Zase jsem seděl na stavebním odboru. Unavený, ale na klíně jsem měl připravenou dokumentaci, žádost o stavební povolení a všechna ostatní potřebná povolení. Oči se mi klížily.
Tři poslední týdny jsem žádal, jezdil, kreslil, ponocoval a trávil na úřadech dny své loňské nevybrané dovolené. Když jsem vybral topení elektřinou, sčítal jsem potřebné příkony nejen kotle, ale také bojleru, sporáku, pračky, lednice a tolika dalších, až jsem měl pocit, že Temelín bude vyrábět jenom pro mě. No, nebylo to tak zlé. A po rozdělení na okruhy a spočítání soudobosti to bylo ještě o trochu lepší.
A mimo to, když jsme doladili vnitřní dispozice, tak jsem se do toho domu zamiloval; připadal mi úžasný. Projektant se nad mým nadšením zlehka usmíval a já se těšil, až konečně kopneme do země.
Když jsem otevřel novou láhev, nalil si do skleničky a sednul si nad formulářem ohlášení stavby, můj optimismus rychle uvadl. Nikdy jsem nebyl milovníkem formulářů, ale tohle by skolilo i mnohem mocnějšího soupeře. Napil jsem se, a musel jsem se napít víckrát, než mě osvítila myšlenka. Druhý den jsem koupil velkou kytku a zašel na stavební odbor. Odbarvená paní středního nejistého věku byla naprosto polichocena, když jsem ji obdaroval kyticí a vysvětlil problém se svou neschopností vyplnit dotazník. Nijak jsem ani jí ani sobě nenalhával, že bych toho kdy byl schopen a ujistil jsem ji, že jestli existuje byrokratický antitalent, jsem to já. Paní, vědoma si své převahy, zdolána pugétem, našla odhodlání a trpělivost a dotazník se mnou vyplnila. Část „A“, kde se vyplňovaly nacionále, účel stavby, stavebník, pozemky, způsob stavby, ještě šla. Když jsme dospěli k „B“, končila také moje schopnost informace pojmout. Zoufale jsem se na ní podíval, vzdychla si a z tiskárny vytáhla štos čistých papírů. Popsala je adresami, telefonními čísly a jmény dotčených orgánů a vlastníků infrastruktury. Znovu trpělivě se mnou prošla všechny potřebné přílohy a pak mi unaveně sdělila, že to je všechno. „Tak to jsem rád a moc děkuju, že jste mi pomohla.“ „Není zač,“ odpověděla, ale úplně upřímné to nebylo a možná, že jí ten květinový úplatek už tak úplně netěšil.
Moje byrokratická anabáze pokračovala pondělky a středami, po různých frontách a s intermezzem večerních odškrtávání dobytých území ve stínu otevřené láhve.
Stavební dozor mi měl dělat projektant a dílčí práce jsem si chtěl objednávat a ohlídat sám. Nechci předbíhat, ale nutno říci – byl jsem optimista. Na druhou stranu, Karel mi tvrdil, že tak jako tak, co si neohlídám, to neuhlídám.
Seděl jsem nad plánky, na koberci rozložené souhlasy a potvrzení, na stole zbytky od skromné večeře, v televizních kulisách běžel soutěžní pořad a do toho se ozval zvonek. Automaticky jsem došel ke dveřím a překvapeně zůstal stát. Úsměv, nejisté oči, pokus o nenucenost, ale byla to Petra, jakou jsem znal a miloval, a o kterou jsem přišel z její vůle. Zjevení něčeho co bylo, od čeho se ujal výraz „bejvalka“, a to všechno představovala. Kus mého já a kus mého života. Pustil jsem ji dál, použil staré klišé, zda si dá kafe a uvažoval, co tu asi chce. Tedy, jestli by tu mohla chtít něco jiného, než se vrátit.
Kafe chtěla, talíř jsem hodil do dřezu, když prokličkovala mezi papíry k pohovce. Uklidil jsem papíry, dal jí šálek s vonícím kofeinem a podíval se na ní. Chtěla se vrátit. Bylo to na ní vidět. Mojí adresu jí dal Marek, který mi byt pronajal a teď se přišla jenom tak kouknout ze starého přátelství. To říkala ona; všechno ostatní mimo slov říkalo, že se chce vrátit. A já na to měl asi být připravený, ale já nebyl a všechno se ve mně bouřilo. Řekl jsem jí, že jsem rád, že se stavila a zeptal se, jak žije a ona naznačovala, jak to jako není úplně v pořádku, ale že si nestěžuje. A co prý já. Já. „Já budu stavět dům,“ řekl jsem jako by nic, jakoby tím důvodem stavby nebyla ona a ukázal na hromadu papírů. O stavbu se zajímala, dávala najevo obdiv ke mně a k tomu, že jsem se do toho pustil. A jestli to jako pro někoho dělám. Neřekl jsem na to nic a náš dialog se táhl do ztracena.
„Tak se zase třeba někdy stav,“ řekl jsem jí na odchodu, ale dal jsem si záležet, aby to ani náznakem nevyznělo dychtivě. Dokonce se mi podařilo, jak jsem si aspoň myslel, že to vyznělo trochu formálně a chladně.
Byl jsem unavený, oči se mi klížily a kolena mi tížil štos dokumentací. Zástup na židlích se posunul, další šťastlivec vešel dovnitř. A já bych ji málem přehlédl. Tu sympatickou tmavovlásku z doby před několika měsíci. Prošla chodbou kolem mě až na konec uličky a stoupala schodištěm vzhůru. Cestou po mně hodila svým minulým úsměvem, ale nedoufal jsem ani, že by si mě pamatovala. Jenže to vůbec nevadilo. Bylo to milé jako pohlazení a když se dveře znovu otevřely, nadechl jsem se a vešel dovnitř. Když mne odbarvená paní spatřila, zdálo se mi, že mírně znejistěla.
Elektřina:
potřebné elektrické příkony:
topení, sporák, pračka, lednice, bojler, 3f pro míchačku, ostatní spotřebiče, světla, zásuvky atd.
Ohlášení stavby:
příloha č.1 k vyhlášce 526/2006 Sb.,
případně příloha č.3 k vyhlášce 526/2006 Sb.,
případně další přílohy dle toho co potřebujete
extatické čtení pro milovníky byrokracie
