František Filipovský se narodil dne 23. září 1907 na území tehdejšího rakousko-uherského mocnářství. Dětství prožil v hudební rodině v Přelouči. Otec byl skladatel a dirigent. Od malička hrál František na hudební nástroje, zpíval i sportoval. Později rád řídil auto a byl náruživý kuřák. Nejprve studoval v Chrudimi, poté se rozhodl pro estetiku a umění na pražské filozofické fakultě. Přivydělával si jako úředník, ve svém volném čase pilně chodil na různá představení. Dlouho žil v jediném šťastném manželství, ze kterého měl dvě děti. Jeho dcera Pavlína navázala na hereckou tradici…
Pro divadlo se rozhodl definitivně v roce 1929. Na scénu se dostal zcela náhodně po záskoku u Kleinovy kočovné společnosti. Tehdy si zahrál v Čapkově hře R.U.R. Největší školou mu byla spolupráce s Osvobozeným divadlem. Zde zůstal až do jeho uzavření. Během války působil v Uránii a hned po skončení válečného konfliktu vstoupil na prkna Národního divadla. Šířka jeho repertoáru byla obdivuhodná (např. tituly: Cyrano z Bergeracu, Fidlovačka, Hamlet, Lucerna, Maryša, Poprask na laguně, Revizor…). V jistém slova smyslu se dá označit za pokračovatele slavného všestranného herce Jindřicha Mošny. I on zazářil jako legendární Molièrův lakomec Harpagon. Ve "Zlaté kapličce" setrval František Filipovský téměř do své smrti.
Práci u filmu si vyzkoušel nejprve jako statista v ateliérech v Pivovarské zahradě. První větší příležitost dostal v roli studenta ve filmu "Před maturitou" (1932). Filipovského postavy študáků byly vždy detailně vykreslené - ať už Krhounek z komedie "Škola základ života" (1938), Mazánek v "Cestě do hlubin študákovy duše" (1939) nebo Rybička ze "Směrů života" (1940).
Byť si ve filmu vlastně nikdy nezahrál titulní roli, vždycky se jeho postavy draly do popředí skrze svou razanci a fascinující energii. K jeho znamenitým výkonům patřil čepičář Stýblo z "Městečka na dlani" (1942), detektiv Pištora v "Čapkových povídkách" (1947) nebo hloupý čert Karborund v "Hrátkách s čertem" (1956). Nezapomenutelně pojal starého detektiva Mrázka v televizním seriálu "Hříšní lidé města pražského" (1969) s Jaroslavem Marvanem v roli zkušeného rady Vacátka.
Jako geniální improvizátor se představil dne 1. května 1953 při premiérovém živém vysílání Československé televize.
Jeho hlas je neodmyslitelně spjat se jménem francouzského herce Louise de Funése. Zapomenout nesmíme ani na oblíbenou Babu Jagu v ruské pohádce Mrazík (1964). Báječně namluvil medvěda z animovaného seriálu "Pojďte pane, budeme si hrát…" (1971). Svou roli sehrál i v rozhlase - příkladně při předčítání Poláčkovy knihy "Bylo nás pět".
Na jeho počest se každoročně předává nejlepším dabérům "Cena Františka Filipovského".
Vyjmenovávat všechny úspěšné role tohoto herce by bylo nošením dříví do lesa. Každý máme tu "svou", která se nám zaručeně vždy vybaví...
Človíček František Filipovský nás opustil dne 26. října 1993. Avšak jeho charakteristický hlas i nezapomenutelné postavy žijí dál svým vlastním životem…
Pro divadlo se rozhodl definitivně v roce 1929. Na scénu se dostal zcela náhodně po záskoku u Kleinovy kočovné společnosti. Tehdy si zahrál v Čapkově hře R.U.R. Největší školou mu byla spolupráce s Osvobozeným divadlem. Zde zůstal až do jeho uzavření. Během války působil v Uránii a hned po skončení válečného konfliktu vstoupil na prkna Národního divadla. Šířka jeho repertoáru byla obdivuhodná (např. tituly: Cyrano z Bergeracu, Fidlovačka, Hamlet, Lucerna, Maryša, Poprask na laguně, Revizor…). V jistém slova smyslu se dá označit za pokračovatele slavného všestranného herce Jindřicha Mošny. I on zazářil jako legendární Molièrův lakomec Harpagon. Ve "Zlaté kapličce" setrval František Filipovský téměř do své smrti.
Práci u filmu si vyzkoušel nejprve jako statista v ateliérech v Pivovarské zahradě. První větší příležitost dostal v roli studenta ve filmu "Před maturitou" (1932). Filipovského postavy študáků byly vždy detailně vykreslené - ať už Krhounek z komedie "Škola základ života" (1938), Mazánek v "Cestě do hlubin študákovy duše" (1939) nebo Rybička ze "Směrů života" (1940).
Byť si ve filmu vlastně nikdy nezahrál titulní roli, vždycky se jeho postavy draly do popředí skrze svou razanci a fascinující energii. K jeho znamenitým výkonům patřil čepičář Stýblo z "Městečka na dlani" (1942), detektiv Pištora v "Čapkových povídkách" (1947) nebo hloupý čert Karborund v "Hrátkách s čertem" (1956). Nezapomenutelně pojal starého detektiva Mrázka v televizním seriálu "Hříšní lidé města pražského" (1969) s Jaroslavem Marvanem v roli zkušeného rady Vacátka.
Jako geniální improvizátor se představil dne 1. května 1953 při premiérovém živém vysílání Československé televize.
Jeho hlas je neodmyslitelně spjat se jménem francouzského herce Louise de Funése. Zapomenout nesmíme ani na oblíbenou Babu Jagu v ruské pohádce Mrazík (1964). Báječně namluvil medvěda z animovaného seriálu "Pojďte pane, budeme si hrát…" (1971). Svou roli sehrál i v rozhlase - příkladně při předčítání Poláčkovy knihy "Bylo nás pět".
Na jeho počest se každoročně předává nejlepším dabérům "Cena Františka Filipovského".
Vyjmenovávat všechny úspěšné role tohoto herce by bylo nošením dříví do lesa. Každý máme tu "svou", která se nám zaručeně vždy vybaví...
Človíček František Filipovský nás opustil dne 26. října 1993. Avšak jeho charakteristický hlas i nezapomenutelné postavy žijí dál svým vlastním životem…
