Tohoto Průměrného Čtenáře nahradil autor pro účely našeho seriálu osobou skutečnou, která se té fiktivní co možná nejvíce podobá, přičemž však má jednu zálibu pro typického čtenáře netypickou. A sice holduje sportu a tělesným aktivitám vůbec dává přednost před čímkoli jiným, včetně čtení fiftyfifty. Tím jsou bohužel trochu poznamenány jeho vyjadřovací schopnosti. To nám ale nevadí, protože je vůbec otázkou, je-li o takového typického čtenáře co stát.
Než mu však dáme slovo, pojďme se pro zajímavost podívat na výsledky mého průzkumu, který jsem provedl převážně elektronickou poštou, a to mezi 96 respondenty.
Takže, drazí čtenáři, průměrně vypadáte takto:
Ze 63 % jste ženského pohlaví. Je vám 26 - 32 let.
Vaše průměrná výška je 176 centimetrů. Máte jednoho sourozence opačného pohlaví a alespoň jeden z vašich rodičů má již několik let jiného partnera, než se kterým vás počal.
Vaše dětství považujete za: "Ale joo… dobrý."
Jste svobodní, máte 0,23 potomka.
Máte středoškolské vzdělání a nějaký ten houby platný semestr navíc, hovoříte průměrně anglicky a pokud půjdete k volbám, za menší z obou zel budete považovat strany teoreticky pravicové.
Vaším nejčastějším pracovištěm je kancelář, přičemž máte za to, že právě vy rozhodně nepatříte mezi typické kancelářské krysy jako je většina vašich spolupracovníků.
Na stránkách Fiftyfifty se pohybujet převážně díky toleranci vašeho zaměstnavatele.
Nějaký čas jste pracovali v zahraničí, obvykle ne déle než půl roku.
Ovládáte průměrně PC, v Excellu umíte navolit maximálně součet.
Máte v pořadí už pátý mobilní telefon a život bez něho si nedovedete představit.
Stravovat se u McDonalda vám nepřipadá divné.
Značnou část svého volného času trávíte u televize nebo s přáteli v barech, což vám pořád ještě přijde jako děsná prča, ale už ne tolik jako dříve.
Kouříte a ne vždy se jedná o čistý tabák.
Nejlepší a nejčastěji praktikovanou zábavou je pořádně se zmastit.
Kvůli vašim příliš náročným požadavkům vůči osobám druhého pohlaví, jeví vaše partnerské vztahy tendence k nestálosti, což si sami uvědomujete, ale nemůžete si pomoci. Důsledkem toho je, že začínáte zvolna podléhat panice ze zrychlujícího se tempa vašich biologických hodin a bojíte se, že pak to bude ber, kde ber.
Nicméně stále doufáte v pohádkového prince, resp. supermodelku, i když oko už začínáte přimhuřovat.
Tvrdíte, že jste svému partnerovi věrní.
Už abyste měli auto a barák a domácí kino.
Má-li váš mozek tendenci rozběhnout se nepříjemným směrem, nejčastěji ho předběhnete směrem k nejbližší videopůjčovně.
Poslední zbytky naděje, že jednou všem ukážete a natrhnete světu zadek, jste ztratili předloni, když vaši kamarádi po tom příšernym mejdanu postupně opustili váš byt a nechali vás sobě samým napospas. Videopůjčovna tenkrát otvírala až za tři hodiny.
V létě hurá na Jadran!
No a na závěr:
Se stavem vaší tělesné schránky jste spíše nespokojeni až velmi nespokojeni.
Znovu připomínám, že výše uvedené se týká tzv Průměrného Čtenáře. Proto ty, konkrétní čtenáři či čtenářko, nerač se znepokojovat či dokonce urážet.
A teď už dáme slovo našemu reálnému a ne zcela typickému dublerovi našeho fiktivního, ale typického čtenáře. Jedná se o autorova tzv. kamaráda, který si však za žádnou cenu nepřál být jmenován.
Ještě jeden detail. Náš typický čtenář je sice ze 63 % ženského pohlaví, avšak autorovi se nepodařilo sehnat ženu, která by vykazovala shodné vlastnosti s naší Průměrnou Čtenářkou a přitom byla svolná k rozhovoru. Za tento nedostatek se autor omlouvá.
