Tedy pro pořádek, na úplném začátku byl Praotec Čech, který přivedl Slovany do naší krajiny a na Řípu se rozhodl, že už dál nepůjdou a zde zůstanou. Po něm se v čelo národa postavil Krok. Ale zpět k Libuši.
Mužům se začalo zdát, že by jim žena vládnout neměla, „prý dlouhé vlasy krátký rozum“. A tak Libuše vyslovila věštbu - bělouš je prý dovede k muži, který orá pole, toho mají přivést a on se stane manželem Libuše a novým knížetem. Kůň očividně neabsolvoval cestu poprvé, došel až do Stadic na severu země. Tam „překvapivě“ urostlý fešák oral pole. Muži před ním poklekli a sdělili mu fakt, že se má odebrat na knížecí sídlo. Přemek nechal pole polem, ponechal si jen lýkové střevíce a mošnu a slavně se dostavil k Libuši, kterou za ženu pojal a rod Přemyslovců tím založil.
Po něm následovala bájná knížata Mnata, Vojen, Vnislav, Křesomysl, Neklan a Hostivít. Ať to bylo jak to bylo, přemyslovský rod byl jediným českým rodem, který našim zemím vládl.
A tím opravdu historicky doloženým byl Bořivoj I., který vládl v druhé polovině 9. století. A byl dost důležitý, ač byl v Čechách jen zástupcem moravského knížete Svatopluka. Jeho manželkou byla svatá Ludmila a vnukem svatý Václav. Jejich smrt ukazuje na to, že v tomto rodě se nejednalo vždy v rukavičkách. Snacha nechala zavraždit tchýni, bratr bratra. Boleslavův vnuk kníže Jaromír byl oslepen, vykleštěn. Když rod neměl potomků dopustil se Oldřich mesaliance a bigamie. Zapudil manželku a dítě si pořídil s prostou ženou z lidu Boženou (buď dcerou nebo manželkou Křesiny). Jejich synek Bořivoj zase svou ženu Jitku (Gutu) unesl z kláštera, aby mohl coby levoboček přivést na trůn dceru z rodu šlechtického.
Stále u nás vládla knížata, prvním králem se stal (ovšem za zásluhu a bez nároku na dědičný titul) Vratislav II. koncem 11. století. Vladislav II. se r. 1158 stal prvním v řadě přemyslovských králů. Po něm následovalo mnoho dalších.
A co se za jejich vlády dělo s Čechami a posléze i Moravou? Pohané byli pokřtěni a země se stala křesťanskou, prvním kostelem byl Levý Hradec. Na počátku byla založena hradiště Budeč, Tetín, Vyšehrad nebo Praha. V 10. století se Čechy odtrhly od Velké Moravy, o století později byli vyvražděni Vršovci (i dle historiků byli pobočnou větví Přemyslovců, takže možná konkurence).
Bojovalo se proti Maďarům, Němcům, na začátku 11. století byl učiněn pokus o vytvoření česko-polské říše proti Němcům. Nezdařil se a Poláci pak byli vyhnáni.
Břetislav vyrazil do Polska, odkud přivezl ostatky sv. Vojtěcha a pokoušel se u nás založit arcibiskupství. Byl založen první klášter, a to Sázavský. Rozvíjelo se zemědělství, vznikaly větší osady, rostl obchod s okolními zeměmi.
Český stát začal být opravdu důležitým pro sousedy počátkem 13. století. Mohla za to Zlatá bula sicilská (1212). V ní bylo oficiálně uznáno dědičné království, biskupství pražské, volba krále českou šlechotu a nedělitelnost státu. Událo se to za vlády Přemysla Otakara I. Ten nechal razit nové mince - brakteáty, založil 13 královských měst a ustanovil primogenituru (nejstarší syn krále je jeho zástupcem).
Po něm Václav I. vyhnal Tatary, získal Rakousy a výhodně oženil svého syna do Babenberska, které nemělo mužského dědice.
