Muži, kteří nám pomohli žít

Louis Pasteur – Narodil se v roce 1822 ve městě Dole ve východní Francii. Na vysoké škole, kde studoval přírodní vědy, byl označován za průměrného žáka. Již ve dvaceti šesti letech se ale proslavil jako chemik. Studoval mikroorganismy, jejich chování a následky při styku se zvířetem nebo člověkem. Byl první, kdo se domníval, že choroby způsobují bakterie a taky to názornými pokusy prokázal. Přesvědčil vědeckou obec, že jeho teorie je správná. Pasteurovým největším objevem se stala technika očkování lidí proti nemocem. Sám našel vakcínu proti vzteklině a inspiroval tak mnoho dalších vědců, kteří odhalili lék na ostatní známé choroby, jakou byla například epidemie tyfu. Louis Pasteur zemřel v roce 1895 v Paříži. Díky jeho objevu se od poloviny devatenáctého století v mnoha částech světa zdvojnásobila průměrná délka lidského života.

William Thomas Green Morton – Toto jméno nejspíš většině čtenářů nic neřekne. Přitom měl tento muž na vývoj lidstva mnohem větší vliv než mnoho slavnějších lidí. Morton se narodil v roce 1819 v Charltonu ve státě Massachusetts. Vystudoval zubní chirurgii a založil si praxi. Specializoval se na přípravu lidí na umělý chrup, což bylo ohromně bolestivé. Začal proto bádat po účinném anestetikum bez vedlejších účinků. Charles T. Jackson, lékař a vědec, s nímž se Morton znal, mu poradil, aby zkusil použít éter. Morton ho poslechl a započal výzkum. Prováděl pokusy nejdříve na svém psovi, a pak také na sobě. Roku 1846 předvedl svou metodu „předcházení bolesti“ na lékařském sympóziu v Bostnu, kde uspal pacienta Gilberta Abbotta před zraky lékařů a studentů, aby mu pak byl bezbolestně odstraněn nádor na krku. Několik dní po operaci požádali Morton s Jacksonem o patent na svůj objev. Oba se ale ihned poté dostali do sporu o hlavní zásluhu na objevení anestetika, který vyústil několikaletým soudem. Náklady na vedení sporu brzy převýšily částku, kterou Morton za svůj vynález dostal. Chudý a psychicky zničený zemřel roku 1868 v New Yorku.

Joseph Lister – Narodil se roku 1827 v Uptonu v Anglii. Roku 1852 získal diplom na lékařské fakultě v Londýně, kde jako student vynikal. V roce 1861 se stal chirurgem v Glasgowské královské nemocnici, v novém bloku chirurgického oddělení, kde zůstal osm let. Děsila ho vysoká pooperační úmrtnost. Častým následkem operací bývaly nejrůznější infekce, jako například sněť. Snažil se proto mít své pokoje co nejčistší, ale úmrtí nijak zvlášť neklesala. V roce 1856 si přečetl pojednání od Louise Pastera o vzniku nemocí díky mikrobům. Rozhodl se proto vymyslet, jak zahubit mikroby dřív, než se dostanou do otevřené rány. Použil karbolovou kyselinu na hubení bakterii a zavedl nové antiseptické postupy. Nejenom pečlivé čištění rukou před každou operací, ale hlavně zajistil, aby byly nezávadné také nástroje a obvazy. Nějakou dobu rozstřikoval kyselinu karbolovou i do vzduchu na sále. Výsledkem byl prudký pokles pooperačních úmrtí. V období let 1861 – 1856 činila tato pooperační úmrtnost čtyřicet pět procent pacientů. Po zavedení Listerových antiseptických opatření se toto číslo snížilo na patnáct procent. Za svou práci byl Lister oceněn mnoha poctami. Stal se osobním chirurgem královny Viktorie. Dožil se skoro osmdesáti pěti let. Zemřel v roce 1912 ve Walmeru v Anglii.