Leonardo da Vinci se narodil 15. dubna 1452 v Toskánsku, poblíž města Vinci u Florencie. Jeho celé jméno znělo Leonardo di ser Piero da Vinci, což znamená Leonardo, syn Pierův, z města Vinci. Narodil se jako nemanželské dítě vesnické ženy a bohatého notáře.
Do školy začal chodit už v pěti letech. Již tehdy byl výjimečný tím, že odmítal veškeré danosti a o všem se chtěl přesvědčit vlastním rozumem. I když se o Leonardově dětství nezachovaly téměř žádné dokumenty, je známo, že Florencie v polovině patnáctého století patřila k významným intelektuálním střediskům tehdejší Itálie, a proto se lze domnívat, že mladý Leonardo zde získal to nejlepší možné vzdělání. Měl se stát právníkem, ale záhy se projevil jeho výjimečný výtvarný talent.
Začal tedy studovat v ateliéru významného malíře a sochaře Andrey del Verrocchia. Pod dohledem zralého umělce si Leonardo rychle osvojil technickou zručnost, ale také prostorové vnímání a schopnost naprosto přesně zobrazovat dané předměty. Dřív než se pustil do malování, dlouho pozoroval každý detail zobrazovaného objektu, ať už to byly lidé, rostliny nebo zvířata. Vše se snažil vyobrazit s velikou precizností, přesností a citem. V neposlední řadě se mu dostalo průpravy také v oblasti optiky, perspektivy a používání barev.
Kolem roku 1472 dostal šanci domalovat anděla a krajinu na jeden z obrazů svého učitele a mistra Verrocchia a traduje se, že ohromený malíř se při pohledu na dokonalý výtvor svého žáka rozhodl, že už nikdy nevezme štětec do ruky. První podepsanou a datovanou prací Leonarda je obraz krajiny z roku 1473.
Po několika letech působení ve Florencii (toto období se dnes nazývá Florentské) odešel Leonardo v roce 1482 do Milána a vstoupil do služeb vévody Lodovika Mora Sforzy. Názory na to, proč ho tento kníže povolal, jsou různé. Mohl být povolán jako stavitel, sochař nebo loutnista. Během sedmnácti let, kdy u Lodovika sloužil, pracoval na řadě soch, obrazů a náčrtků. Začal se také zajímat o fyziku, anatomii, meteorologii, astronomii, aerodynamiku a další vědní obory. Ve všem dosahoval nebývalých výsledků. Většinu děl z tohoto období nedokončil, jak bylo ostatně i v budoucnu jeho zvykem. Do zdárného konce dovedl jen asi šest obrazů, mezi nimiž byla například Poslední večeře Páně.
Když Francouzi na konci devadesátých let patnáctého století napadli Milán, Sfozorové byli vyhnáni a Leonardo da Vinci byl nucen odejít do Benátek. Dalších sedmnáct let (tzv. období putovatelské) cestoval po Itálii a nechával se najímat na nejrůznější umělecké nebo technické úkoly. Kolem roku 1504 začal malovat svůj nejslavnější obraz - Monu Lisu. Roku 1516 byl pozván do Francie a král František I., jej ubytoval na zámečku Cloux nedaleko královského sídla Amboise. Tam Leonardo dožil poslední tři roky svého života, nadále studoval a rozvíjel vědní obory, vytvářel tisíce ilustrovaných zápisků a projektoval stavbu královského paláce v Romorantinu. Zemřel 2. května 1519 na zámečku v Cloux.
Leonardo da Vinci byl všestranně nadaný a výjimečný člověk, jenž vynikal vysoko nad své současníky. Měl však obrovské nároky na sebe i na ostatní, byl perfekcionista a mnoho času trávil úvahami nad dosažením dokonalých výtvorů. Byl nejen malíř a sochař, ale taky architekt, filozof, básník, hudebník, zpěvák, inženýr, vynálezce, vědec, prostě renesanční génius. Zajímal se o anatomickou stavbu lidského těla, jako jeden z mála dostal povolení provádět pitvy, byl jedním z prvních, kdo vůbec zobrazili zárodek dítěte v matčině děloze. Jeho náčrty srdce se inspirovali lékaři ještě v roce 2005. většina jeho vynálezů byla tak geniálních, že předstihla dobu a nebylo možné je realizovat. Vymyslel například nejrůznější létací stroje, helikoptéru, podvodní skafandr, jednoduchou ponorku, tank, obléhací stroje, zdokonaloval stavbu děl, vymyslel nejrůznější pracovní stroje, navíječ nití, stroj na stříhání a česání sukna, stroj na výrobu drátu nebo na broušení jehel.
Všechny tyto aspekty jsou jen dalším připomenutím nekonečné, otevřené a živoucí hodnoty Leonardova díla, jenž je ve své nadčasovosti inspirací nejen nám, ale i budoucím generacím.
