Špatně ušité šaty nebo nevhodně opravená podlaha? Braňte se

Mohlo by se zdát, že se smlouva o dílo liší od klasické kupní smlouvy jen tím, že se neplatí za již zhotovený výrobek, ale že je daný předmět potřeba nejprve vyrobit. Ač to zní logicky, není to správně. V praxi rozdíl mezi oběma typy smlouvy člověk pozná zejména při řešení reklamací. „Kupujete-li si věc, která se má teprve vyrobit, a celý proces včetně materiálu dodá prodejce, postupuje se podle pravidel pro kupní smlouvu. Do této kategorie spadá například výroba nábytku nebo objednávka cukrářských či lahůdkářských výrobků,“ vysvětluje vedoucí právního oddělení dTestu Lukáš Zelený a pokračuje: „Máte-li však svůj materiál, který si hodláte nechat zpracovat, například látku, ze které necháte ušít šaty, bude se jednat o smlouvu o dílo. U té má převažovat práce zhotovitele nad vlastním materiálem. Dílem také vždy budou záležitosti týkající se stavby. Necháte-li si postavit dům, nezáleží na tom, jestli to bude z vlastních nebo stavitelem dodaných materiálů, uzavírat budete vždy smlouvu o dílo. Stejné to bude s rekonstrukcemi koupelen, opravami podlah či výměnou oken.“

Dílo je provedeno, je-li dokončeno a předáno. Aby mohlo být považováno za dokončené, musí být předvedeno, že je způsobilé sloužit svému účelu. Vůz má po opravě jezdit, v koupelně by měla téct voda z kohoutků či sprchové hlavice ve chvíli, kdy ji pustíte. „Pamatujte, že při přebírání díla má své povinnosti i objednatel. Dokončené dílo převzít musí, a to buďto s výhradami, nebo bez výhrad. Převezmete-li bez výhrad, nemusíte pak být úspěšní při reklamaci zjevných vad,“ upozorňuje Zelený a dodává: „Pokud si tedy objednáte obklady do kuchyně v červené barvě a bez výhrad převezmete modrou kuchyni, lze předpokládat, že jste spokojení.“ Důsledky převzetí se týkají především křiklavě zjevných vad. Aby však nedocházelo k pozdějším sporům, je samozřejmě dobré, pokud jich je hned zpočátku objeveno co nejvíce. Nikdo naopak nemůže po zákazníkovi chtít, aby na první pohled zjistil, že obkladač zvolil nesprávné lepidlo na dlaždičky nebo zedník špatně rozmíchal maltu.

Stará právní úprava, která stále přežívá v povědomí podnikatelů i zákazníků, stanovila u smlouvy o dílo šestiměsíční záruční lhůtu a u opravy věci lhůtu tříměsíční. Tato ustanovení bez náhrady zrušil nový občanský zákoník k 1. lednu 2014. Zákonná záruka na dílo či opravu tedy de facto neexistuje. To ale neznamená, že se na ní se zhotovitelem nemůžete předem domluvit a podle nabízené délky záručního servisu i na začátku vybírat.

Zákazník ovšem není úplně na holičkách, ani když je bez záruky a zhotovená věc se rozbije. „Dílo má vadu, pokud neodpovídá smlouvě, tedy při jeho výrobě či sestavování nebylo dodrženo to, co bylo domluveno, zejména v oblasti kvality a provedení. Důležité je, že zhotovitel odpovídá za vadu, která byla na věci od počátku, jen jste o ní nevěděli, protože nebyla zjevná. Zákazník může úspěšně reklamovat až dva roky od převzetí, v případě staveb až pět let,“ říká Zelený a radí: „V případě soudního sporu je třeba pamatovat na to, že vady je nejlépe vytýkat bezprostředně po jejich zjištění.“

V konkrétních nárocích pak občanský zákoník odkazuje na ustanovení o kupní smlouvě. Rozlišuje se, jestli se jedná o vadu, která podstatně porušuje smlouvu a o níž kdyby zákazník dopředu věděl, smlouvu by neuzavřel, nebo o vadu, která podstatným porušením smlouvy není. „Toto rozlišení bude dost vycházet z vašich ujednání při uzavírání smlouvy a také z obvyklosti výskytu té či oné vady,“ doplňuje Zelený a dodává: „I vaše nároky se podle typů vad liší. U těch podstatných přichází v úvahu celá škála požadavků od opravy přes slevu, provedení náhradního díla až po odstoupení od smlouvy s nárokem na vrácení peněz. U nepodstatných vad máte nárok na opravu či slevu.“

Zdroj: tz dTest.cz