Ernest Hemingway a ztracená generace

Ernest Miller Hemingway přišel na svět 21. července 1899 na chicagském předměstí. Otec pracoval jako praktický lékař, miloval přírodu a rád se oddával rybolovu. Maminka byla umělecky talentovaná a zájem o kulturní dění ji provázel po celý život. Rodiče se starali o šest dětí. V létě jezdili k Wallonskému jezeru v Michiganu, kde se projevil Ernestův hluboký vztah k přírodním krásám. Rovněž vášnivě rád sportoval.

Po střední škole začal s drobnou literární činností - psal sloupky, povídkové črty a občas také verše. Od roku 1917 působil jako novinář, avšak do jeho života záhy vstoupila válka. Jako zdravotník Červeného kříže pobýval s americkými oddíly v Itálii, kde byl zasažen rakouským šrapnelem. Hrůzné válečné zkušenosti otřásly vznešenými lidskými ideály a Hemingway se pokoušel s děsivými zážitky svérázně vyrovnat skrze umění. Nezdolnost člověka a odpor k bojové bestialitě se staly jádrem jeho tvorby i filozofického smýšlení.

Ženatý byl třikrát, nejprve se oženil s Halley Richardsonovou, po rozchodu s ní si vzal Pauline Pfeifferovou a nakonec se jeho třetí manželkou stala Martha Gellhornová. Ernest Hemigway procestoval velkou část Evropy a naplno se začal věnovat literatuře. Především pobyt v Paříži byl pro jeho život v mnoha ohledech zásadní.

Dá se říci, že počátek dvacátých let zformoval jeho ústřední literární témata, ze kterých čerpal po celý život. Kontrast života a smrti i osamělý boj člověka s okolím a vlastním nitrem podtrhoval nekomplikovanou větnou strukturou, naprostou zřejmostí a samozřejmostí vyjadřovacích prostředků i hlubokým osobním zanícením. Byl fascinován člověkem, který je nucen činit rozhodnutí ve vyhrocených okamžicích.

Debutující kniha amerického autora nesla název "Tři povídky a deset básní", jiný soubor raných povídek byl pojmenován "Za našich časů". Roku 1926 mu vyšel první román "I slunce vychází", jenž se nesl ve znamení zoufalého rozčarování z válečného počínání. Spisovatelka Gertruda Steinová v souvislosti s tímto dílem poprvé použila výraz "ztracená generace", který se později vžil a zahrnul pod sebe éru umělců vyjadřujících hlubokou deziluzi ve vztahu k válečnému a poválečnému světu.

Do širokého čtenářského povědomí se zapsal románem tragické lásky "Sbohem, armádo". Zaníceně pracoval na knize "Smrt odpoledne" o býčích zápasech, která byla doplněna o dokumentární fotografie. Korida patřila k dalším zásadním autorovým inspiracím.

Třicátá léta se nesla ve znamení krize a fašistických nálad. V té době Hemingway podnikl cestu do Afriky a vydal román "Mít a nemít" s ústřední postavou individualisty Harryho Morgana. Následně odcestoval do Španělska. Zde napsal svou jedinou divadelní hru "Pátá kolona", v níž se jasně postavil proti fašistickým postojům. Své, rozsahem nejdelší, dílo o osudech Roberta Jordana situované do bojujícího španělského prostředí, pojmenoval "Komu zvoní hrana".

Období druhé světové války prožil převážně na Kubě, ovšem i v té době cestoval po celém světě. Jako válečný dopisovatel se podíval do Číny, navštívil také Londýn a Francii. Další zásadní literární úspěch se dostavil se skvěle propracovanou novelou "Stařec a moře", která oslavila nezdolnost lidského ducha a zachytila odvěký houževnatý boj člověka s přírodou. Roku 1954 obdržel Ernest Hemingway prestižní Nobelovu cenu za literaturu.

Byl skutečným mistrem dialogu. Následuje ukázka rozhovoru starého rybáře s jeho mladým kamarádem z knihy "Stařec a moře":

"Já vím, že jsi ode mne neodešel proto, že bys pochyboval. - To mi doporučil táta. Jsem ještě kluk a musím ho poslouchat. - Já vím, řekl stařec. To je docela přirozené. - Nemá zrovna moc víry. - Ale my máme, viď? - Máme, potvrdil chlapec. Můžu vás pozvat na Terasu na pivo? Pak odneseme věci domů. - Proč ne? Jako rybář rybáře."

Na sklonku života opět hodně cestoval a věnoval se svým zálibám, pokud mu v tom nebránily pozvolna postupující depresivní stavy. Kvůli psychickým problémům musel být několikrát hospitalizován. Sklony k sebevraždě se mu nakonec staly osudným. Ernest Hemingway se zastřelil před svým domem v Idaho v neděli 2. července 1961…

Základem tvorby slavného amerického spisovatele byl vždy individuální subjektivní prožitek a osobní zkušenost. Výrazná autobiografičnost jeho děl uchvacuje čtenáře dodnes. Tvůrce pozoruhodných povídek a románů byl rovněž autorem výstižného následujícího citátu: "Všechny ideály nepotřebují jen křídla, ale i místo, odkud by mohly vzlétnout."…


Třináctero výroků slavného spisovatele:
1. Každý člověk byl zrozen pro nějaké dílo. Každý, kdo chodí po této zemi, má nějaké povinnosti k životu.
2. Nejsnadnější způsob, jak ztratit důvěru a úctu mladých, je dávat jim nekonečné rady.
3. Kdo máte talent, existuje jen jedna podmínka úspěchu - musíte zůstat zdráv.
4. Zrcadlo nemůže odrážet bohy, když se do něho dívají opice.
5. Ze všech živočichů se jen člověk umí smát, ač k tomu vlastně má nejmíň důvodů.
6. Vždycky budou lidé, kteří budou říkat, že láska neexistuje, protože ji nemohli poznat.
7. Malá láska soudí přísně a zaniká, velká odpouští a tím se dále zvětšuje.
8. Potřebujeme dva roky, abychom se naučili mluvit, a padesát let, abychom se naučili mlčet.
9. Člověk není k stáru moudřejší, je jen opatrnější.
10. Kritici jsou vši, které lezou po literatuře.
11. O čem psali a píšou spisovatelé na celém světě, to by se dalo spočítat na prstech - láska, smrt, práce, boj. Všechno ostatní se dá zařadit do něčeho z toho.
12. Nic není důležitější než svoboda.
13. Svět je krásný a stojí za to o něj bojovat.


Zdroj a citáty: www.wikipedia.cz, ld.johanesville.net