Dále je třeba říci, že dubler zde supluje i samotného autora. Poněvadž informace, které vám dubler za těch pár piv poskytl, měl autor původně získat o vlastní újmě. Což se mu, jak již ze seriálu víte, dlouhodobě nedaří, jelikož až trapně nápadně připomíná našeho Průměrného Čtenáře.
Tedy:
Jak jsi dokázal, že působíš tak svěže, a to i tehdy, když jsi jen do půl těla?
Hele, ty buzíku, střílej si z někoho jinýho, jo!?
Mohl bys prozradit našim čtenářům alespoň nějaký základy, jejichž pravidelné dodržování vede k takovým atraktivním tělesným tvarů?
Poradil bych pravidelný plavání, aspoň sobě jsem to naordinoval.
Ale jinak, když mám čas, tak si dám takovejch 70 až 90 klikasů po sérkách nebo v pyramidě, zhruba obdobně skracovaček na valchu, pak něco na příčný svaly, dřepy, což většinou všechno střídám právě po sérkách, aby si jednotlivý sádlo odpočinulo, přičemž po každý sérce je dobrý udělat ňákej ten strečink. No a nakonec ještě potrápim tricáky, prsáky, ramena a nějaký ty zádový partie tak, že se ve vzduchu vzpírám mezi barem a linkou (takovej cvik antagonickej ke shybům), taky zhruba ve 3 sérkách po dvaceti. Činčičky nepoužívám a steroidy neberu. Žeru jako prase. No a pak se dycky na nějakou dobu na cvičení vykašlu a hned mám o 5 kilíček víc.
Důležitý je ale se před cvičenim trochu zahřát - třeba švihadlo, ne? - a protáhnout od hlavy až k patě. Nic zbytečně netlačit, protože se to poddá časem samo.
Fantastický, ty mluvíš jako kniha, chlape!
Jo a doufám, že mě nebudeš jmenovat!!!!!
Měl bych tě ale nějak pojmenovat. Nemáš nějakou přezdívku?
Můj pseudonym je Franta Koudelka, tak se totiž jmenovala máma za svobodna.
Tou valchou, kterou jsi zmínil, máš zřejmě na mysli to, čemu se mezi sportovci říká pekáč buchet, tedy ty svaly mezi prsama a klínem, že?
Jasný, pekáč buchet.
Z tvojí odpovědi to ale vypadá, že šanci na svalstvo maj jen lidi s chronickým sklonem k obezitě jako ty. Jak je to s těmi, kteří jsou přirozeně štíhlí?
Šanci na svaltstvo má každej, i hubeňouři. Řek bych ale, že musej nejdřív začít něco jíst. A navíc, když začneš cvičit, tak tělo bude potřebovat posílit, páč něco to tahat musí.
No vždyť! Posílí tim cvičenim, ne?
Svalohou hmotu nevytvoříš z ničeho jinýho než z jídla, to dá rozum!
Aha. A pověz nám, prosím, ještě něco o tom strečinku, když jsi tak chytrej, ano?
Strečink - jednodušší varianta. Nejdřív hlava kolem dokola, dopředu, dozadu atd.
Pak ruce od zápěstí po ramena a protažení tricepsů. Pak předklon, snažit se dotknout podlahy, pak pro změnu kolen hlavou. To se dá střídat se záklonem (na rovnejch nohou). Pak trup ze strany na stranu. Po tomhle je dobrý zkusit kroužit celym trupem kolem dokola v nejkrajnější možný poloze. Pak kroužit bokama. No a nakonec nohy - třísla a tak. Zkrátka zase prokroužit nohy postupně od kotníků až po kyčle. Nejhorší jsou záda, takže je dobrý, snažit se ještě na zemi dostat hlavu ke kolenům a taky břicho na stehna (opatrně a bez pérování).
Taky pomůže most na druhou stranu. Jinak bych protahoval hlavně ty partie, se kterejma máš problém. Což jsou v tvym případě úplně všechny, jak tak na tebe koukám. A strečink mezi sériema se dělá proto, aby se nezkracovaly právě namáhaný svaly, z čehož logicky vyplyne postup, ne?
A mohl bys ještě říct nějaký osobní motto který tě provází tvým sportovním životem?
Moto nemám, víš přece, že mi jí vloni v létě ukradli z garáže.
Díky, Franto.
V poho, těšim se na honorář. A teď mažu domu.
(Autor děkuje korektorskému oddělení za obětavou snahu přiblížit dublerův projev pravidlům českého pravopisu.)
