Cesta..
Seděla jsem na kraji betonového plátu a chodidlem se dotýkala hladkých kamenů. Voda byla celkem studená. Na koupání se mi nezdála, ale chladit si jen kousek těla, to bylo příjemné. Nabrala jsem do dlaní trochu vody a mezi prsty ji nechala stékat po stehnech. Byla jsem už docela hezky opálená. Větvičky rozpraskaných žilek se v té zlatavěhnědé barvě ztrácely. Pod zadkem jsem cítila drobné kamínky, ale nechtělo se mi pohnout.
Zuzana v tom má jasno
Když je hezkej, tak není moc vysokej, nebo je bez bytu, nebo má blbou práci, nebo má manželku, nebo sex nestojí za nic, nebo má děsný auto, nebo vůbec nezavolá, nebo chce, abych něco přehodnocovala.
Podzim s vůní máty
Jaroslav se usadil do křesla. V ruce držel obal od gramodesky. Jen co usedl, ozvaly se první tóny jednoho z Bachových Brandenburgských koncertů. Obal byl už notně opotřebovaný, byla to jeho nejoblíbenější deska. Přivřel oči a nechal se unášet. Pomalu začal klimbat, když v tom, jako by zaslechl: "Jaroušku, nespi v tom křesle, víš, že tě budou bolet záda.....
Petr a Lucie
Podzimní večerní rande v parku po deváté hodině postrádalo romantiku, neboť rtuť teploměru napovídala, že pod peřinou by bylo lépe.
Pár slov
Chci Ti napsat jen pár slov o tom, že Tě miluji...
Klíč
Když se Ema rozhodla, že půjde hledat klíč, nevěděla, kterou cestou se má vlastně dát. Znala jen tři cesty a rozhodování nebylo její nejsilnější stránkou. Nakonec si dala do klobouku tři čísla a vylosovala si cestu, která vedla rovně.
Sex, ženy a fantazie
Myslím, že pro muže není větším vyznamenáním a potěšením, než plnit přání své partnerky.
Já, ty a ti ostatní
...nevadí mi Tvoje ostatní ženy. Nežárlím. Neznám je a nemůžu na ně žárlit. Ale zřejmě je nemiluješ. Kdybys miloval, tak nejsi se mnou, nemiluješ se se mnou, nepíšeš si večer se mnou. Ale vím, že tu jsou. Jsou z Tebe cítit. Někdy mě to zneklidňuje. Myslím na to, jak vypadají. Mají hezčí tělo, víc toho řeknou, lépe Tě rozesmějí. Když tu dlouho nejsi.
Nádherný rána
Rána jsou tady teď nádherný. Slunce svítí světležlutě a zrcadlí se v tisíci kapkách rosy. Svěží vzduch mi připomíná, že ještě žiju. Občas mě zastudí okolo srdce.
Tma
Bloudíme bytem jako tygři v kleci a nikdo nic neříká. Obcházíme se velkými oblouky, oči uhýbají pohledům. Ve vzduchu stále visí dusivá pavučina naší poslední hádky. Ozvěna vrací poslední slova, která jsi v pláči hodila proti zdi s naší společnou fotografií. “Už nemůžu takhle dál! Žít s tebou mě tolik bolí.”
Myluju te...Chci te...CUS
E: Co doma? V pohode? P: Jo, vratil sem se driv, nez manzelka. E: Bylo to moc hezky, vcera… P: Me se to taky lybilo..kdy si udelame reprizu? E: Videl si film Nesnesitelna lehkost byti? P: Ne. Tam taky delaly to co mi?
S Bobešem a bez kalhotek
Kateřina utíkala parkem dolů. Přehazovala si tašku z jednoho ramene na druhé a počítala, že když ještě trochu přidá, stihne to akorát. ,,Sakra, sakra, sakra, řekla najednou nahlas. Kalhotky, já mám kalhotky!
Dopis
Když jsem Tě tenkrát poprvé viděl, jak na mě v tý tramvaji koukáš, tak jsem nevěděl kam s očima. Měla si takový rozcuchaný vlasy a vsadil bych se, že si voněla větrem.
Očima chlapce
Ještě nevíš, co ten pohled znamená. Ještě si neumíš přečíst, co ti říkám očima, když se přes okraj sklenky vpíjím do těch tvých. Nepatrný záchvěv úsměvu, pohození hlavou jako nenápadné pozvání, aby sis přisedl blíž.
