých let 20.století plnil pás i jinou funkci než je nasnadě. V této době byla totiž považována masturbace za něco škodlivého a tak předměty připomínající pás cudnosti se dávaly i dětem a dospívajícím, aby je uchránily od pokušení. Zmínky o tom lze nalézt v několika medicínských časopisech z té doby. V těch letech byl anti-masturbačními prostředky zahlcen i Americký úřad pro udělování patentů. Každopádně s výrobou se úplně nepřestalo ani po třicátých letech, jen využití je jiné, už neslouží k ochraně před masturbací nebo znásilněním…
Příběh český
Na závěr bych chtěla připojit jeden příběh z českých dějin, jehož pravdivost spadá spíše do kategorie povídaček:
Pan Zbyněk z Potštejna odjížděl do svaté války a pravil svému nejlepšímu příteli panu Hadriánu z Kostrče: „Svěřuji ti svůj hrad a svoji krásnou mladou ženu. Tady je jediný klíč od jejího pásu cudnosti. Opatruj jej jako oko v hlavě a ochraňuj její čest svým životem.“ Za dva dny poté, co uhnal tři koně, dohnal Hadrián pana Zbyňka z Potštejna a bez dechu pravil: „Spěchám za tebou, abych ti řekl, že jsi mi dal špatný klíč. Nehodí se k tomu zámku!“ Na to klidně Zbyněk odpověděl: „Já vím. Co jsi čekal?“
Použitá literatura: K.Janiš: Toulky historií sexu a erotiky
