Témat vzápětí měla kopec, zřejmě se potřebovala vypovídat. Po letmé orientaci, jaké je asi mé zaměření či povolání, přišel ohňostroj názorů na vše možné, nejspíš nabídka závěru, který bych měl mít o její inteligenci či úrovni vzdělání. Proč si to myslím? Protože každé dvě tři věty přišlo řečnické SNAD MI ROZUMÍTE, opakované v kadencích, jako to běžnější TY VOLE u některých mládenců, i děvčat. Vzbudilo to dojem (nespravedlivý?), že se předvádí, ovšem činí to dbale, průhledně a nevím proč ještě. A proč by neměla - máme tu Svobodu.
Přišla mi pohlednice. Od někoho blízkého, který rád veršuje či rýmuje i k běžným tématům, některá nic moc v próze. Ovšem běžná zveršovaná fráze k svátku přece jen připadá někomu zvláště povedená. Pohlednice tiskacím písmem, některá písmena nazdobená… Nejspíš jsem pochytil cosi o grafologii z nějakých podprůměrných magazínových článků a infikovalo mi, že jak to zdobičství plus zmíněné veršování vypovídá společně také o povaze pisatelky. Ale co? Že bych vzal v úvahu ještě na jejím prostém účesu nahozenou frajerskou patku?
NA PRVNÍ POHLED poznám co v kom je! To sice vůbec není moje vyznání a s tím vykřičníkem mě u bližních zvláště irituje. A naopak! U spousty zamračených, při prvním shlédnutí až nepříjemných osob, pokud se s nimi člověk dá do řeči, zjistí z jejich přiznání, někdy až příliš rychle, co je trápí, co se jim stalo. Roztají a potvrzují v naprosté většině, že na první pohled moudro o poznání je předsudek i omyl .
V autobuse jsem oslovil na první pohled sympatickou dámu a naskočilo téma, zda člověk má či nemá smutnit, když je už trochu starší až starý, když mu umřeli či chybí silně ti, kdo mu byli v životě vzorem - praví Mistři. Trošku jsme se o to přeli. Sporné se zdálo, že v jistém věku je už pozdě hledat jenom vzory a Mistra, ale spíše by člověk měl být už konečně i sám sobě vzorem či Mistrem. Bez přílišné pejchy. Nakonec jsme se shodli, že asi ano.
S pozdravem SNAD MI ROZUMÍTE…
[email protected]
