Gérard Philipe

Narodil se v roce 1922 v Cannes do dobře postavené rodiny. Matka v domácnosti, otec pracoval jako advokát, později provozoval velké pařížské hotely, kde se scházeli velitelé německých okupačních vojsk. V roce 1936 se otec stal členem profašistické strany PPF Jacquese Doriota, což mu po válce vyneslo trest smrti uložený v nepřítomnosti. Zachránil se útěkem do Španělska, odkud se mohl vrátit teprve po amnestii v roce 1968.

Dětství strávil Gérard Philipe na Azurovém pobřeží. Maturoval v roce 1940 a podle přání rodičů měl začít studovat práva. Setkání s herci včetně těch, kteří museli do Cannes uprchnout z okupovaných částí Evropy, ho vedla k rozhodnutí pokusit se o hereckou kariéru. Na radu matky si změnil příjmení, přidal k němu koncové e, aby se počet písmen rovnal třinácti, což mělo být jeho šťastné číslo.

Těžká cesta
Cesta k úspěchu nebyla snadná. Měl obrovský talent, ale jen stěží získával větší role. Příležitost přišla po válce v podobě role Caliguly v dramatu Alberta Camuse. Gérardovi bylo třiadvacet a neměl ukončené herecké vzdělání. Režisér Hébertot mu postavu Caliguly nechtěl svěřit. Gérard Philipe prý tehdy zašel přímo za Camusem a přesvědčil ho, že krvavého tyrana zahrát dokáže. Roli dostal. Divadelní kritici byli výkonem nadšeni. Krátce poté dostal Philipe příležitost zosobnit knížete Myškina z Dostojevského románu. Studiu role věnoval velké úsilí, zkoumal charakter hlavní postavy, dokonce se kvůli ní začal setkávat s běloruskými emigranty. Role Myškina udělala z Gérarda Philipa hvězdu.

Na vrcholu
V roce 1946 ho přítel přemluvil, aby s ním odjel na dovolenou do Pyrenejí. Zájezdu se zúčastnila i Nicole Fourcadeová, vdaná žena, se kterou se Gérard seznámil už o tři roky dříve. Zamilovali se a poté, co se Nicole rozvedla, se v tichosti vzali. Nicole přijala jméno Anne Philipe. Pak dostal Gérard nabídku hrát ve filmu Ďábel v těle podle románu Raymonda Radigueta. Román vyvolal v době, kdy vyšel, velké rozhořčení, a film byl přijat se stejnými pocity.

Gérarda však začali oslovovat nejvýznamnější francouzští režiséři a začal se o něj zajímat i Hollywood. Přijal roli v adaptaci Stendhalova románu Věznice parmská. Postavou, která Gérarda Philipa proslavila po celém světě, se stal zbojník a romantický hrdina Fanfan Tulipán, který vstoupí do ararmády, aby unikl nechtěnému sňatku a aby získal ruku královy dcery. Film měl obrovský úspěch, v roce 1952 zvítězil na festivalech v Cannes a v Berlíně a Gérard Philipe se stal idolem mládeže. Fanfan Tulipán byl dabován v mnoha jazycích včetně češtiny a jako první francouzský film vůbec byl namluven v čínštině.

Nahoře i dole
Nejslavnější divadelní role Gérarda Philipa jsou spojeny s divadlem Théâtre national populaire. Právě tam se proslavil jako Cid, Lorenzo, princ Homburský nebo jako Richard II. Díky němu se mnoho mladých lidí seznámilo s klasickými díly francouzské literatury. Gérard Philipe byl jednoznačně hvězdou souboru. Současně točil filmy, průměrně jeden za rok. Pokusil se i o režii.

Spolu s René Wheelerem natočil příběh vlámského hrdiny a bojovníka za nezávislost Tilla Uylenspiegela. Měla to být jakási obdoba Fanfana Tulipána, avšak film, připravovaný s řadou obtíží v Belgii, Švédsku a Francii nesplnil očekávání kritiky ani publika. Gérard v něm přišel o značnou sumu peněz a zažil velké zklamání.

Nebyl to poslední neúspěch. Kritika ani diváci nepřišli na chuť ani dalším rolím ve filmech Hráč podle Dostojevského románu nebo Pod pokličkou podle Émila Zoly. Z dnešního pohledu šlo o zdařilé filmy s vynikajícími hereckými výkony, hvězda Gérarda Philipa však začínala hasnout.

Opona padá
Přišel rok 1958 a s ním role Valmonta ve filmu Nebezpečné známosti v režii Rogera Vadima. Publikum i kritika byli nadšeni. Stačil ještě odehrát roli v nepříliš povedeném filmu Luise Buňuela Horečka stoupá v El Pao natáčeném v Mexiku. Když se vrátil, cítil se velmi unavený. Přidaly se zdravotní potíže a vyšetření ukázalo pokročilé stadium rakoviny. Smrt si nepřipouštěl, ačkoli měl před sebou jen několik dní života.

Gérard Philipe zemřel ve svém domě 25. listopadu 1959, několik dní před sedmatřicátými narozeninami. Podle přání byl pohřben na malém hřbitově v Ramatuelle poblíž Saint-Tropez v kostýmu Cida z jedné ze svých nejlepších divadelních rolí.

Zdroj: 100+1