Až do tisícimetrové nadmořské výšky se donesla zpráva, že poslanci Parlamentu České republiky by rádi zkrouhnuli lyžařům jejich vášeň v požívání alkoholických nápojů, ačkoli je známo, že oni sami si více než dopřávají, a to za několikanásobně nižší ceny. Když pomineme smrtelnou nudu, která při parlamentních jednáních vládne, je otázkou, k čemu je v pracovní době průměrnému poslanci dobrá podnapilost. Zato milovník rychlé jízdy, který na zasněžených svazích často nasazuje vlastní zdraví, nějakou tu kapku alkoholu potřebuje. Jednak kvůli mrazům, které na něho permanentně dotírají, jednak kvůli lepším sportovním výkonům. Vždyť za střízliva se některé nebezpečné úseky projet vůbec nedají! Nakonec i americký závodní lyžař, vítěz Světového poháru Bode Miller, se přiznal, že bývá na startu často tak sťatý, až se mu dělá špatně. No, to může překvapit leda poslance.
Když už jsem se tedy pohyboval v ráji sebevražedných alkoholiků, zajímalo mě, jak je prodej tohoto dobrého svinstva sportovcům regulován. Proto jsem navštívil jeden z nejfrekvento-
vanějších stánků v Peci pod Sněžkou, ve kterém tvoří alkohol naprostou většinu sortimentu,
a nad třetí sklenkou svařeného vína oslovil sotva zletilou, štíhlou, stoosmdesátpět centimetrů vysokou barmanku, slečnu Karolínu, která zde už třetí zimu zdárně opíjí lyžaře:
- Ahoj, bruneto.
- (usmívá se) Ahoj fešáku, tobě to dneska sluší!
- Ale no tak.
- Ne vážně. A jak jsi skočil teď naposled ten zlom, úplně mě to rozechvělo.
- (Překvapeně) Jo? No... Rád bych se tě zeptal, jaký alkohol jde tady ve stánku nejvíc na odbyt?
- Rum, Péťo. Oni to rádi horké, takže k čaji nebo tak. A pivo. A pak takový ty už namixovaný limonády s vodkou.
- Měli jste tady někdy nějaký incident s opilým lyžařem, Karolíno?
-Ale oni jsou to nakonec jen takoví nabumbaní méďové. Když víš, jak na to, vždycky se rádi nechají uklidnit.
- Karolíno, pověz mi, máte nějaká omezení, co se týče prodeje alkoholu lyžařům a prknařům?
- Máme, Péťo. Já jsem byla z tvé jízdy celá unešená. Schválně jsme se na tebe šly s holkama ven podívat. Máš fantastickej styl. Ty lyžuješ jako bůh, Péťo!
- (nesměle) Eee... Díky.
- Co budeš dělat dneska večer, Péťo?
- (Trochu unaveně) Nejspíš si zajdu v Horizontu do sauny, nějak mi tuhnou tricepsy. Asi jsem mírně přetrénovanej. (mužně vzdychne) A jaká jsou ta omezení prodeje alkoholu, Karolíno?
- (zcela vážně) Nesmíme prodávat nezletilým a po zavírací době.
- Aha. To tedy moc regulované není, viď, Karolíno?
- No, není. (zamyslí se) Ale když je to moc fajn, jak jsou tady všichni veselý a přátelský. Taky bych se potřebovala trochu vysaunovat. (jako se protáhne, prohne v zádech a vystrčí hruď v přiléhavém tričku) Vezmeš mě s sebou, Péťo?
- Rád, Karolíno. (seriozně, s téměř otcovskou starostlivostí) Taky tě bolejí záda? Mám v Horizontu pronajaté apartmá s masážním stolem. Ty sama, Karolíno, naliješ každému, kdo si řekne?
- (šibalsky protřele) Každýmu, i když si neřekne. (vesele) Dáš si se mnou ještě jeden svařák? Ve čtyři tady končim, to akorát stihnem.
- Tak jo, Karolíno. A pověz mi ještě…
- (rozverně ho přeruší) Dej mi pusu, Péťo.
- Teď pracuju...
- (s lačností devatenáctileté se mu přisaje ústa) Po chvíli: Neříkej, Péťo? Ty v práci piješ? (mhouří oči) Teda, tobě ten sportovní obleček vážně sekne. A můžu vzít k tobě ještě kamarádku? (nevinně) Víš, ona Monika dnes přijela a nemá kde spát. U nás už je plno. (zasněně) Ty umíš tak fantasticky líbat! Dej mi ještě pusu, Péťo…
