Absurdní svět Kafkových proměn

Pražský rodák ze Starého Města přišel na svět 3. července 1883, a to v době, kdy se na našem území střetávaly tři výrazné národnostní kultury - česká, německá a židovská. Pocházel z rodiny českého židovského obchodníka Herrmanna a majetné německé židovky Julie. Celý život se cítil zvláštním způsobem nezařazený a vykořeněný, jako by nikam nepatřil. Alespoň z teoretického pohledu však jednoznačně patří do okruhu tzv. pražské německé literatury.

Na přání svého otce vystudoval práva a poté začal pracovat jako pomocný úředník, koncipient, a nakonec také jako tajemník Dělnické úrazové pojišťovny. K běžným pracovním povinnostem přistupoval svědomitě, přesto za své životní poslání považoval psaní. Dny trávil v tmavých, uzavřených kancelářích, zato v noci se nořil do imaginárního světa svých pozoruhodných povídek. Stačilo mu jen několik úvodních vět, aby okamžitě navodil pocit tajemné atmosféry. Zásadně nevytvářel iluzivně krásné příběhy, ba právě naopak. Svět jeho knih je nanejvýš zneklidňující, děsivý svojí bezvýchodností, provoněný všudypřítomným pocitem jakéhosi přesně nedefinovatelného provinění s osudovými následky.

Ke svému dílu byl nesmírně kritický, dokonce prý mnohé ze svých prací dobrovolně spálil. Truchlivý osud dalších měl být zpečetěn po jeho smrti. Naštěstí se tak nestalo, a to jen díky jeho příteli Maxi Brodovi, který se rozhodl vydat tři zásadní románové zlomky - Proces, Amerika a Zámek.

Román Proces odkazuje ke stereotypní úřednické práci a k dusnému kancelářskému prostředí. Hlavní hrdina je prokuristou velké banky, který žije trapně jen pro svoji práci a už dávno se přestal zajímat o kontakty s opravdovými přáteli. V den svých třicátých narozenin je záhadně obžalován. Celý proces se dá označit za naprostou absurditu, tím spíše, že obžalovaný je ponechán na svobodě a dál si může žít v zaběhlém životním rytmu. Josef K. ví, že nic nespáchal. Přesto od samého počátku svoji vinu jakoby podivně přijímá. Jeho konec je tragický - řetězec nepochopitelných událostí uzavírá absurdní poprava. Příběh nutí člověka pochopit něco nepochopitelného a klást si neustále další a další otázky.

Ale není to jen Proces. Ať už se zakoukáme do kterékoliv z Kafkových próz, velmi rychle si uvědomíme, jak neodpustitelným prohřeškem je v jeho očích lidská lhostejnost. Zářným příkladem je legendární povídka Proměna o ubohém Řehoři Samsovi, který se jednoho rána probudí proměněn v obludný hmyz...

Kafka byl neuvěřitelný smolař v milostných vztazích - ztroskotalo jeho mnohaleté pouto s Felicií Bauerovou, rovněž nedopadlo zasnoubení s Julií Wohryzkovou. Jeho manželkou se nakonec nestala ani česká spisovatelka Milena Jesenská.

Začátkem září roku 1917 u něho byla zjištěna tuberkulóza. Sedm let dokázal s nemocí bojovat, přičemž nezdolně pokračoval dál v práci nad svými knihami. Ke konci života už nemohl mluvit, ani polykat. Poslední léta trávil po různých sanatoriích. Dne 3. června 1924 zemřel v léčebném ústavu v rakouském Kierlingu, o pár dní později byl převezen do Prahy a pohřben na Novém židovském hřbitově.

Existují stohy pokusů o výklad Kafkova díla. Za svého života byl obdivován jen malým okruhem literárních příznivců. Skutečného vrcholu uznání dostoupil až po 2. světové válce. Zájem o jeho tvorbu však dodnes nepoklesl. Proč asi? Zřejmě za to může originální nejednoznačnost jeho knih, která neustále něčím novým znepokojuje čtenáře a vyvolává neuvěřitelně intenzivní pocity…