Syn Přemysl Otakar II. byl zajisté schopným mužem, ale manželka Markéta Babenberská byla o 30 let starší a bylo jasné, že potomek z toho manželství nevzejde. Šlo o čisté politický sňatek, jak se tomu už dříve dělo a dít se ještě bude. A máme na scéně krále železného a zlatého. Papeže si získal svou křížovou výpravou do Pobaltí, bojoval o babenberské dědictví, vítězstvím nad uherským králem získal Štýrsko. Jenže neměl dědice. Zařídil rozvod s Markétou a vzal si krásnou vnučku uherského krále Kunhutu Uherskou. Pár let po svatbě obsadil Chebsko a vytvořil tím nejmocnější středoevropský stát. Kandidatura na císaře neprošla, zvítězil Habsburk Rudolf. S tím měl pak neustálé konflikty díky vlastní šlechtě, která Rudolfa podporovala. Pak přišla rána - musel se vzdát všech území vyjma Čech a Moravy. Ortel byl zpečetěn bitvou na Moravském poli, kde byl r. 1278 poražen a zabit.
Pak nastalo smutné období. Jím předem určený zástupce Ota Braniborský dal svým drancováním země podnět k pozdějšímu rčení „chovají se jak Braniboři v Čechách“. Nastal hladomor, bída.
Šlechtě se podařilo ze zajetí vykoupit následníka trůnu Václava. Vládl jako nezletilý a jeho hlavním poradcem, nebo spíše neoficiálním vládcem, se stal milenec a později manžel jeho matky Záviš z Falkenštejna. Záviš jej velmi ovlivňoval. Přítrž tomu učinila část šlechty a také Václavova první manželka, dcera Rudolfa Habsburského, Guta. Záviš byl obviněn ze spiknutí a popraven před Hlubokou - hradem svého bratra.
I když Václav II. je uváděn jako bojácný člověk, byl to muž více tváří. Utíkal před kočkami, na druhou stranu byl mužem zbožným (založil Zbraslavský klášter), výborným diplomatem, vzdělaným mužem a České království opět pozvedl na výsluní. Podporoval hospodářství - za jeho vlády se zemi začalo říkat „stříbrné království“ (těžba stříbra v Horách Kutných a Jihlavě). Začal razit pražské groše, které byly mezinárodní měnou. Získal královské koruny okolních zemí. Oženil se s dědičkou Polska Richenzou (po vymření královského rodu Piastovců). Svého syna zasnoubil s Alžbětou Uherskou (opět dědička země po vymření rodu Arpádovců), a tím získal i uherskou korunu. Mladý syn neuměl zrovna vládnout, takže o Uhry brzy přišel a tiše se vrátil do Prahy. Na české stříbro si dělali zálusk Habsburci, vtáhli do Čech, ale neuspěli.
Králi se podařilo prosadit správní reformu, která určila svrchovanou moc krále nad šlechtou a nad městy a kláštery. Česká a moravská šlechta nebyla totiž vždy spolehlivou oporou svému panovníkovi. Nepodařilo se mu ale založit univerzitu a marně se snažil o svatořečení své tety Anežky České. Zemřel ve věku ani ne 34 let na rodovou nemoc - souchotiny.
A máme tu dalšího Václava, na českém trůnu toho jména třetího, Přemyslovce však posledního. Králem se stal r. 1305. Byl to sedmnáctiletý lehkovážný hoch. Nechával se ovlivňovat svými „kamarádíčky“ z místní šlechty, rád se napil dobrého vína, místo královské Alžběty Uherské si vzal dceru ne příliš významného těšínského knížátka krásnou Violu (asi jen pro tu její krásu). Nicméně když se začali bouřit polští šlechtici proti české nadvládě (jednalo se jen o část polského území) svolal zemskou hotovost a chtěl vytáhnout do Polska. Vojsko se shromáždilo v Olomouci, a pak bylo rozpuštěno. Důvod? 4. 8. 1306 byl Václav III., poslední Přemyslovec po meči v Olomouci zavražděn. Prý jistým Durynkem, který byl spatřen jak vybíhá z domu se zkrvaveným mečem v ruce. Jenže dozvědět se víc od tohoto člověka nešlo - byl okamžitě zabit. Ze smrti Václava mohlo mít prospěch mnoho lidí, ale pravda asi nikdy nevyjde najevo.
Nezvratitelným faktem je, že před 700 lety vymřel po meči jediný český rod, který vládl naší zemi. Rod přemyslovský.
