Zakontrujme po cikánsku

Je zkrátka schopnej poslouchat jakýkoliv žánr.
Někdy nám doma burácí Kocáb, někdy balkánští folkaři a někdy si tam klidně šoupne něco na způsob vesnického hardcoru. Hip hopem už bývám hodně zaskočená, ale… Má to svoje velké klady. Začínám sledovat, že hudba je ventilem, který funguje ve většině případů.
Dá se to zaznamenat i ve filmech. Znáte třeba Lepší už to nebude s Jackem Nicolsonem? On si zde coby lehce schizofrenní postarší mládenec pečlivě vybere pár cédeček na cestu autem s teplým sousedem a servírkou odvedle. Hudbu pak volí dle situace a tou svou geniální částí se trefuje do nálad nebo je hudbou navozuje. Tam je myslím nějaký ten účel, pokud se tedy u hudby účel vyskytuje, vystižen zcela přesně. A co teprve zpívání. Anebo hraní na cokoliv, to je přeci tak nádherná činnost. Když to trocha přepísknu, kvůli které je to celé velmi dobře stravitelné. Ale říkám, chce to umět vychutnat.

Někdo se vychutnávání musí učit, někdo tu schopnost během života ztratí.
Znala jsem holku, která uměla rozezpívat celou hospodu. Stála na stole a udávala takt. Teď je někde na nějakém zámku či co, jezdí na koních a přestala se objevovat. Na poklep nereaguje, je zalezlá. Nemůžu si pomoct. Ale i když si za plného vědomí uvědomuju, že tanec na stole není nutně prvořadá záležitost a koně jsou fajn, tak v závěru dojdu k tom, že tolik spřízněných duší se ze života tlustou čárou oddělovat nemá.
Ale třeba právě našla lepší ventily, co já vím. Všichni máme nějaký.

Pointa textu by mohla znít – najdi si svůj ventil, pěstuj si přátele a bude ti na světě fajn. Ale takový happyend by mohl citlivější náturu hnedle rozplakat. Hoďme to tedy na druhou kolej a v klidu si pusťme třeba cikánské cédéčko. Všimli jste si, jak do toho cikáni uměj šlápnout?



Poznámka: V textu je záměrně použit termín cikáni, jelikož označení hudby tohoto etnika v podobě "hudba romů" nebo "romská hudba" je prostě blbost.